Terapia

Ošidné téma sexuální "výuky" fyzicky postiženého člověka (po obrně znehybněného od hlavy dolů) se Sezením podařilo vkusně zpracovat jako otevřené romantické drama s odlehčeným humorem i pozitivním nadhledem (a trochou nevyhnutelného sentimentu na závěr). O hereckém položení Johna Hawkese nejvíc svědčí to, že jsem ho ve zkrouceném těle rozpoznal až po dlouhých desítkách minut, o odvážném výkonu Helen Huntové jako sexuální terapeutky, která se zpočátku nehodlá citově zaplést, či úsměvně rozpolceném knězi Williama H. Macyho, jemuž se hlavní hrdina přátelsky zpovídá ze svých (ne)úspěchů, pak nemá cenu diskutovat. (27.02.2023)

Zajímavý film s pár vtipnými okamžiky. Ten kněz je asi nejlepší postavou celého snímku, ale jen tak mimochodem takového bych chtěla teda naživo vidět... a počkat nejde to....neexistuje. Je ale bohužel fakt, že takový film člověku stačí vidět jednou v životě, ať už řeší sebezajímavější téma. I guess i through away that little speech. - No no, please, make the little speech. I'd love to hear it. - Ok here it goes. The meaning of love. Love is a journey. - I like it already. - That's it. That's all i've got. I told you it's short. (07.02.2013)

Teraz váham, či takáto terapia naozaj existuje, ale keďže v Amerike je možné všetko, tak predpokladám, že áno. Stretnutia v cudzom dome, neskôr v moteli sú prekvapivo otvorené, bez cenzúry, ale ešte viac pobavia stretnutia s kňazom, ktorý pri tej vážnosti situácie (okolo sexu) nájde priestor pre nejednu skvelú hlášku. Od Helen Hunt som toľko odvahy nečakal, nebolo potrebné žiadne prítmie ani dômyselné prekrývanie partií, jednoducho sa ide na vec podľa pripraveného šesťbodového plánu. Nedotknuteľní majú zaujímavú konkurenciu. –––– Som veriaci na sto percent. Ale verím v Boha so zmyslom pre humor. Šialeným zmyslom pre humor. Takého, čo ma stvoril na svoj obraz. –––– (spoiler) Držala mi penis. Svoj penis som nevidel vyše tridsať rokov. Hovorím vám toho priveľa, otče? –––– Jeho hlbšie emocionálne potreby sú mimo rozsah mojich kompetencií. (06.07.2015)

Takhle zvláštní film jsem už dlouho neviděla. V podstatě nevím, co si o něm mám myslet. V průběhu dívání se jsem zažívala rozličné pocity, pocit rozpačitosti, emocionální vcítění, trocha studu, přání všeho dobrého hlavnímu hrdinovi, to všechno bylo mezi tím. Je to takový klasický nezávisle se tvářící doják, který trochu podle útočí na ceny, ale na konci vás stejně dojme. Klobouk dolů před nasazením a odvahou herců, kteří hráli ústřední postavy. Klobouk dolů před tvůrci, již se rozhodli na plátna přivést právě tento příběh, ať už měli jakékoliv motivace. (30.01.2013)

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)