Hanna

Obdivuji práci Joe Wrighta a myslím si, i přes jeho poslední dva průměrné filmy, že to je největší britský talent současnosti, ale subtilní holčičky, které v hand combatu zmastí chlapa o hlavu vyššího a 50 kg těžšího, prostě nedávám. Podobně blbě naivní scénáře snad ani do současné kinematografie nepatří (tímto zdravím 80.léta). (27.07.2011)

Hubená blondýnka Hanna i přes své nevinné vzezření likviduje agenty CIA od Antarktidy po Maroko. A zatímco podniká svůj road trip přes severní polokouli, já myšlenkami brousím hlavně po dvou bodech, které v ději netrpělivě očekávám: a) nějaké hlubší ohlédnutí do minulosti, které by vysvětlilo pozadí celého příběhu a vztahy mezi postavami, b) závěr, který by mi objasnil, kam vlastně celý Hannin život směřuje. Ani jednoho jsem se ve dvou hodinách nedočkala. Pokud toužíte po netradičním, chladném a emočně odtažitém filmu plném mnoha zajímavých detailů, jste na správné adrese. Čekáte-li krom porcování zvířat a podřezávání lidí i děj a logiku, hledejte dále. (16.05.2011)

Saoirse Ronan - (Hanna) +++ Eric Bana - (Erik Heller) +++ Vicky Krieps - (Johanna Zadek) +++ Cate Blanchett - (Marissa Wiegler) +++ John Macmillan - (Lewis) +++ Tim Beckmann - (Walt) +++ Paul Birchard - (Bob) +++ Tom Hollander - (Isaacs) +++ Produkcia: Marty Adelstein, Leslie Holleran +++ (23.03.2013)

Musica animata! Tak to si Wright sestavil perfektní obhajobu! Teď si proti němu nějakou chvíli netroufnu říct ani slovo. Myslela jsem si, že je to jen takový nějaký estéteček, ale tady si vyrobil takový pěkný žánrový chuchel, až mi srdce usedalo, myslím, že je celkem ostuda snažit se to vnímat jako akční béčko, na to je tam příliš smyslu pro humor - a všeho dalšího kurňa, vnímejte smysly a nikoli mozkem. Ale je možné, že jsem trochu víc intoxikovaná pohlcující formou, než by bylo vhodné, abych mohla úplně přesně pojmenovat, co jsem si vzala z obsahu a jestli si to vážně zaslouží zařadit do srdíčkových filmů. (16.09.2013)

[IFF 2011, Bratislava] Substrát Grimmovcov rajcovne rozvedený skrz kinetické hrátky chlapáckych šarvátok do priamočiareho, ale aj fiškálsky koordinovaného dievčenského šprintu za vlastním vykúpením. Na správnom mieste a so "zakázanými" ingredienciami počatý experiment ktorý cez pubertálneho anjela lietajúceho mimo zákony univerza približuje bežnú žánrovú sekačku k nepredstieranému umeniu a nebrzdí ho ani ono opomínané elementárne jadro, pretože vedúci projektu dobre vie ako s ním nakladať. O koho ide? O Prometea Wrighta, ktorý "Hannu" okrídľuje tým, že jej neurčuje takmer žiadne hranice a svätí ju limitne vymakanými vlohami. Racionalita je pre teraz hluchá/slepá, počujem/vidím len kreativitu a tá mi konkrétne tu úplne postačuje-je nepoškvrnená. Edgard má u mňa velikánske plus lebo ľúbí presne to, čo ja-brak, art a chemické reakcie... "So, here we go." (14.11.2011)