Lupiči tiel

V pořadí již druhý remake Siegelovy klasiky nenabízí kromě změny prostředí nic moc nového. Ta televizní a místy až dokumentární kamera se mi moc nelíbila. Film působí tak trochu tuctově, což si dle mého názoru tahle látka nezaslouží. Pomohl by mu i rychlejší rozjezd, ze začátku jsem se trochu nudil. Ve finále jsou Lupiči těl stále ještě koukatelný snímek, který na každého jistě bude působit jinak. (19.07.2011)

Sakra, sakra, to je ale divný film. Opravdu nevím jak jej objektivně zhodnotit. Můžu jej zatratit za jeho přihlouplý děj, ba co více zkritizovat za jeho naprostou prázdnotu a přímočarost, ale proč to dělat, když celkově to tak hrozné nebylo. Kritizovat je docela snadná věc a Lupičích těl se nabízí přímo obrovské množství věcí, které se k tomu nabízejí, ale u podobného projektu nemá žádný smysl zkoumat maličkosti. Problém tu však je, opravdu nevím co mám chválit Samotný příběh je banální a ubírá se od bodu A k bodu B. Autoři nezakládají děj na zbytečných oklikách a jdou prostě rovnou na věc. Po seznámení s hlavními hrdiny a pár symbolickými odkazy - které se snaží tvářit záhadně, ale v dnešní době již nemají šanci překvapit - máme konečně možnost nahlédnou pod samotnou pokličku tohoto temného hororu. Mladý chlapec – velice nesympatická postava – je totiž svědkem podivného jevu, jeho matka zemře a ze skříně se zrodí nová. Je jasné, že dítěti nikdo neuvěří, ale horší je fakt, že ona v tom není sama, ba právě naopak, tajemné mimozemské organismy napadají celou vojenskou centrálu a její okolí. Na rozdíl od svého předchůdce si tento remake na nic nehraje, tvůrci se nezabývají tvořením atmosféry ani změnami charakterů samotných hrdinů – ti zlý jsou prostě ploché osoby bez emotivního jednání, které běhají jen když je to nutné. Snímku schází jakýkoli náboj či moment překvapení, vše nám ale vrací formou zajímavých efektů, které jsou sice laciné, ale rozhodně neuráží. Celkově je tento horor naprosto čistým průměrem, neboť poměr kladů a záporů zůstává na mrtvém bodě. 50% (04.06.2006)

Cynický 90s makeover klasickej predlohy Jacka Finneyho. Ferrarov ojedinelý výlet do vôd mainstreamu sa vďaka podpore veľkého štúdia môže pyšniť slušným vizuálom, praktickými efektami na úrovni a pyrotechnikou. Bezutešný vibe s notnou dávkou podvratnosti evokuje pozdného Carpentera, ale je to Ferrara. Scenáristicky nedopečené, no i tak má kombinace hezounov kalibru Beverly Hills 90210, odľahlej vojenskej základne a mimozemšťanov, svoje "late-night" čaro. Každopádne, Kaufmanova verzia zo 78-eho zostala neprekonaná. (15.02.2017)

Po názvu tohoto horroru, který jsem viděla cca. v pěti letech, pátrám už několik let. A nyní jsem (úplnou náhodou) konečně zjistila, čemu vděčím za své - nyní již zcela vyléčené - dětské trauma. Díky tomuto filmu jsem se totiž bála podívat na maminku pokaždé, když spala. Ostatně... Co kdybych ji náhodou viděla "splasknout" a zároveň vejít z vedlejšího pokoje?XD (08.05.2010)

Původně jsem klasifikoval film jedinou hvězdičkou, když jsem si ho srovnal s vynikající Invazí zlodějů těl z roku 1978. Pak jsem si řekl, že to není úplně fér a přidal ještě jednu, byť nerad. Lupiči těl totiž na plné čáře neprohrávají jen s literární předlohou, což se koneckonců dá pochopit, neprohrávají jen se svým výše uvedeným předchůdcem, který patří do zlatého fondu filmů žánru sci fi. Na body totiž jednoznačně vítězí i původní filmová verze Invaze lupičů těl z poloviny 50. let, což bylo mimochodem béčko jako vyšité - nicméně sympatické béčko, které dokázalo atmosféru studené války úspěšně převést na filmové plátno. Právě atmosféra Lupičům těl zoufale schází, a přitom v ní spočívá přitažlivost tohoto příběhu. Problém je jednak ve scénáři, který situuje děj na vojenskou základnu, kde se ale vojáci už z podstaty tváří pořád stejně, a tím znemožňují divákovi vychutnat si tu proměnu po napadení a transformaci. Druhým průšvihem je rutinní řemeslník Ferrara, který má na svém kontě řadu průměrných snímků a Lupiči těl z nich nijak nevybočují. Režijně je to nenápadité a unylé. Celkový dojem: 45 %. (17.11.2007)