Ztracen ve vesmíru

To bola zase konina. Reziser William Eubank mi hovori leda tak hovno /Co je hovno? To je prosim pekne vysledok mimoriadne narocneho fyzikalno - chemickeho procesu zvaneho sranie/. Dej to nemalo, reziu asi tiez nie /i ked tu je napisana ta lama Eubank/ a ja aby som sa xmrti unudil. Vyplach tak za 5 % (06.01.2015)

Vizuálně dokonalá podívaná... Tak to asi určitě ne. Ale Hodně zajímavá věc, která před diváka pokládá spousty otázek zabalených v mezinárodní kosmické stanici a napsaných na těle hlavního hrdiny. A pokud je divák všechny přijme, pak nastává vizuálně dokonalá padívaná, ale v jeho hlavě. A jelikož tenhle film pokládá opravdu velikou spoustu otázek, aktivní neuronové synapse při přemýšlení vytvoří osobní galaxii každého znás. Za mě 65% (28.03.2013)

Pokud chtěla Evropská unie všech bank lidi přivést do vypolstrované cely, tak se zadařilo. Stále ty stejné snímky pořád a pořád dokola, byly na zbláznění. Pokud by Vám v 15.minutě spadla víčka a otevřela se znovu o 45 minut později, věřte, že jste o nic nepřišli. A to je vážně škoda, protože poslední 3 minutovka byla okouzlující. Což byl podle mne i důvod proč to Banka natočila, ale neměla splachovat do hajzlu 98% filmu. (07.11.2015)

Ak by film Love nakrútil presne takto Terrence Mallick, alebo nebodaj David Lynch, určite by vznikli stohy rozborov, ako to vlastne tvorca myslel a aké hlbokomyseľné, nadčasové dielo vlastne vytvoril. A nebolo by to až tak od veci. Lenže ide o debut akéhosi Eubanka, ktorý nakrútil neskôr zaujímavý a hrubo nedocenený Signál z neznáma a momentálne čakáme na jeho najväčší projekt. Prvé dva akty sú zrozumiteľné a rejža nám účinne zobrazuje mentálne stavy, v akých by sa mohol ocitnúť kozmonaut v situácii nášho hrdinu. Ten tretí ale sa už tvári ako vysoké meditatívne umenie. Prináša to so sebou úžasné scény, na druhú stranu ale aj značnú neuchopiteľnosť a neurčitosť, čo chcel básnik povedať. Čo zase nemusí byť na škodu. Osobne by som ale privítal v závere priamočiarejší ťah na bránku. (07.01.2020)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)