Dokonalý zmysel

Dosť zvláštny film s príbehom a prístupom aký tu myslím ešte nebol. Ľudia a ľudstvo celkovo postupne strácajú zmysly jeden po druhom. Začne to celkom nenápadne stratou čuchu, ale ľudia sa stým časom vyrovnajú a žijú ďalej. Neskôr príde na rad chuť a potom sa to už len zhoršuje...Ako píše Malarkey, vo filme zaznie mnoho zaujímavých myšlienok vhodných na zamyslenie. Dvojica E. McGregor a Eva Green hraje výborne a v istom zmysle môžme film nazvať i netradičnou love story. Myslím, že film mohol mať kľudne pár minút naviac, chcelo sa to viac pohrať s tými zmyslami. Zaujímavé, neamerické a možno aj preto je film iný. 70%. (13.05.2016)

Lyrická apokalypsa. Tvůrci to postupné ztrácení smyslů pojali velmi intimně a pocitově. A toho nejhoršího, pomalého umírání hlady v temnu a prázdnotě nás ušetřili. Lidstvo v tomto filmu stihnul asi nejkrutější osud vůbec. Trochu mi vadilo, že to nikomu nedocházelo, že prostě musí všichni pochcípat bídnou smrtí. Ano soustředilo se to na vztah a ten film funguje docela mě to i dojalo. Eva Green se mi tu moc líbila, i když herecká výzva ty role moc nejsou. (03.03.2012)

Netuctové a (možná překvapivě) funkční spojení romance a postapokalyptické sci-fi. A při vší úctě k neotřelé zápletce se ztrátou smyslů, film je paradoxně mnohem silnější v romantické linii. Ewan McGregor a Eva Green jsou totiž úžasný pár a díky jejich výtečným civilním výkonům jim onu vzájemnou chemii nelze nevěřit. 80%. (28.10.2017)

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)

Pět fází vynuceného vyrovnání se s nelidskostí a zkázou, kterou jsme způsobili světu i sobě navzájem, na cestě k obnovenému lidství. Po lítosti a vzteku přichází přijetí, z nezbytnosti, a procítění ryzí úchvatné tresti toho, co znamená být a milovat. ***** All the things beyond fat and flour. ***** Jednoduchý koncept. V přehlcené době stresu, únavy, izolovanosti, nedůvěry, destrukce ekosystému i lidských hodnot a krysích závodů ke dnu se teprve odnětím všech možností, jak se ještě dál zaměstnávat, bavit a ubližovat, stávají otupělí lidé znovu citlivými, vnímavými a soustředěnými jen na to, na čem doopravdy niterně záleží, a v úplné bezbrannosti a odevzdanosti jimi znovu proudí ryzí láska a úžas ze zázraku života a spolubytí. I když už to vědomí nebude možné k ničemu využít, samo o sobě je ve své naplněnosti utišující a hojivé. Dokonaná tragédie, která naplní svůj účel: po katastrofě nastává katarze, očištění. *** Film, který naprosto bez patosu a emočního vyděračství zvládl svou náročnou látku, způsobuje zimnici, zastavuje dech a vyvolává jímavou reflexi a dojetí. Kamera, střih i zvuk jsou bravurně podřízeny celku, umocňují postupné vyznění ztráty smyslů a posilují emoční náboj v dramatickém spádu až do neúprosného, odzbrojujícího a právě tak děsivého jako uklidňujícího finále v tichu a tmě, zpátky v lůně bezpodmínečné lásky. *~ (16.12.2022)