Hanna

Moje první čsfďácká projekce, která proběhla v docela poklidné atmosféře multikina Cinestar, musím přiznat že film se mi celkem líbil a s protějškem si ho náramně užil, ale zase mě vyložen nepřekvapil. Akční thriller s prvky pohádky od bratří Grimmů, asi tak by se dal charakterisovat tento počin:-) Teenagera Serša Ronan mě ale ve své poněkud drsné roli velmi mile překvapila, byla skvěle připravená a její koordinace pohybů byla prostě úžasná, určitě toho má ještě hodně před sebou a akční tipy ji do budoucna spolehlivě sednou, Blanchett v záporné-chladnokrevné roli agentky CIA rovněž (tady v tomto ohledu, je to ale tak všechno). Děj byl trochu klišovitý a lehce předvídatelný, máme tu vyloženě kladné a záporné charaktery, které není těžké rozeznat už od začátku, je tu spousta nadupané akce, různých druhů bojových umění, film má spoustu rychlých střihů, dlouhých záběrů, choreografie je tu zmáknutá na jedničku, elektronická hudba od Chemiků, tady byla velmi silným článkem, film hodně oživila, film občas nepostrádal i vtip a některé humorné dialogy byly opravdu značně komické (především rodnika vs. Hanna). Suma-sumárum nebylo to špatné a v paměti mám ještě doteď tuto repliku "Má matka už nežije, zemřela"! "Hanno a na co máma zemřela"? "Na tři kulky"! Hana by mohla být vzorem kdejaké mladé dospívající puberscentce, celým filmem běží jako o život, likviduje agenty jako malý prdy, je vtipná, sečtelá, v praxi však trochu pokulhává, dále křehká ale i pěkně drsná když je potřeba, dovede naslouchat, no nakonec si ode mně tato dívčina odnesla známku 3,5/4*, to zas není tak špatný ne? (24.06.2011)

Aneb jak by nejspíš Bournea natočila dvojka Terry Gilliam a Tim Burton. Artový přesah mi nevadil, režisér Joe Wright si s ním evidentně poradil po svém a dobře, výborně do filmu byla zakomponována i hudba (na samostatný poslech téměř neposlouchatelná) a i Saoirse Ronan mi do role Haničky v říši divů sedla náramně. Ale... chování postav, smysl jejich počínání a mnoho nezodpovězených otázek sráží mé hodnocení hodně dolů. Navíc, Cate Blanchett by se měla na záporačky vybodnout. PS: Eric Bana by si zasloužil vlastní akčně špionskou sérii. (17.11.2011)

Wright příjemně překvapuje po stránce akce, která si v kombinaci výtečné kamery, choreografie a energického OST (Chemical Brothers jedou!) bez problémů vytírá řitní otvor i s bayovskými plechovkami. Avšak jakmile dojde na příběh, začne Hanna odkrývat jednu slabinu za druhou, přičemž všudypřítomné příběhové vakuum bolí hlavně v prostřední třetině, kdy ústřední hrdinka poznává "normální život" a která příběh absolutně nikam neposouvá, ani ho neobohacuje. Symbolický závěr, jenž se snaží udělat z tupé béčkové rubanice "něco navíc", už je pak vyloženě k smíchu, a to nemluvím o některých vizuálních exhibicích, s nimiž by měl pan Wright už skutečně táhnout někam do videoklipu. Estetika je jedna věc, kompoziční onanie druhá. A v Hanně toho prvního naneštěstí mnoho není. A to mě holt vytáčí ještě víc, než Wrightova snaha tvářit se za každou cenu umělecky. (26.06.2011)

Tak se mi zdá, že Joa Wrighta na Hanně ani tak nelákala možnost natočit si akční scény (ne, že by je neuměl, to tedy ani náhodou), jako spíš možnost vrhnout dívku s dokonalými encyklopedickými, ovšem teoretickými znalostmi do víru civilizace a nechat ji (ne)semlít. A to se mi na filmu líbilo nejvíc. Ve výsledku ani tak nešlo o to, že se někdo někomu za něco mstí, o špiony ani supervojáky. Nejvíc mě zajímala právě hlavní postava skvěle zahraná po čertech sympatickou Saoirse Ronan, její poznávání skutečného světa, sbližování se s lidmi a tak dále. Hudba, musím říct, nic moc, ale vizuál s dlouhými záběry a řadou výborných scén (bojových i lidských, jako povídání pod peřinou) všechno přebil. (24.03.2013)

[IFF 2011, Bratislava] Substrát Grimmovcov rajcovne rozvedený skrz kinetické hrátky chlapáckych šarvátok do priamočiareho, ale aj fiškálsky koordinovaného dievčenského šprintu za vlastním vykúpením. Na správnom mieste a so "zakázanými" ingredienciami počatý experiment ktorý cez pubertálneho anjela lietajúceho mimo zákony univerza približuje bežnú žánrovú sekačku k nepredstieranému umeniu a nebrzdí ho ani ono opomínané elementárne jadro, pretože vedúci projektu dobre vie ako s ním nakladať. O koho ide? O Prometea Wrighta, ktorý "Hannu" okrídľuje tým, že jej neurčuje takmer žiadne hranice a svätí ju limitne vymakanými vlohami. Racionalita je pre teraz hluchá/slepá, počujem/vidím len kreativitu a tá mi konkrétne tu úplne postačuje-je nepoškvrnená. Edgard má u mňa velikánske plus lebo ľúbí presne to, čo ja-brak, art a chemické reakcie... "So, here we go." (14.11.2011)