Oči války

Film nebyl spatny, ale neco mu chybelo, bylo az moc videt, ze tvurci melo malo penez (nebo invence?) - Farrell neni charakterni herec a do podobnych roli mi nesedne. Diky popisu zde jsem cekal neco trosku jineho, ale toto dramaticke ztvarneni bylo lepsi, ale proste tomu chybelo lepsi propracovani jednotlivych zaberu i postav. (21.03.2010)

Sáhla jsem vedle natolik, že ani Colin Farrell s tím nic nenadělal - i když - nevím, co jsem čekala - na profesi válečného fotografa neshledávám nic obdivuhodného a každý, kdo se tímto chce živit, musí předpokládat, tudíž i jeho nejbližší, že může dopadnout stejně, jako objekty v jeho hledáčku, nu, a jízdy divokým Kurdistánem (Afganistánem, Irákem, ....) mě taky neberou. Vztahové roviny s tématy láska a přátelství bídně zpracované, takže, co tu máme dál? Posledních dvacet minut psychoterapie s flashbacky, jediný úsek hodný udržení bdělého stavu - hmmm, hodně málo. (29.05.2012)

Ten příběh se opakuje se železnou pravidelností. Neznámý talentovaný tvůrce natočí s neznámými herci a minimem zázemí a kapitálu úspěšný festivalový snímek, který si získá přízeň publika i filmových publicistů a úspěšně si razí cestu po celém světě. Další film už natáčí s podporou silného producenta, hrají v něm mezinárodní hvězdy filmového plátna a ambice jsou cítit z každého kroku štábu i z každého záběru. Jenže i přes snahu a investice je výsledek často víc než rozpačitý. Danis Tanović zabodoval nejen u mě, ale v podstatě u všech se svým autorským snímkem Země nikoho, který byl skvělým komorním protiválečným dramatem a režisérovi tehdy stačili tři vojáci uzavření mezi frontovou linií a spoutaní vzájemnou nenávistí k tomu, aby vybudil maximální emoce. Tady se zjevně snaží o totéž, ale tak nějak to drhne a výsledek neodpovídá očekávání. Rozum by chtěl téma a snahu ocenit čtyřmi hvězdičkami, ale emocionální část mého já říká, že tři hvězdičky jsou tak akorát. Ano, pointa je silná a drsné scény z polního lazaretu v povstaleckém Kurdistánu jsou působivé, ale to je na stominutový snímek trochu málo. Celkový dojem: 60 %. (22.02.2014)

Neexistují žádná pravidla, kdo ve válce přežije a kdo zemře. Ve válce lidé umírají… a tečka! Žádné jiné vysvětlení není.... Válka Kurdů s Irákem, eutanazie v jejich podání, ale hlavně C. Farrell jako namachrovanej válečnej fotograf, řídící se pravidlem ,,hraj si cokoliv, hlavně u toho dobře vypadej“. A ještě ke všemu trpí psychosomatickou komplikací či posttraumatickou stresovou poruchou – (což je pro děj filmu podstatnější). Na zjištění, že svět je složité místo nepotřebuji Kurdy, Farrella ani tento film. Je nudnej i přesto, že pojednává o nenudných věcech. Takovýchto příběhů jsou tucty. Za zmínku stojí snad jen postava Ch.Lee, který spolu se dvěma okamžiky během 88 minut stojí za zaznamenání. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * Víte že? Film vznikl podle knihy Scotta Andersona? Bohužel se mi o něm nepodařilo mnoho zjistit. Je dobře utajenej! (22.03.2010)

Na jedné straně máme přímé účastníky válečných konfliktů (vojáci, povstalci, žoldáci ad.), na té druhé nepřímé (doktoři, ošetřovatelé ad.), pak je tu třetí strana, která stojí někde uprostřed - váleční fotografové, kteří se snaží co nejvěrohodněji a nejrealističtěji zprostředkovat skutečný obraz, skutečnou tvář války a utrpení obětí. Jedním z nich je i Mark Walsh (Colin Farell), jenž si svou psychickou újmu jako mnoho ostatních nese sebou domů a ponese si ji až do konce života. Vyrovnat se s ní mu pomáhá Joaquín Morales (Christopher Lee), a jak tomu v takových filmech bývá, musí jít až na úplnou dřeň, aby se mu podařilo Marka navést správým směrem. To je v podstatě základní dějová kostra filmu, v němž Colin Farrell předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Podobný typ filmu je pro herce hlavní role vždy velkou výzvou, vzpomeňme např. na Lovce jelenů, Narozen 4. července aj. (05.03.2011)