Bostonský prípad

Zatraceně kvalitní detektivka, na jejíž styl vyprávění si ale musí člověk nejdřív zvyknout. Já tedy rozhodně musel, protože i když mám oko cvičený na čtení titulků a zároveň přejíždění děje na obrazovce, sledovat dění na dvou, třech či pěti oknech jsem prostě nestíhal a docela mě to rušilo. Oproti mnoha jiným jsem se s tímto způsobem rozoknování potkal poprvé a Čtyřiadvacítkou nedotčen mě to nejdřív málem odradilo. Příběh je nestandardním vyšetřováním, kde vlastně ani tak nejde o to vypátrat, kdo je vrah, ale udělat jeho vraždění přítrž. Postavy policistů jsou většinou dost odfláknutý, protože na ně nebylo dost času. Víc prostoru dostal Henry Fonda jako hlavní vyšetřovatel a nejvíc paradoxně Tony Curtis jako schizofrenní psychotický vrah a to přestože se objeví až v poslední třetině. Jenže největší problém tu je, že se to pouze zakládá na pravdě. Ve skutečnosti totiž tu chybí řádná dávka faktů a událostí provázejících jak DeSalvovo zatčení, tak uvěznění. DeSalvo nebyl žádný beránek, od mládí byl problémový typ, kradl a přepadal a něklikrát i seděl. Všechny ženy (19 - 85 let) zabil v období jednoho a půl roku od 6/1962 do 1/1964 (to mu mimochodem bylo přes třicet). Po jeho odhalení se přihlásily další desítky a stovky, že je také přepadl a znásilnil. DeSalvo byl v sedmašedesátým odsouzen na doživotí, ale necelý půlrok poté se mu povedlo utéci z vězeňské nemocnice. Když se další den přiznal se slovy, že chtěl jen ukázat veřejnosti, jaké podmínky v té nemocnici panují, odvezli ho následně do nejtěžší věznice Walpole, kde ho o šest let později našli zavražděného v uzavřené cele. Jeho vraha nikdy nedopadli. Přesto pochyby nad jeho "autorstvím" vražd stále zůstávají, protože oběti byly tak rozdílné (věk, rasa, modus operandi) a navíc se několikrát rozcházela DeSalvova výpověď s důkazy. Někteří dnes soudí, že mohl krýt skutečného vraha. Film je prostě hodně upravená pohádka, která nemá se skutečností nic moc podobnýho a to včetně toho, že deSalvo nebyl nikdy diagnostikován jako schizofrenik ani žádný duševní záchvat nedostal. Ale jako film je to výtečná kombinace napětí a nebezpečí. Kdo se chce něco dočíst nejen o DeSalvovi, archiv FBI je nejlepší možností. (14.12.2006)

Zdařilý mix krimi, thrilleru, dramatu a mysteriózního snímku. Bostonský škrtič má ve své první části, kdy se stále objevují nové a nové oběti, velkou atmosféru. Rozdělený obraz jen dodává na poutavosti, protože tvář vraha je stále skryta a pouze sledujeme současně oběť a blížícího se zabijáka. Bohužel atmosféra na mě nějak přestala působit v okamžiku, kdy se na scéně objevil kompletně celý Tony Curtis, resp. ve chvíli, kdy začal utíkat a byl dopaden. Vyslýchání, byť stálo na vynikajícím výkonu Curtise, na mě příliš nezapůsobilo. Jak to doopravdy s vraždami v Bostonu bylo a jak přesně případ kolem DeSalva probíhal nevím, ovšem je jasné, že film není rekonstrukcí. (03.07.2012)

Velice zajímavá old-school kriminálka ze zlatých 60. let. Ani hvězdné herecké obsazení a působivé zpracování filmu (např. rozdělování obrazovky, kdy můžeme sledovat víc záběrů najednou) však nezakryje pomalé tempo a nudnější pasáže Bostonského případu. Že je vrahem Tony Curtis je nám známo již před polovinou snímku a pak už jen celou dobu sledujeme jeho vyslýchání, které (kromě Curtisova hereckého výkonu) ničím nezaujme. Přesto stojí za vidění. (07.11.2014)

Na Richarda Fleischera jsem měl velice zkreslený názor. Vždycky jsem ho měl zafixovaného jako tvůrce „Ničitele Conana“ a „Rudé Sonji“, čili jako režiséra spíše béčkovějších fantasy podívaných. Až jsem uviděl „Bostonský případ“, jedinečný a naprosto dokonalý krimithriller. Že nejlepší detektivky bývají podle skutečných případů je známá věc, ale v tomto případě to platí několikanásobně. Vrah není žádný odpudivý psychopat, ale na pohled obyčejný otec od rodiny, který trpí schizofrenií. Po jeho stopách nejde žádný superdetektiv, film perfektně ukazuje týmovou práci vyšetřovatelů, kteří jsou povětšinou bezradní. Nenajdeme ani žádné indicie, nebo hádanky k dopadení vraha, je dopaden zcela náhodou. Na filmu je též velmi pozoruhodná vizuální stránka s několika záběry na snímku. Herecké obsazení je jak jinak než výtečné (v té době snad ani jiné být nemohlo). Tak tedy postupně. Mistr menších rolí George Kennedy opět nezklamal, i když nemá mnoho prostoru k vyniknutí. Henry Fonda, který v témže roce sehrál rovněž part muže v černém v „Tenkrát na Západě“, se nám zde představí jako uhlazený právník a velitel vyšetřování, který ale umí dát ránu :-). Skutečnou perličkou je Jiří Voskovec s neodolatelnou rolí senzibila. A to nejlepší nakonec. Tony Curtis. V první půli ho vůbec neuvidíme, slyšíme pouze na moment ve zvonku podmanivý hlas Viktora Preisse. Až po hodině nastoupí na plátno a odehrává svoji možná nejlepší roli. Závěrečných dvacet minut je přehlídkou stoprocentního filmového herectví, představení Pana herce a dokonalé ztotožnění s postavou. (11.12.2006)

Zpracování známé kriminální kauzy bostonského škrtiče tentokrát postavené na mírné mystifikaci diváka (schizofrenie A.DeSalva nebyla nikdy prokázána), bloudění v labyrintu falešných stop a precizně zahraných hlavních postavách. Září především T.Curtis, který v závěrečné rovině psychologického dramatu o zrůdě a tátovi dítěte v jedné tělesné schránce předvádí strhující výkon a v souvislosti s tím nutno ocenit i dabingový přínos V.Preisse, který svou prací neubral ani píď z naléhavosti jeho herectví. Zůstává otazníkem, proč si skoro tucet žen v období, kdy ve městě řádil maniakální škrtič s nylonkama, vpustilo do bytu neznámého člověka. Je však možné, že když viděly kukátkem někoho s vizáží Tonyho Curtise, řekly si ohledně své domácí bezpečnosti: "Well, nobody is perfect!" (03.10.2011)