London River
London River
London River
Réžia:
Rachid BoucharebScenár:
Olivier LorelleKamera:
Jérôme AlmérasHudba:
Armand AmarHrajú:
Brenda Blethyn, Sotigui Kouyaté, Francis Magee, Sami Bouajila, Roschdy Zem, Bernard Blancan, Aurélie Eltvedt, Mathieu SchiffmanObsahy(1)
Pohľad do Londýna krátko po tragických teroristických útokoch. Všade je chaos, verejnosť sa ťažko zmieruje s novou realitou. Matka sa v zlej predtuche vydáva do mesta skontrolovať dcéru, ktorá sa neozýva. Zamotáva sa do kolotoča návštev nemocníc a márnic, márne pátrajúc po jedinej dcére. S informáciou o nej, za ňou príde muž, ktorý do Londýna prišiel hľadať svojho syna. Na prvý pohľad sú obaja veľmi odlišnými ľudmi, no postupne zisťujú, že vďaka svojim deťom toho majú spoločného viac než by si chceli pripustiť. (dieFcina)
(viac)Videá (1)
Recenzie (30)
London River nesoudí, London River říká, že v bolesti jsme si všichni rovni a přijít o dítě opravdu bolí ...pochopil jsem , ale jen to, nedostavil se k tomu téměř žádný emocionální záchvěv , postavy jsem politoval, to ano, ale jen tak kolem mne probloumaly a zase si šly po svém a to mi prostě nestačí. ()
Ja žasnem ! Chlapík príde z Francúzska hľadať nezvestného syna do Londýna a je samozrejmé, že všade kam vojde, rozprávajú po francúzsky!! Anglický policajt spíkuje po francúzsky a je navyše ešte aj muslim... Ale film je to veľmi dobre natočený a smutnú atmosféru umocňuje krásna muzika. Tí dvaja akoby to vôbec nehrali, ale sami zažívali ! ()
Dva rodiče hledající čím dál zoufaleji své děti při tom hledání malinko povylezou ze své ulity. Venkovská paní si trochu rozšíří obzory a svět už nevidí tak maloměšťácky, jako když přijela do Londýna. Postarší pán prokáže velkou dávku důstojnosti a pochopení. _____ Je to smutný film, bez nějakých velkých efektů, ať už obrazových nebo emočních. Herecké výkony jsou realistické až do morku kostí. /15. 8. 17./ ()
Nemůžu si pomoct, ale hned od televizního vysílání bylo jasné, oč půjde, kudy se příběh bude ubírat i jak to skončí. Film sice netlačí na pilu, co se citů týče, snaží se o střízlivý, věcný pohled, moderně skoro dokumentaristický, ale paradoxně to mu nejvíc ubližuje. Být to více dramaturgicky zvládnuté, natočené jako normální film, nemám nic proti. Ale takhle... Takhle je to vlastně hrozně prvoplánové a zaujala mne nakonec jen závěrečná scéna, kdy žena se vztekem kope motykou do země, a je v tom všechno, co chybělo v předchozích 80 minutách. Poznání, že všechny tyhle politické nesrovnalosti jsou obyčejným lidem k prdu a mají z toho jen problémy. ()
Citlivý a duchovne vyspelý film, korý nikoho (teroristov) ani nič (politiku) nekritizuje, a iba úprimne súcití s obyčajnými ľuďmi, s ich bolesťou nad nezmyselnou stratou ich najbližší. Brenda Blethyn nepotrebuje komenár, Kouyaté individualistickým prejavom uhrančuje, a dokopy táto nesúrodá dvojka vytvára nezabudnuteľný stret emócií, postojov a vzájomného porozumenia. Malý silný film. ()
Reklama