Nikdo nic neví o perských kočkách

Výbornej snímek, kterej nemá obdoby. Polodokumentární snímek, kterej mě fakt dostal! Iránský filmy mám ráda, a tenhle je tak přirozeně nenuceně originální:)protkanej písničkama iránskejch hudebníků všech žánrů. Ten rap neměl chybu! Samotná skupina Take it easy hospital žije v exilu v Londýně. Jejich pilotní song Human Jungle má příznačný název. Film ukazuje těžkosti v žití nejen hudebníků v zemi s islámsko-diktátorskou vládou. To se špinavostí psa mě šokovalo. Obdiv má režisér, pro kterého nebylo lehké takový film natočit, obzvlášť, když ho točil načerno. (16.04.2013)

Jistě zajímavý film, na kterém však vadí určitá bezkoncepčnost příběhu. Naopak, velmi zajímavá je hudba jednotlivých kapel od bluesové Rany Farhan po rapoveho Hichkase. Je ale velká škoda, že kapely nejsou ve filmu označené. Pokud totiž budete Kasi az gorbehaye irani khabar nadareh sledovat, tak potom kvůli kapelám, jinak vás dost jednoduchý příběh dvou mladých lidí hledajících kytaristu do své kapely a shánějící víza, aby mohli vycestovat ven z Íránu, bude, až na pár vtípků, nudit stejně jako mě. Celkově to všechno působí nehotovým, uspěchaným dojmem. Ghobadi točil tento film sotva dva tři týdny, zřejmě z důvodu přílišného zájmu policie a navíc herecké výkony až na jediného profesionálního herce Hameda Behdada nejsou zrovna přesvědčivé. OK, ale to vše neubírá tomuto snímku na síle. Filmů o mladých točených natruc režimu jsem dosud mnoho neviděl, proto čtyři * Všichni co pracovali na tomto filmu si to zaslouží. (06.02.2015)

Kdyby se tu víc pracovalo s postavami a kdyby to nemělo přehnaně depresivní konec, SPOILER ve kterém se to nadměrně hemží sebevraždami KONEC SPOILERU, možná bych dal i plný počet. Je vidět, že hudba je Ghobadimu dost blízká a ačkoli je to podané poněkud západněji a ten klasický íránský styl tu není moc patrný, tak to přesto dokáže dost zaujmout. Jednak příběhem, ve kterém trojice přátel zakládá kapelu (a shání vízum, aby s ní mohli do zahraničí), do které shání členy a zpívá hudbu, která nejen že se režimu nelíbí, ale zároveň v té kapele mají ženu, což už je úplně nepřípustné, ale taky (opět) zobrazením íránských reálií a to úplně odlišně než (nejspíš) všechny filmy před ním. Ukazuje totiž skutečné zakázané íránské interprety všemožných žánrů a to tomu filmu dodává dost navíc, jelikož je to vlastně dokument s fiktivním příběhem a zároveň to bylo točené ilegálně. Navíc celkový ten nápad s poznáváním jednotlivých tvůrců, jejich pohledem na svoji tvorbu a režim a ukázkou z jejich tvorby, takže tu divák postupně uslyší íránské blues, íránský metal, íránské country, dokonce i íránský rap... A už jenom tím mi to přišlo nesmírně zajímavé a jelikož tu o to šlo především, svůj účel ten film splnil takřka dokonale. Až se mi nechtělo věřit, že to natočil Ghobadi, který mě svým nejslavnějším filmem dost vytočil. Fakt jen škoda těch mínusů, protože bez nich by to bylo fakt něco - ale ono to tím je i tak a pro mě to byl opět další důkaz toho, jak moc je íránská kinematografie na výší. 4* (11.03.2022)

Hrozně zvláštní film. Nám už to tak nepřijde, ale zkusit v Íránu založit kapelu á la Beatles, mít tam dokonce holku a ještě dokonce chtít jet se svými písničkami na nějaký festival mimo Írán, může být složitější, jak na Kubě hlásat kapitalismus. Už jenom to samotné, a věřím, že autentické, prostředí, kde kapela zkouší a hraje, je něco naprosto neuvěřitelného. Kombinace moderní hudby a původní íránské zní také velmi zajímavě. Někdy je dobré si připomenout, že ne všude mohou lidé dělat, co se jim zalíbí. Jen škoda toho konce - alespoň z mého pohledu - happy endy mám radši. (23.01.2010)

"Už zas se koukaj na indický filmy. Milujou je. Když se tuhle dívali na Sholay, tak při scéně, kde ta holka tančí na střepech, normálně brečeli. Přísahám Bohu, že brečeli." Tak tenhle výrok byl jednou z mála věcí, které mě na tomto poněkud mystifikačním docudramatu opravdu potěšily. Dále bych do seznamu předností zařadil krásnou Negar Shaghaghi, vystoupení rappera Hichkase a skupiny Take It Easy Hospital - v obou případech doprovázená působivými záběry z teheránských ulic - a indicky vypadající vizuál. Ono mi ani tak nevadí, jako nkterým zahraničním komentátorům, že jde o film od počátku cílený na západní publikum, který má ukázat, že íránská mladéž se svým životem a náhledem na svět nijak neliší od té americké, spíš jde o to, že "Perské kočky" moc nefungují jako drama. Hlavní aktéři většinou jen doběhnou na pokec za nějakým jiným muzikantem, ten zazpívá písničku a jde se zase dál... A když už se mi přece jen chtělo dát tři hvězdičky, pokazil to ten hysterický konec. Íránské filmy mám rád, ale s režisérem Bahmanem Ghobadim si nějak nerozumím, ať už zrovna tematizuje "kurdskou otázku" nebo íránský hudební underground. 50% (20.03.2010)