Pod vlivem lásky

Yu prišiel o matku vo veľmi mladom veku. Tesne pred tým ako umrela, požiadala ho o poslednú vec. Nakoľko bola silno veriacou kresťankou, jej prosbou bolo, aby si našiel životnú partnerku, ktorá bude svojimi vlastnosťami čo najviac podobná Panne Márii. Splní Yu matkinu prosbu? To, že Šion Sono točí špecifické snímky, nie je nič nové pod slnkom. "Love exposure" taktiež nie je výnimkou. Ta stopáž 4 hodín je neskutočne odrádzajúca a ešte ťažšie sa hľadá odhodlanosť dopozerať ho do úplného konca. K záveru ma "hnala" len zvedavosť z rozuzlenia. Na úvod. Tento film určite nie je pre každé oko diváka. Kto nemá skúsenosti s týmto režisérom, absolútne mu neodporúčam tento snímok sledovať. Toto nie je bežný, otrepaný romantický príbeh s pointou hľadania lásky, ala Pretty Woman. Nato zabudnite! Eroticko kresťanská zápletka príbehu síce originálna, no miestami pôsobí nudne, pomerne dosť divne, dramaticky choro, romanticko svojsky - proste - ako to len Sono vie. Napriek tomu, že podaktoré filmy, ktoré som od neho videl, ma naozaj zaujali, ba dokonca bavili, pustil som sa aj do tohto "experimentu". A viete čo? Každý deň nie je nedeľa. (08.02.2014)

Čtyřhodinový emocionální masakr, který jsem zkoukla na dvě poloviny. Najdete zde snad úplně všechny lidské vlastnosti, od fanatismu církve, sexuální úchylnosti i čistou lásku. Celou třetinu filmu byla jediná doprovodná hudba Bolero od Ravela. Miluju tuhle skladbu. Předpokládám že drtivá většina zná citované pasáže z Kazatele, občas se používají i pro ateisty, kteří žasnou nad jejich čistotou. Bohužel se trefily do té doby, kdy další osoba mě drahá odešla tam někam k Duhovému mostu. Každopádně doporučuji shlédnout. (02.10.2014)

Nebudu se rozepisovat, když to jde jednoduše pokrýt historkou ze života. Zhruba po hodině filmu mě začal dráždit sopl v nose, říkám si: "Počkám až tam bude nějaká míň záživná scéna a skočím si do šuplete pro kapesník." No a soplík nakonec chudák ztvrdul, páč já za zbývající tři hodiny žádnou takovou scénu nezpozorovala. Holt zjevně nastaly časy, kdy i nudle v nose může mít z filmu erekci. (18.06.2013)

Pod vlivem lásky, aneb ultimátní filmový zážitek z oblasti lásky a utrpení. Ovšem žádná lacinná slzopudnost, ani patos! Spousta scén je podána s výbornou nadsázkou, až humorem, celý film je nefalšovaně zábavný, zajímavý a hustě protkaný dějem. Nelze tedy říct, že 4 hodiny jsou přehnané, ba naopak, snímek působí stále svižným dojmem, udržuje si tempo, pořád přicházejí nové, významné události, nakousává se spousta lásce příbuzných témat a také vše je opepřeno patřično udávkou "úchylnosti". Pod vlivem lásky vás očaruje, pohltí, emocionálně rozdrtí, ale následně také slepí nádhernou katarzí. Tohle je opravdu nadčasová dokonalost a jeden z mých nejvíc srdcových filmů... 10/10 (21.09.2012)

Psáno pod vlivem bezprostředního šoku: "Ty brďo!" Okamžitě přiznávám, že jsem něco podobného ještě nikdy neviděl. Vynikající! Něco tak šíleného, romantického, úchylného, hysterického, realistického, krutého, zamilovaného, s pocity na zvracení, svěžího (to vše dohromady a přitom to není slátanina), nervy převracejícího a dějem manipulujícího jsem nekoukal, ani nepamatuju. A taky jsem si v průběhu žádného filmu už dlouho neuvědomoval, jak moc si přeju, aby se dva lidé vzájemně potkali (jak to dopadne, neprozrazuji - toto je asijská kinematografie a ta může doopravdy skončit jakkoli). Scénu citování z bible (konkrétně listu Korinťanům) na pláži z druhé poloviny filmu už teď zařazuji mezi nejpodmanivější a nejkrásnější filmové scény, jaké znám (a nejextravagantnější kázeň, jakou jsem kdy poslouchal). Prostě ... tento film se musí "prožít". Přál bych si, aby film trval ještě o několik minut déle. ■ Po třetím a čtvrtém vidění: Méně se směji (téměř vůbec), víc si uvědomuji, že to je o lásce. Každá z hlavních postav vlastně prožívá své "období šílenství" (ve kterém je paradoxně nejvýraznější), každá svým způsobem miluje, je přitahována nebo fascinována. Líbí se mi, když si jedna postava něco pomyslí a druhá jí myšlenkou odpoví (přičemž logicky nemohla o dotyčné myšlence vědět), líbí se mi "dialog", který vlastně neexistuje (obě postavy spolu reálně nehovoří), fascinuje mě hudební doprovod k mnoha scénám (vynikající). Film místy absurdností (tři přátelé přikrčeni za kamenem pár metrů od hovořící dvojice, přičemž si je jeden z dvojice jakoby vůbec neuvědomoval a nereaguje na ně) připomíná divadlo, což však pranic nevadí, protože si to člověk vlastně ani neuvědomuje (a pokud ano, nemá problém konzumovat návnadu i s navijákem). (16.04.2011)