Fri os fra det onde
Fräls oss ifrån ondo
Fri oss fra det onde
Réžia:
Ole BornedalScenár:
Ole BornedalKamera:
Dan LaustsenHudba:
Stefan NilssonHrajú:
Lasse Rimmer, Lene Nystrøm, Fanny Leander Bornedal, Jacob Ottensten, Mogens Pedersen, Jens Andersen, Pernille Vallentin, Bojan Navojec, Kim Kold (viac)Obsahy(2)
Moderní skandinávský morytát o relativitě dobra. Snímek dánského režiséra Oleho Bornedala bývá často přirovnáván k filmu Strašáci Sama Peckinpaha, kde také sledujeme civilizovaného a městským luxusem změkčilého muže bojovat o přežití své rodiny proti lynči barbarských venkovanů. Jenže zatímco v proslulém snímku amerického klasika byla východiskem krize maskulinity hlavního hrdiny potažmo démonizace venkova, dánský film je vystavěný jako moderní parafráze na morytáty. Stejně jako staré historky o mordech a zločinech i zdejší kruté vyprávění předkládá divákům otázky stran morálky, viny a trestu či dobra a zla. Bezútěšný svět dánského maloměsta stojí rozkročen mezi klidnou idylkou pro rodiny z vyšší střední třídy a pivem i tělesnými tekutinami nasáklou každodenní realitou bílé lůzy. Během městské veselice eskalují tamní vztahy, když je gastarbeiter, jenž přišel v bývalé Jugoslávii o celou rodinu, nařčen, že zabil ženu nacionalisticky smýšlejícího předáka místní komunity. Lynčovanému muži poskytne ve svém domě útočiště úspěšný advokát. Dříve poklidné sídlo za městem se stane místem vypjaté konfrontace krvežíznivého davu a muže, jenž automaticky ctí zásady justice a právní společnosti. Stylově vytříbený snímek pojednávající o xenofobii, bezpráví a bestialitě dřímajících v základech lidských společenství se stal mezinárodní senzací především mezi filmovými fanoušky a byl uveden na řadě festivalů včetně Toronta, Pusanu a Sitges. Režisér Ole Bornedal na sebe upozornil již debutem Noční hlídač (1994), který o tři roky později ve vlastní režii předělal pro americký trh pod názvem Hlídač mrtvých v hlavní roli s Ewanem McGregorem. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (145)
Keď sa vám rozhodne pár tupých vidlákov osladiť život, nepomôže vám ani fakt, že ste v minulosti na MTV spievali Barbie Girl. Že je speváčka z Aquy aj známou herečkou, to ma prekvapilo. Celkovo je toto film o zrade, klamstve a predsudkoch, teda o bežnom živote. Kontroverzná téma natočená pomerne citlivo. Viac ako samotný dej dáva scenár, kde sa z rečí zaostalých dedinčanov dozvedáme, aké jednoduché je byť xenofóbny a rasistický i tam, kde na to nie je dôvod. ()
V severskej tvorbe som zvyknutý na originalitu. O to viac ma prekvapilo, keď sa mi dostalo drámy o obyčajných ľuďoch z konca sveta, ústiacej do exploitation, s tarantinovskými prvkami v scenári a blanchardovskou hudbou. Dokonalá kombinácia to nebola, ale zaujímvá určite. Myšlienka je stará, ale žiaľ nadčasová: zlo plodí ďalšie zlo. Na záver pridávam big fucking spoiler. ()
První, co jsem nepochopila je ten zesvětlený efekt, ale dobrá, to se dá přehlédnout. Opravdu mě dostalo to, že jsem si po celou dobu myslela, že vím pravdu, ovšem ke konci se ukázala nová, jiná, lepší a překvapivější pravda, která mě celkem dostala. Miluji severské filmy, jejich atmosféru a herce, je v nich něco tajemného a nepředvídatelného. Bylo to opravdu napínavé. I když pár chyb to má, je to hodně dobrý snímek. ()
