Unesené

Moc si přeju dát zase nějakému kousku plný počet hvězd a přiznávám, že jsem si to u Prisoners zpočátku docela přál. Jenže tahle komorně laděná detektivka vyplýtvá náboje poměrně brzy a tohle bludiště plné odboček hlavu nezamotá, ani tep nezrychlí. Výsledek nevysál, nesemlel, nezadřel se pod kůži, prostě jen solidně zabavil na půl třetí (ano!) hodinu. Je fajn, že Kanaďan Denis Villeneuve připraví diváctvu příběh plný překvapení a zákrutů, škoda jen, že se tu spousta věcí děje hodně náhodně i (odpusťte mi ten výraz) poměrně absurdně. Výsledek je tak další uměle vyvolanou hysterií, kterak už naskakují názory, že ten či onen plešoun na jaře určitě poputuje do rukou nějakého tvůrce/herce. Dvě rodiny, stejná bolest. V pensylvánském městečku totiž zatím neúspěšně pokračuje pátrání po dvou zmizelých holčičkách, podezřelý je pro nedostatek důkazů propuštěný, takže se zejména jeden z otců rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a podezřelého kluka s IQ na úrovni desetiletého dítěte vyslechne po svém. Už tady si divák musí říkat, zda jeho náhlé zmizení netrkne policajty dřív (kdo za ním asi může stát?). A to nemluvím o vyrovnávání se s extrémními situacemi rodičů – někteří se jen převalují v posteli (přehrávající Maria Bello se teda (ne)předvedla), jiní stojí před skutečností, že mají v domě po zemřelém otci připoutaného možného únosce. Do toho žádné veselé barvy, jen špinavá auta, zablácený podzim, permanentní déšť (nikdo s ním neumí pracovat tak, jak Fincher v Sedm) a nenamalované hrdinky. Jenže tahle šeď pomáhá pouze VELMI slušné atmosféře. Rozuzlování případu totiž selhává. Vysvětlení není dostatečné, některé postavy zapojené do únosu nemají dostatečné opodstatnění. Jindy jsme zase svědky přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Nejednoznačné řešení přichází i z dalších linií a není to, myslím, tím, že je to výhradně látka pro kavárenské intelektuály, kteří si to najdou sami – prostě to v dobře maskovaném scénáři schází. Klasické pátrání samozřejmě své kvality má, nicméně se občas opravdu omezuje na pouhé nahánění „kohosi“ ve tmě. A jak už jsem naznačil, detektivní práce je tu opravdu „usnadněná“ velkým množstvím nepřesvědčivých náhod, nikoli na analýze a sběru důkazů. Hlavní dvojka válí, o tom žádná. Na Oscara prosím nikoliv, ale výborní jsou. Stejně jako kameramanský veterán Roger Deakins, který má doma deset nominací na Oscara (cenu však nikdy neproměnil). Ještě k režisérovi: U některých kroků bych našlapoval s rozvahou. Tohle není film, který by si zasloužil ovace ve stoje!! (20.10.2013)

Unesené deti. Námet ako hrom. Kto by to neocenil? Tie zúfalé, hrozné rodičovské pocity zúfalstva na pokraji kolapsu? A vcítiť sa nie je tak ťažké, veď rodičmi alebo deťmi sme komplet všetci. Ako kriminálny príbeh to zase až tak dobre nešliape. Pretože -paradoxne - príbeh zachováva predpoklad, známy z vyšetrovateľskej praxe, že odhalenie páchateľa je často čírou zmesou nekonečnej trpezlivosti pri prehrabávaní sa tonami jalovej hlušiny a náhody. Kdeže rozumovo náročné konštrukcie vyšetrovateľa. Tie sú dobré tak do tv adaptácií podľa Agáty Christie. Ale zase, ak sa film vzdá sherlockovského mozgu, ostáva často len nudný balast. A ten divákov neosloví. Preto tunák tvorcovia siahli po niečom, na čo sa často zabúda, ale čo je pri akomkoľvek zločine často kľúčové. Ako konkrétny trestný skutok ovplyvní okolie, ktoré má vzťah k obeti? A ako takýto negatívnym reakciám, vedúcim niekedy k fatálnym dôsledkom predchádzať? Toto druhé sa pýtam už len ja, režisér primárne ukazuje, že únos dieťaťa totálne ničí život rodičov, vedie ich k nepredvídaným hystericko- násilným rekciám, často siahajú k fľaške. Často sa stávajú závislými od liekov. Rovnako tak sa ďalšími obeťami stávajú nespravodlivo obvinené osoby, ktoré si biľag prvotnej viny hodenej na nich systémom, nesú často až do smrti. No a netreba zabudnúť ani na vyšetrovateľov, ktorým zo zúfalstva nad nepolapením zločinca častokrát rupnú nervy. (26.04.2021)

