Libanon

Celý film sa odohráva v jednom tanku, situáciu von môžeme sledovať len z pohľadu strelca, ktorý pozerá cez zameriavač. No miesto toho, aby si všímal okolie, či sa tam nenachádzajú nejakí nepriatelia, všíma si nepodstatné veci, aj keď určite efektné pre oko diváka - rozstrieľaných ľudí či zvieratá, samozrejme s patričným priblížením, aby bol efekt ešte silnejší. Taká účelovosť sa len tak nevidí. Občas si všimne aj živých ľudí a tí sa uprene pozerajú priamo na neho, čiže do hlavne. Ešte k tej štvorčlennej tankovej posádke, takú partiu ufňukancov som ešte vo vojnovom filme nevidel, viac ako polovicu filmu revú, ako keby krájali cibuľu. Jasné, boja sa a prežívajú hrôzy vojny, no toto už bolo moc, ako mohli takých neschopákov vtrepať do tanku... Zámer tvorcov bol jasný, forma ale nebola zvolená najlepšie, aj keď orginalita sa jej uprieť nedá, efekt to na mňa nemalo. (23.04.2019)

Ale... že by z tohoto snímku čerpal inspiraci David Ayer pro svůj válečný klenot, Fury?:) Izraelci jsou fešní chlapi a sluší jim to, i když jsou špinaví až za ušima. Charaktery jednotlivých postav jsou načrtnuty výborně, i když možná nejdou až tak do hloubky, jak by mohly, ale i tak to vlastně postačí na to, abychom si o nich udělali nějakou představu. Zohara Strausse jsem prvně zaznamenala v dramatu Einaym pkuhot. V Libanonu shodil ty obrovské fousy a ukázal svou "hezčí" tvář:) Snímek se v podstatě celou dobu odehrává v interiéru tanku a dění a hrůzy kolem sledujeme zaměřovačem, tak jako jedna z postav. A že je to drsný, realistický a smutný pohled. Nejvíce se mi líbila historka o učitelce. To bylo krásné...:) (17.04.2016)

Iluze beroucí pohled do útrob jednoho izraelského tanku, jehož žalostná posádka je na hony vzdálená všeobecným představám o motivované, disciplinované a profesionální izraelské armádě. Hertzel je od první chvíle potížista, který se s velitelem hádá o každý jeho rozkaz, zelenáč Šmulik se nervově hroutí pokaždé, když má vystřelit na nepřítele, Jigal chce hned druhý den volat domů mamce a taťkovi... Ti pitomci mi připomněli švejkujícího Yossariana z Hlavy 22, který se hrozně rozčiloval, proč na něj ti nepřátelští vojáci pořád střílí a hážou ty bomby, když je vůbec nezná a nic jim neudělal. Děj nemá mnoho společného s válečnou realitou a film má jen vyjádřit pocity a názory svých evidentně sentimentálních a pacifistických tvůrců. Nezáživná, užvaněná a exaltovaná protiválečná agitka s příšernou "autentickou" kamerou. Zajímavá je ale forma (celý fim je točený v dusných a nechutně zasviněných tankových vnitřnostech) a pobavila mě scéna s návštěvou psychopatického falangisty. "Co mu říkal?" "Nerozuměl jsem jeho arabštině, ale určitě ho uklidňoval..." (05.05.2015)

Izraelsko - libanonský konflikt v komorním válečném izraelském filmu - čtyřčlenná posádka tanku, která válku pozoruje skrz periskop zaměřovače. Půlku filmu jsem si musel zvykat na třesoucí se kameru, ale pak je to síla. Syrová záležitost, která válku přiblíží dokonale ikdyž minimalisticky a klaustrofobicky (08.11.2020)

Libanonský konflikt je událostí, ke které se v poslední době filmaři často uchylují. Dost možná proto, že je to generace, jenž si válku prožila na vlastní kůži. I režisér Samuel Maoz přiznává, že jeho snímek je z velké části založen na vlastních zážitcích. Celý film se odehrává uvnitř tanku, odkud je jediný pohled ven přes hledí palebné věže. Chaotický způsob natočení má nejspíše asociovat vnímání mladých vojáků, kteří se první den snaží zorientovat ve válečné vřavě, a je tedy odůvodnitelný – včetně porušování klasických filmových konvencí jako jsou pravidla osy, záběru a protizáběru (...). Jako problematické mi však přišlo vykreslení hlavních postav, jejich nejasnost, odtrženost od jejich předchozího života a to, že se vlastně za celý film nijak psychologicky nevyvíjejí, přestože by na ně měly děsivé podněty války působit. Z mého podhledu tak snímek postrádá hloubku fikce – jakési základní fakta o světě a lidech, kteří se v něm pohybují. Důkazem toho může být například i to, že přestože se celý snímek odehrává uvnitř tanku, já stále nevím, jak to v jeho kokpitu vypadá. (08.07.2010)