Deň nezávislosti

Emmerichovi se s dávkou patosu utrhla ruka. Bill Pullman je se svým hrdinným prezidentem úplně mimo, Will Smith jde do trapnosti, Jeff Goldblum jako by nebyl - prostě takový menší přeceněný průšvih. Nepřiznaná variace Války světů nevyšla a i přes strhující scénu s destrukcí Bílého domu mám vůči tomuto filmu averzi. (26.01.2006)

Beznadějná situace? Ale kdeže pro Američany. Popcornový biják, kterých v té době moc nebylo, zvysoka kašle na logiku a na diváka huláká, ať si jeho ušní bubínky a oči nezapomenou užít každé filmové políčko. Sice každou chvíli krade od starších sousedů, ale dvojice Emmerich/Devlin tentokrát naprosto trefila vkus publika, které rádo nechá mozek někde v koutě před vstupem do kinosálu. Řada destruktivních sekvencí se dá navíc opakovaně pouštět pořád dokola i dnes, sedmnáct let od premiéry!! (26.06.2013)

Tož tedy dobrá. Nedávná návštěva druhého dílu v kině mě přiměla zopáknout si po letech i jedničku a dobrá bude se tedy lehce přehodnocovat. Tenhle film mi dlouho ležel v žaludku a bral jsem ho jako případ té nejdražší hlouposti co byla kdy natočena. Ovšem optikou dnešního pohledu a mé zvyšující se tolerance k hloupým filmům už to tak striktně nevidím. Jasně je to furt vocasárna. On taky Emmerich nikdy nic inteligentního nenatočil, ale nedá se upřít, že ta destrukce a akce jako taková má něco do sebe. Navíc když přihlédnu k tomu do jaký sraček se Roland později propadnul, tak ty jeho starší filmy z toho ještě nevycházejí tak špatně. Jenom tu stejně jako v jeho jiných filmech nefunguje žádná atmosféra, žádné ztotožnění z postavami ani soucit z jejich osudem. Emzáci útočí lidi chcípají po milionech, ale divákovi je to tak nějak jedno. Nicméně musím bejt trochu spravedlivej, protože když to vezmu kolem a kolem tak jednička i dvojka jsou v podstatě úplně to samý. Akorát teda u dvojky nechám to o hvězdu vyšší hodnocení, protože je tam vyšší level sebeparodie, tady se přeci jenom nemůžu občas zbavit pocitu, že to bylo míněno i vážně a hlavně Will Smith a jeho postava je extrémně otravná a proto jsem kvitoval, že se v dvojce neobjevil, takže takhle.40% (30.11.2011)

Pokud Emmerich prodchnutý americkým patriotismem, tak je jasná volba na Godzillu, u které jsem se bavil nepoměrně víc. Celý film je sice pěkný, možná i blbý, ale koukat se na to se zdravým rozumem dá. Některé pasáže dojmou, některé zase vysloveně iritují svojí americkostí. Zejména postavu prezidenta bych si s klidem odpustil. Ale to už k tomu prostě patří. Ber nebo neber, solidní Sci-fi velkofilm s k-sežrání Goldblumem. (05.02.2007)

S odstupem času (a především v kontextu další Emmerichovy tvorby musím film hodnotit výrazně lépe, než před lety, kdy jsem jej jako puberťák těžce odstřelil, protože mě štvalo klišé na klišé, zoufalý scénář a pod. Film ani po 17 letech příliš nezestárnul a Emmerichovy tradiční propriety, tedy útok na národní integritu skrze destrukci monumentů (kterou Emmerich z pozice neameričana vlastně docela hezky glosuje) a klišé dovedené až k samotné absurditě se objevují už v roce 1996, což mě v době premiéry štvalo, ale dneska si to užívám stejně, jako třeba u 2012. Scénář je ale pořád místy na pytel. (04.01.2006)