Kamera:
Jiří Krejčík ml., Antonín Chundela, Robert Novák, Richard Špůr, Jiří Strnad, David Ployhar (viac)Hrajú:
Petr Nárožný, Antonie Hegerlíková, Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Josef Abrhám, Stanislav Zindulka, Radoslav Brzobohatý, Jaroslava Adamová, Lubomír Kostelka, Květa Fialová, Blanka Bohdanová (viac)Série(6) / Epizódy(81)
Obsahy(1)
Životní a profesní příběhy významných českých a slovenských herců současnosti. Jde o cyklus 52 minutových dokumentů, zachycující výrazné herecké osobnosti českého a slovenského divadla, filmu a televize. Název a metoda jsou odvozeny ze známé Čapkovy prózy. Jde tedy o dokumenty bilanční, v nichž se se známými herci vydáme po stopách jejich životních rozhodnutí a práce. Bez touhy po senzačnosti, ale se snahou dobrat se určité lidské i profesní moudrosti, k nimž člověk na určitém bodu své životní cesty dospěje. (Česká televize)
(viac)Recenzie (47)
Hodnocení dílu s Petrem Nárožným: Výborně zpracovaný portrét opravdu neobyčejného života tohoto herce. Když porovnávám s jeho vrstevníky z mé vlastní rodiny, nezbývá mi než smeknout. Obrovský životní rozhled a vitalita z něj sálá i přes televizní obrazovku. A samotný dokument je opravdu příjemně natočený. Jen tak dál ()
Zita Kabátová očima Jiřího Stracha je dokument s dosud nevídaným přesahem. Film, který je zároveň nepatetickým zamyšlením nad smyslem života. Sedmadevadesátiletá herečka tu s okouzlujícím nadhledem a osvobozující upřímností rekapituluje svůj život. Z výše svého věku si může dovolit vše, nic není trapné, ubohé, její prohřešky jsou dávno nedůležité. Je to úžasné svědectví: když se člověk dožije, dobere se moudrosti. Má-li to ale sdělit veřejně, musí dostat k ruce skutečného režiséra, protože paskvil se nakonec dá vytvořit ze všeho. Většina zbývajících epizod by patřila spíš do bulváru a nikoli na veřejní obrazovku. Jenže na té už se v tomto ohledu všechno dávno znivelizovalo. A tak zbyla jen laciná "drbárna" sugerující, že řeže do živého, přesně vyhovující maloměšťáckému vkusu, který televize pěstuje. ()
Díl cyklu Jana Hlaváčová získal na Mezinárodním filmovém festivalu evropského umění Arts&film 2010 v Telči Cenu poroty v kategorii Hudba, dramatické umění, film a literatura. Šestého ročníku se zúčastnilo 32 zemí z Evropy s 283 filmy. Soutěžilo se v pěti kategoriích: 1. Výtvarné umění ve všech oblastech a oborech 2. Architektura a design, lidové umění 3. Hudba, dramatické umění, film a literatura 4. Film Future 3000 5. Multimedia. ()
Hodnotím díl věnovaný Václavu Neckářovi. Kdo četl knihu Cesta do mé paměti, toho v tomto dokumentu nepřekvapí asi nic. Kdo se o Neckářovu tvorbu alespoň trochu zajímá, toho zase nemohou nijak ohromit ukázky z videoklipů, úryvky písní nebo fotografie. Velké plus ale je vidět a slyšet Neckáře hovořit. S námahou, rozmyslem, ale přitom s jistotou. Za to, co v životě dokázal, a za to, jak se s ním v posledních letech porval a rve dál, ho budu vždycky obdivovat. ()
Hodnotit takový dokument je hodně těžké, ale po díle s nesmírně milým Pepíkem Dvořákem musím dát 80 %. Krásný díl. Díl s Gotťákem nazvaný Neobyčejné životy pana Karla Gotta byl naprosto skvělý - během rozhovoru režiséra Viktora Polesného s Kájou uvidíme spoustu starých záběrů z koncertů či života tohoto velikána, rozhovor se nevyhýbá žádným tématům, je zcela spontánní. Bomba díl. ()
Galéria (19)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (5)
- Prarodiče ze strany otce Libuše Šafránkové měli statek ve vesničce Synalov u Tišnova. Jedná se o scénu, kdy Libuše pří prohlídce stavení říká, že se nic nezměnilo. (sator)
Reklama