Všechny tvary od slova tíha tenhle film obsahuje. Je to tíživé, těžké a těžkopádné. Dialogy jsou v tomhle filmu asi to nejslabší a jejich pronášení, hlavně v úvodní (více než hodinové) expozici je dosti právě těžkopádné. Jde z toho slyšet to zřejmé rýsování charakterů ("klidně se vychčiju do zadku Connie Hedegard, když mi to přikážeš Larsi") a vyčkávání jednoho herce než ten druhý dopoví svou repliku a on na to může zareagovat. Nebojte se, že byste narazili na náznaky herecké improvizace. Psychologická proměna hlavní postavy je tak odfláknutá a vyjádřená pouhým praštěním páčidla do zvonku. Pech. Ale ta depresivní atmosféra celého filmu padá jako těžká deka a ačkoli konci nevěřím, tak mě docela příjemně překvapil, že je jak amorální, tak lidský, ale ze všeho nejvíc seversky svérázný. Navíc ta kouzelná absence jakékoli dynamiky ve scénách, ze které by se jí trocha mohlo vymáčknout (například molotov) má něco do sebe. ()
Tento film je trochu zvláštním thrillerovým dramatem. Jeho atmosféru by šlo asi nejlépe vystihnout slovy jako „zlověstná“ či „znepokojivá“ (ale také poněkud škodolibá). Dlouhou dobu se jakoby nic neděje. Čeká se na moment, kdy jedna z postav (konečně) shodí svoji vinu na druhou, a pak se odstartuje veřejný lynč. Jde vyloženě o ticho před bouří, nevinnou přípravu na emocionální nálož (vzteku a hněvu) toho nejtěžšího kalibru. Ale i to předchozí zdánlivé „nic se neděje“ pomáhá vysvětlit motivy některých postav, částečně rozvíjet jejich prvotně nahozené charaktery. Přesto, až dojde na jatka, jedna z postav se začne chovat poněkud jinak. To když dojde ke střetu mateřského, ochranitelského citu (žena) na jedné, a smyslu pro spravedlnost a jakýsi odpor k lůze na straně druhé (manžel). A přestože jisté pohrdání chátrou člověk vidí už na oslavě, fanatický a potěšený výraz pána domu staví předešlého slušňáka do pozice de facto magora, který využívá dané situace k tomu, aby si s těmi, kteří jsou pro něj odpadem, de facto tak trochu vyrovnal účty (resp. nechal na povrch vyplout to, co ho sžírá uvnitř a dost možná už pěkně dlouho). Nastává však problém, že v danou chvíli je už publikum (nebo předpokládám alespoň jeho většina) na právníkově straně, a najednou se cítí nesvé, komu to vlastně fandí. Přichází tedy moment, kdy se společensky kritický podtón snímku neobrací jen na postavy ve filmu, ale i na samotného diváka, což je hodně drzé, částečně nepříjemné, ale po jistém odstupu to zpětně oceňuju. A proto si nemyslím, že přímé přirovnávání tohoto filmu k Peckinpahovým Strašákům či snad dokonce jeho remaku (jak tu mnozí v komentářích předvádějí), je úplně vhodné (společné mají jen určité věci). No a pak samozřejmě přichází ta známá pravda o zoufalých situacích, které si žádají stejně laděné činy (matka). Jde o docela drsnou pasáž, ale možná ještě tvrdší je závěrečná pointa, která vše viděné převrací v docela kruté probuzení (především tedy divákovo). Škoda jen toho (na můj vkus) už trochu zbytečného zlehčování na samotném konci filmu (tvůrci, po očku se vysmívající divákovi, si prostě nemohli odpustit ještě jedno rýpnutí do něj). Za mě to budou prozatím solidní 4*, ale snímek si přímo žádá další zhlédnutí (ať už kvůli dalšímu velebení či naopak kritice). „Nejsou špatní lidé, Violo. Jsou jen lidé, kterým chybí láska.“ – „A proto jsou špatní?“ – „Jsou velmi smutní, a proto často udělají něco špatného.“ ()
Reklama