Nedávno, když jsem prožíval jedno z těch trpělivých odpolední, rozhodl jsem se pozorovat šukání šneků. Začalo to dvouhodinovým sprintem na osmdesát cenťáků, kdy ten nadrženější honil toho chudáka, kterého ten den zrovna bolela hlava. Kanec byl ale rychlejší, u pankejtu jej po strhujícím běhu dostihl a začal z něj asi tak hodinu vášnivě strhávat ulitu, protože dostal chuť na misionáře. Když zjistil, že ji má přirostlou, nevrle to vzdal, a vrhl se na to pěkně po šnečím. Dalo mu to ovšem fušku, než toho druhého ukecal, aby nedělal drahoty jako slečinka a postavil se na ocas. Po další hodině ho zlomil a oba se do toho s lascivně vyvalenýma očima na šťopkách naprudko dali. Ten nadrženec ovšem jen tak frajeřil a sliboval, za další dvě hodiny pouze dvakrát prudce a freneticky přirazil, oběť dlouze a táhle hekla, znechuceně zatáhla bulvy a odplazila se hledat nějakého pořádného obšousta, co by ji dorazil. Seběhlo se to všechno tak strašně rychle, že mi u toho porostly nehty snad jen o tři milimetry. To po téhle zabijácké nudě jsem se probral s třídenním strništěm a vlasy po pás, přičemž vím jistě, že jsem to pouštěl hladce oholen a plešat! Takže ti z vás, kteří xmrti rádi štrykují třímetrové, růžové šály nebo milují kontinuálně sledovat, jak jim v obýváku roste fíkus, ať si to tady klidně nadhodnocují, avšak já to strhující tempo a přiblblou pointu prostě nedával, a tak to s klidným svědomím odstřelím, i když Volverín konečně prokázal, že když zrovna nemá adamantiovou pedikůru, je z něj docela slušný ochotník. Škoda, že si k tomu herectví vybral zrovna takovouhle užvaněnou sračku. (19.10.2013)

Taková přehlídka skvělé práce, mé srdce zejména uchvátili Roger Deakins a Jake Gyllenhaal. Postava detektiva je vůbec fantastická, strašně ráda vidím chytré lidi zvládat stresové situace i propadat šílenství. Postava Hugha Jackmana mě fascinuje jiným způsobem, přirozeně ji nenávidím celým svým srdcem a on ji hraje tak dobře, že je těžké si vůbec uvědomit, že to není samostatná existující entita, nýbrž "jen" velmi schopný herec. Na film jsem se myslím poprvé dívala ve své "Paul Dano" fázi a na této frontě jsem byla rovněž uspokojena. Osobně Prisoners považuji za horor a dívám se na něj, když se chci bát. ♥ (21.11.2021)

Od uvedení Fincherova ´Zodiaca´ tady nebyla tak kvalitní krimi podívaná. Všechny potřebné ingredience namíchány ve vyváženém poměru – dokonale pochmurná, sychravá atmosféra (kameraman Deakins opět těžce vládne), herecky jistá, kdy se mi opět – stejně jako ve Fincherově majstrštyku – líbil Gyllenhaal se svojí umanutou policejní figurkou a perfektní scénář vypadá, jako by byl adaptací nějakého důmyslně sepsaného románu od libovolného severského autora, kteří dneska v beletrii detektivnímu žánru kralují. A navíc sračkofil verbal tomu dal 1*, tak nevím, jaké lepší doporučení byste ještě chtěli :o) (17.11.2013)