Má ma rád, nemá ma rád

Velice příjemné. Vyprávění děje z pohledu několika osob je režiséry občas využíváno, v tomto retro filmu se však role "převrací" téměř pravidelně. Líbí se mi, jak si každý něco představuje a každý jinak. Holčička má pocit, že příchodem matky právě přišla o první polibek, kdežto kluk je vyděšen a staví se k tomu jediným způsobem možným pro "muže, kterému je sedm let" (schová se za matčiny sukně). Představa, že lidé jsou matní, polomatní, lesklí a občas je někdo měňavý, je hezká. A stejně jako někteří další diskutující mám pocit, že tvůrci filmu uplatnili teorii o "celku, který by měl být víc, než jednotlivé jeho části" na celý film. Což je dobře. Zatím jsem viděl třikrát. Zjišťuji, že i hudba let šedesátých mi je blízká :). (26.04.2011)

Usměvavé vyprávění příběhu ze života, kde se Reiner, narozdíl od drtivé většiny americké produkce fokusující se na výměny životních mouder dospěláků, ve Flipped soustředí na ZŠ. Má to své neochvějné kouzlo a punc melancholické nostalgie, navíc atypicky okořeněnou prkenými šedesátými roky plné předsudků a zaběhlých šablon. Rychle to uteklo a bylo to velmi zábavné. (26.01.2017)

Milou atmosféru klukovského dobrodružství v retro balení nabídl Rob Reiner už před téměř třiceti lety v dramatu Stůj při mně. Byla to taková příjemná filmová kýčovitost v celé své kráse. Tady se dá říct (a celkově za jeho poslední dva tři filmy), že chytil druhý dech. Ona ho miluje (hlavně pro jeho krásné oči) a sní o tom, že první políbení bude právě s ním. On je trochu plachý a jí považuje za poněkud podivnou a otravnou sousedku. Udělá pár nerozumných gest a karta se rázem obrací. Najednou chce hlavně on jí. Reiner napsal dětským hercům podle předlohy velmi solidní dialogy a hlavně, když je vybíral, měl sakra šťastnou ruku. A nejen na ně. Oba mladí hrdinové jsou totiž obklopení několika suverénními postavičkami, až má divák chuť sledovat je přímo u jídelního stolu. Tenhle milý kousek, který se odehraje na americkém předměstí, sice nezanechá hlubší dojem, ale i tím, že je (jeho zásadní situace) vyprávěný pokaždé z jiného pohledu, si své diváky určitě najde. Už jenom pro tu líbivost a „opravdovou“ atmosféru. 75% (05.10.2014)

Přišlo mi to moc vyumělkovaný. Holčička do něj byla zamilovaná nějak podezřele dlouho a já nevim proč. Hlavní hrdina mi totiž nesednul, vyhazoval jí vajíčka, vypadal přihřátě a v sedmý třídě nepozná kohouta od slepice, prostě to byl celkem debil. Uznávám, že ta vyprávěcí struktura, kdy je událost líčena z pohledu jednoho a pak zase trochu flashbackoidně z pohledu toho druhého, je fakt dobrá a i třeba společná večeře rodin se mi líbila. Jen to na mě celkově zas až tak nezapůsobilo, jako např. Reneirův starší majstrštyk Stůj při mě. (27.06.2011)

Zrkadlový obraz zbližovania sa dvoch nerovnakých pováh mladej dvojice má v sebe veľa odpozorovaného z okolia. K výhradám: Možno je pre Američanov typické dialógové rodinné zhrozenie pri spoločnom stole z možnej nákazy salmonely z vajíčok od suseda, pre mňa je to čistý bullshit. Podobne následné zisťovanie dvora zo sliepkami, v zmysle, že či je tam aj kohút a ako ho zistiť. Typicky neprirodzená scéna do filmu, pridaná len pre efekt a zároveň dôvod, prečo s hodnotením nejdem do absolutória. Pretože takýchto scén bolo vo filme viac. (30.11.2016)