Hviezdna brána

Jednoznačně nejlepší Emmerichův film, což asi hovoří za vše. To, že ho za pár let televizní seriál i tak strčil do kapsy nejen díky propracovanějším charakterům a jejich úžasné vzájemné chemii, ale i atraktivnějšími světy na druhé straně brány, mě jen znovu utvrzuje v tom, jak velký je Emmerich břídil. (16.08.2014)

Miluji StarGate. Akorát, že tu seriálovou. Tohle je nemastné, neslané, ani napínavé, O´Neill akorát civí ani nemrkne, tak ňák se tam vůbec nemluví a Kurt Russell vypadá díky svému účesu sám jako mimozemšťan. Pro fanouška seriálu je tohle povinnost, vždyť mi to poprvé otevřelo bránu do tak super světa jiných planet a bytostí, ale vnímám ho jen jako podivný pilotní díl, který se následně přetočil na opravdový první díl seriálu s tím, že vyměnili nudné a zírající postavy bez zajímavého charakteru za ty, které jsem si tak zamilovala. (14.04.2013)

Neviem ako ostatným, ale mne sa to ľúbilo. Má to atmosféru, dá sa povedať od začiatku do konca a povedal by som, že aj od začiatku do konca je to niečím zaujímavé. Kostýmy, masky a celá vizuálna stránka je pôsobivá. Čo mi ttrošku nesedelo a bol pre mňa James Spader a ten jeho zbytočný románik a zbytočný koniec filmu. Fajn sci-fi. 80% - 4* (08.08.2010)

Emmerich podobně jako Bay neléčí rakovinu, ale baví lidi, takže tu máme dobrodružné sci-fi ve velkém stylu se vším, co k tomu může patřit – objev neznámého; geniální vědec, který všechno vyřeší; sci-fi vychytávky; akce; epické prostředí ve stylu Star Wars IV, epická hudba jak od Williamse, ale popravdě mě nejvíc ztaujalo, jak – byť uměle – přiběh zapasoval do historických souvislostí. # [viděno: dir.cut, monitor, 5.1] # příběh **** | hudba **** | humor - | akce *** | napětí * | pustil bych si znovu *** (13.01.2014)

Postavy pronášejí věty, kterým ani tvůrci zřejmě nerozumějí, hlavně, aby to vypadalo záhadně a chytře. Příběh je komplikovaný až z toho začínají vstávat vlasy na hlavě. Triky jsou vypiplané, na svou dobu samozřejmě velmi špičkové. Hudba burácí, David Arnold se s ústřední melodií vytáhl. Roland Emmerich si bral inspiraci v klasických sci-fi kouscích i béčkových slátaninách, oproti kterým ovšem dostal zatraceně hodně peněz. Jenže je to právě německý řemeslník, který má mnohdy velké problémy s tempem, který s postavami pracuje tak, že se po čase stávají nezajímavými a chybí jim vývoj, a zaškobrtává také s tím, aby nám až na několik výjimek nabídl trvalejší napětí a zájem o dění v dalších minutách. Není to proto ta typická devadesátka, na kterou by se člověk při četném reprízování těšil. Já rozhodně ne, protože zmiňované tempo bylo zejména v první polovině hodně bídné. (07.01.2017)