Prorok

Dvou a půl hodinová epopej o tom, jak se z devatenáctiletého kusu nepopsaného papíru stane v nehostiném a krutém protředí francouzské věznice... Prorok (nebojte, nebudu spoilerovat). Film je stejně jako etnické a mocenské uskupení ve věznici (potažmo ve francozské společnosti) rozdělen do mnoha segmentů, vyprávějící tu o určitém časovém období, tu o konkrétní osobě. Jak už tady několikrát zaznělo, jde opravdu o velice neotřelou symbiózu vězeňského a mafiánského filmu. Tahar Rahim je v ústřední roli výborný, skvěle mu ale sekunduje Niels Arestrup aka Anthony Hopkins. Navzdory všemu jsem se však po skončení filmu nemohl ubránit pocitu, že jsem byl o něco ochuzen - středobod filmu? (Vím, že mi tady někdo namítne - a co Malik? Já to ale myslím trochu jinak) Oblouk? Nebo jen něco konkrétnějšího, co bych si z filmu odnesl. Prostě - něco co by z velice dobrého filmu udělalo film nezapomenutelný. 70% (02.03.2010)

Jacques Audiard sáhl nejen francouzské společnosti na hodně citlivé místo. Epicky rozmáchlý kriminální thriller s výrazným sociálním přesahem vypráví příběh devatenáctiletého mladíka Malika, který přichází do francouzského vězení a napříč několika etnických skupin a vyskytujících se překážek se stává ideálním nástrojem a prostředníkem zločineckých plánů. I když zpočátku neumí číst ani psát a venku na něho nikdo nečeká (rodina je pro něj neznámým pojmem), vybuduje si pevné, místy však stále vrtkavé postavení. Kontrapunktem k hrdinově vzestupu je sestup stárnoucího bosse korsické mafie, který se přirozeným během věcí stává řadovým vězněm, bezmocně sledujícím fakt, že už nic není a nebude jako dřív. Režisér je v Malikově vzestupu trpělivý, bravurně si zahrává s očekáváním, prostředí věznice zase líčí se všemi surovými detaily a od násilných scén si rozhodně nedrží odstup. A to je jenom dobře. Přesto Prorok nestrhne. Maximálně tak výpovědní hodnotou, ale samotným vyprávěním bez vnitřního náboje nikoliv. A to i přesto, jak je technicky, herecky i tematicky nadprůměrný. Výsledek je nesoudržný a mlhavý a u hlavního hrdiny, sic nesleze z plátna, stejně pořádně nevíme (nepochopíme), co je vlastně zač. 70% (14.07.2010)

Mladík hozený přímo do ledové vody. Dostává šest let natvrdo. Neumí číst ani psát, má však jednu, pro něho velmi užitečnou vlastnost. Umí se přizpůsobit, adaptovat, sklonit hřbet, zatnout zuby, protože moc dobře ví, že není důležité vyhrát bitvu, ale válku. Učí se, naslouchá, zdokonaluje, ví na kterou stranu se přidat. Tohle všechno se mu bude jednou hodit, což se ukáže hlavně ve druhé polovině. A hlavně závěrečná, výborná scéna, ta mluví sama za sebe. Velmi vydařený pohled do zákulisí,(nejen) vězenského byznysu, podpořený výborným výkonem Tahara Rahima. (03.01.2015)

Pro něj začíná peklo na Zemi, pro mě vstup do filmového nebe. Snímek, který skvěle využil "skuliny" ve zločineckých ságách, tedy konkrétně období zabásnutí. Obvykle se tím začíná (popřípadě končí) či se to přeskočí titulkem "o x let později". Audiard zvládá navodit hodně syrovou a nepříjemně autentickou atmosféru, ale přitom je to mnohdy plné poetiky, takové kterou do filmu často propašovává Michael Mann. Prostě mistrovský, pomalu plynoucí film. Nic víc, nic míň. Ono také ničeho více netřeba. (16.09.2009)

Kmotrovská tématika je u diváků zřejmě velmi oblíbená, a zřejmě právě proto se o ní točí tolik filmů. Pokud se spojí s vězeňským prostředím, pak se cílem nemůže minout. Tím cílem je s největší pravděpodobností (podobně jako u katastrofických a jiných dobrodružných filmů) katarze (Frank Zappa: It can't happen here, I'm telling you my dear). "Někdo" dostává stále přes hubu, ale nakonec to dopracuje až na bose... Odbočka: nedávno jsem viděl Chabrolův film La Cérémonie (spíš Obřad než Slavnost), kde hlavní hrdinka také neuměla číst a psát (znak sociální deprivace). Zde se to Malik naučil mezi jinými "předměty" (hlavním předměty jsou zde ovšem: lstivost, vypočítavost, brutalita, zabíjení, a v těch prospěl s vyznamenáním) ... Takže jsem si z filmu přece jen něco vzal. Rozhodně to ale nebyl filmový zážitek. (20.06.2015)