Unesené

Od uvedení Fincherova ´Zodiaca´ tady nebyla tak kvalitní krimi podívaná. Všechny potřebné ingredience namíchány ve vyváženém poměru – dokonale pochmurná, sychravá atmosféra (kameraman Deakins opět těžce vládne), herecky jistá, kdy se mi opět – stejně jako ve Fincherově majstrštyku – líbil Gyllenhaal se svojí umanutou policejní figurkou a perfektní scénář vypadá, jako by byl adaptací nějakého důmyslně sepsaného románu od libovolného severského autora, kteří dneska v beletrii detektivnímu žánru kralují. A navíc sračkofil verbal tomu dal 1*, tak nevím, jaké lepší doporučení byste ještě chtěli :o) (17.11.2013)

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)

Strhující drama, ve kterém ani tak nešlo o všechna ta překvapení a odhalení (pozorný divák dostává průběžně různé nápovědy a je jen na něm, jak s nimi naloží), ale o to, co provedou s postavami. Takové filmy mám rád. Hugh Jackman a Jake Gyllenhaal jsou perfektní a věřil jsem jim naprosto všechno, no a kombinace Villeneuvovy režie, Deakinsovy kamery a Jóhannssonovy hudby se zase jednou postarala o milionovou atmosféru. Bylo to temné, špinavé, hutné a jsem rád, že z toho nikdo neudělal roztahaný seriál, ale jeden pořádný film. (02.03.2019)

Moc si přeju dát zase nějakému kousku plný počet hvězd a přiznávám, že jsem si to u Prisoners zpočátku docela přál. Jenže tahle komorně laděná detektivka vyplýtvá náboje poměrně brzy a tohle bludiště plné odboček hlavu nezamotá, ani tep nezrychlí. Výsledek nevysál, nesemlel, nezadřel se pod kůži, prostě jen solidně zabavil na půl třetí (ano!) hodinu. Je fajn, že Kanaďan Denis Villeneuve připraví diváctvu příběh plný překvapení a zákrutů, škoda jen, že se tu spousta věcí děje hodně náhodně i (odpusťte mi ten výraz) poměrně absurdně. Výsledek je tak další uměle vyvolanou hysterií, kterak už naskakují názory, že ten či onen plešoun na jaře určitě poputuje do rukou nějakého tvůrce/herce. Dvě rodiny, stejná bolest. V pensylvánském městečku totiž zatím neúspěšně pokračuje pátrání po dvou zmizelých holčičkách, podezřelý je pro nedostatek důkazů propuštěný, takže se zejména jeden z otců rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a podezřelého kluka s IQ na úrovni desetiletého dítěte vyslechne po svém. Už tady si divák musí říkat, zda jeho náhlé zmizení netrkne policajty dřív (kdo za ním asi může stát?). A to nemluvím o vyrovnávání se s extrémními situacemi rodičů – někteří se jen převalují v posteli (přehrávající Maria Bello se teda (ne)předvedla), jiní stojí před skutečností, že mají v domě po zemřelém otci připoutaného možného únosce. Do toho žádné veselé barvy, jen špinavá auta, zablácený podzim, permanentní déšť (nikdo s ním neumí pracovat tak, jak Fincher v Sedm) a nenamalované hrdinky. Jenže tahle šeď pomáhá pouze VELMI slušné atmosféře. Rozuzlování případu totiž selhává. Vysvětlení není dostatečné, některé postavy zapojené do únosu nemají dostatečné opodstatnění. Jindy jsme zase svědky přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Nejednoznačné řešení přichází i z dalších linií a není to, myslím, tím, že je to výhradně látka pro kavárenské intelektuály, kteří si to najdou sami – prostě to v dobře maskovaném scénáři schází. Klasické pátrání samozřejmě své kvality má, nicméně se občas opravdu omezuje na pouhé nahánění „kohosi“ ve tmě. A jak už jsem naznačil, detektivní práce je tu opravdu „usnadněná“ velkým množstvím nepřesvědčivých náhod, nikoli na analýze a sběru důkazů. Hlavní dvojka válí, o tom žádná. Na Oscara prosím nikoliv, ale výborní jsou. Stejně jako kameramanský veterán Roger Deakins, který má doma deset nominací na Oscara (cenu však nikdy neproměnil). Ještě k režisérovi: U některých kroků bych našlapoval s rozvahou. Tohle není film, který by si zasloužil ovace ve stoje!! (20.10.2013)

Celé dvě hodiny jsem byla přesvědčená, že dám vysoké hodnocení, ale to by museli ustřihnout poslední půlhodinku, protože závěrečné finále v téhle podobě mě vůbec nesedlo a měla jsem pocit, že je jak vytržené z jiného filmu. Uznávám, že Zmizení bylo rozhodně vypracovanější než třeba Tísňová linka, ale když vezmu v úvahu filmy Denise Villeneuveua, tak jsem od něj viděla lepší kousky a navíc uvěřitelnější. Ale abych jen nehaněla, tak napětí tomu rozhodně nechybělo a herecký výkon Jakea Gyllenhalla v roli mírně úsměvného a zdánlivě ledově klidného detektiva Lokiho byl bezchybný. A velmi zdatně mu sekundoval a byl možná i o level lepší Hugh Jackman, který otce Anny hrál maximálně výborně a s jeho frustrujícími pocity jsem se dokázala docela ztotožnit. Za mě je to lepší trojka a kdo ví..... (17.10.2013)