Deň zrady

Podobně jako Kandidát nebo Barvy moci, ukazuje i Den zrady, co v televizních zprávách neuvidíme a o čem si v novinách málokdy přečteme. Dává nahlédnout do zákulisí, poznat muže a ženy, díky jejichž precizně vybalancovaným výrokům typu „nejsem nikdo, jsem kdokoliv“ působí jiní mužové a jiné ženy navenek tak přesvědčivě a důvěryhodně. Demystifikační proces přitom nekončí odstraněním dekorací a větším zájmem o přípravu než o ostré vystoupení (podobně jako Moneyball ukazuje namísto samotných zápasů jejich „programování“). Scénář napsaný podle divadelní hry Farragut North vykresluje politiku za užití rychlých slovních výměn jako nepříliš férové žonglování s cennými informacemi. Vzhledem ke stávající informační přesycenosti však nevítězí ten, kdo ví víc, ale ten, kdo s fakty dokáže lépe manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Důvěra, přátelství a jiné klíčové pojmy z hodnotových žebříčků ztrácejí na významu, neboť je zřejmé, že mnohem snáz něčí zájem získáte, pokud mu (byť jen v přeneseném významu) dáte nůž pod krk. Den zrady zohledňuje roli všelijakých poradců ještě více než dřívější volební dramata a z navenek mocných guvernérů a senátorů dělá pouhé mediální konstrukty, závislé a manipulovatelné. Film možná zachází ve spoléhání na sílu slov příliš daleko – je zrežírován vcelku neinvenčně a podceňuje moc obrazů, ale díky elitní herecké skvadře mne stejně nesmírně bavil. Herci jsou bez výjimky výborní a vyváženost jejich výkonů v souladu s fungováním politiky znemožňuje stanovit zřetelnou dělící čáru mezi padouchy a poctivci. Ocitáme se mimo dobro a zlo, ve světě, kde je vše relativní. Tahle nečitelnost a nejistota, komu věřit, vyvolá pocit beznaděje, čím podle mne film splnil svůj účel a George Clooney svou občanskou povinnost. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan, ScarPoul, Fancipal, ZkuKol, Adm.Nelson (23.01.2012)

Na Den zrady jsem koukal dvakrát. Po druhé hlavně proto, že jsem chtěl zjistit, zdali mě tenhle film skutečně poprvé nebavil nebo jsem ho jenom pořádně nevnímal. A musím říct, že i když má příběh opravdu hodně do sebe, nemám náladu koukat na to, jak to vypadá v české vládě, kde zrada a pomsta je na denním pořádku snad každé politické strany. Herci byli skvělí, o tom žádná. Ryan Gosling byl dokonce i boží. Nic to ale nemění na tom, že tahle politická lázeň mi opravdu neměla co říct. (24.12.2012)

Chytrej chlapík je tenhle George Clooney a jako by to nestačilo je ještě k všemu vynikající filmař a spoluscénarista. Sám ještě teď nemám příliš jasno o sdělitelnosti tohoto snímku, bohužel s ohledem na spoiler je těžký se v tom veřejně víc nimrat, ale první teze potvrzuje i mé bytostné přesvědčení, že definice demokracie vypadá fantasticky ve slovnících, ale v realné současnosti je to pouze prodávaná prázdnota mafianům, kariéristům, lobistům a obchodníkům z mocí, která s prapůvodní myšlenkou nemá už pranic společnýho. Druhá teze filmu je daleko hloubější, protože když tak nad tím přemýšlím, tak si tu špínu a obchod s mocí umožnujeme my sami, svým ubohým pokrytectvím. Veškeré zdejší obchody s mocí, které se událi cca od duhý půlky filmu, pramenily ze strachu s mediální bouřky, ale hlavně, co už ve filmu není přímo vysloveno, nicméně mě to tam jasně ukazuje, ztrátou možnosti volitelnosti nejen v primárkách, ale potažmo v prezidentských volbách, kde už rozhodují úplně všichni občané USA a přitom ten důvod ty ztráty přízně je úplně směšný a naprosto nemá vliv na schopnost být dobrým politkem, je to pouze naše osobní pokrytectví, které dé facto i když naprosto nepřímo způsobilo co způsobilo. Ryan Gosling mě dostal herecky, Geroge Clooney mě dostal filmařsky a Evan Rachel Wood mě dostala i nefilmařsky. (22.02.2012)

,,PROČ BYCH TO DĚLAL?“... ,,PROTOŽE CHCETE VYHRÁT“....... /// O tom, jaká je to fuška dostat svýho šéfa (politika vole, zapomeň...) do Bílýho domu. Politickej poker, kde buď hraješ jako oni, nebo mizíš v propadlišti dějin a na tvoje místo jde další. Vyhrává ten, kdo má v rukávě ty nejdrsnější trumfy a přátelství není na pořadu dne. Pohled na kampaň v zemi, jejíž národ není zvyklej bejt v něčem druhej (nebo třetí...) a kde se nedoporučuje píchat stážistky. R.Gosling mi tu sedí víc než když řídí a G.Clooney? Co myslíte? Ta režie mu celkem jde. Člověk se nenudí, ale na druhou (i třetí) stranu – moc emocí film nevzbuzuje. Prostě takový - ,,dovnitř – ven...“ /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se to vzít po Vencovi... (morbiďáci, já myslel toho druhýho!). 2.) Zjistím, jestli na cestu do Bílýho domu stačí oblíct nahý a nasytit hladový. 3.) Thx za titule ,,Ants“ a ,,larelay“ a ,,Radka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.12.2011)

Clooney má asi politická témata hodně rád, jelikož ho jde jen těžko podezírat z toho, že by se chtěl filmy typu Good Night, and Good Luck či nově Ides of March, honit za lámáním rekordů návštěvnosti kin. Naštěstí je umí točit dobře a přitažlivě, což taky rozhodně není nejlehčí. Ides of March je kvalitním dramatem z prostředí amerických primárek (mezistranické volby na prezidentského kandidáta), který se může pochlubit eskardou skvěle vybraných (a hrajících) herců - Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman, Paul Giamatti, kteří dělají všechno proto, aby nám onu fousatě profláklou pointu (doufám, že to nikdo nebude brát jako spoiler!) - politika netoleruje slabost (čti idealismus) a průsery a nutí lidi k dělání stále hnusnějších kompromisů - podali v balení, které je podnětné a strhující. Což se jim do jisté míry daří, ale fakt, že jsme něco podobného už párkrát viděli (a slyšeli a četli, ...) nás přece jenom zapomenout nenechají. Poctivě natočený nadprůměr. 70% (30.01.2012)