Nočný bežec

Collet-Serra jako obvykle do toho dává maximum. Ty světla, přeostřování, nedoostřování, rytmizovaný střih, má to v ruce a proto by si už konečně zasloužil scénář a ne ten hovnem pomazanej papír, co mu přistál zase na stole. Och jak jsem nešťasten, takový potenciál to mělo stát se tvrdým nekompromisním mcguffinem po vzoru Running Scared a nakonec se to rozmělní v rodinný problémy, morální excesy, nekonečně fňukání kdo komu co za kolik a ještě ke všemu v tak ošoupaný formě. Další výtka je obecnější a týká se Joela Kinnamana. Je neuvěřitelný, jak takového nadaného mládence, který herecky exceloval doma v trilogii Snabba Cash zámořští tvůrci vykastrovali na obligátní nakrátko ostříhaný držák na bouchačku, jakých je všude plno, z huby mu neustále lezou slimáci rodinných hodnot, vzájemného respektu a lásky k dětem (vlastním) a jediný nad čim jeho permanentní výraz obličeje nutí přemýšlet je, zdali usíná tím, že si překryje bulvy nadočnicovými oblouky. A vůbec celý to zamrzí dvojnásob, když se spustí závěrečné titulky, na jejichž pozadí běží vizuální koláže zdecimovanejch mužskejch obličejů na konci svých sil ala True Detective a vy si uvědomíte, jak tvrdej mafiánskej film uprostřed neprostupného betonového labyrintu to měl bejt. (05.08.2015)

Touto nocí a se sparingy mající na mikinách jména Neeson a Harris jsem se proběhl vskutku rád. Přesně vymezená škatulka Liamových postav posledních let krásně zapadla do pracovního stolu pana Serry, nutno říct, že zde jí notně sekunduje právě Francis Hummel. Atmosféra plíživá, tíživá a ponurá, akce našla mantinely ve střelbě opakovačkou a automobilovou naháněčkou, osobní souboje jsou nijaké, bez špetky nápadu. 70% a už by to chtělo nějakej upgrade, jede se ve značně vyjetých kolejích. (16.06.2015)

Papá Neeson plnící otcovské povinnosti pomocí pěstí a olova je v poslední době žhavé téma, co mu sedí k jeho zvrásčené severoirské pleti. Když se navíc musí postavit mafiánskému bossovi, co zabil víc Newyorčanů než smog a hraje ho Ed Harris, čekám něco pamětihodného, co načuchne horkým betonem a nestrojenou osudovostí Michaela Manna. Jenže já dostal jen rutinní akční film s brutálně předvídatelným dějem, melodramatickým blábolením a kamerovými průlety jak za časů Spidermana. Collet-Serra mě nasral.. (02.06.2015)

Takové rodinné drama mezi mafiány a jejich dětmi. :-) Klidně to mohlo být o půlhodinu i víc kratší - některé akční scény moc nefungují, třeba honička v autě s policajty, jindy mi přijde, že obávaný mafián má nějak málo ochranky, zapomnělo se i na manželku mafiána, která by se mohla mstít (ale třeba bude druhý díl), štěk Nicka Nolteho moc nechápu, ale je fajn ho zas vidět hrát, až moc okatě si to hraje na noir atmosféru, ale jinak jo, koukat se na to dá, natočené je to solidně, premisa dodržena. (12.06.2017)

Tak se nám Lájem zase vrací do polohy, která mu poslední dobou cinká nejvíc a sedne mu jako penis mezi půlky Džastýna Bíbra. Polohy vypelichané, drsné kvočny s nějakým tím výcvikem z masokombinátu, která klove na všechny strany, když si chce někdo náhodou udělat z jejích miminek vaječinu. Tentokrát nám chytil noční běhavku a může se posrat z toho, aby ochránil svého Robocopa před záporákem s lidskou tváří, hodným strýčkem Edem, který je jako obvykle pro negativní role příliš sympatický, až si člověk není jistý, ke kterému z těch dvou důchodců vůbec přilnout. Výsledek však zas až tolik k posrání není a fenomenální řežbě „Sebraná“ sahá i na špičkách stěží po koule. První polovinu tvoří klišoidní, střevarvoucí drama, nacpané hlubokomyslnými irskými moudry, které má vše pro dokonalou peristaltiku – zhrzeného dedyho, utápějícího svá traumata v Džejmisnu, uvědomělého synáčka s morálním kodexem svatého Patrika a katalogovou karibskou rodinkou včetně dvou čokoládových holčiček, opuštěného černouška, díky Patrikovu koučování na správné cestě z ghetta směr vysoká škola, a férového gengstra Oukorleoneho, jenž hrdě vzdoruje albánskému heroinu. Ve druhé polovině jsou tyto dávivé ingredience rozmixovány na světlehnědou hmotu, která tvoří pozadí vcelku unylé a příliš dlouhé hoňky dvou gerontů, při které náš odhodlaný a netrefitelný dedy způsobí genocidu Leprechaunů v půlce Ňujorku, aby se dobelhal až do patetického finále, plného molových houslí a rodinných hodnot. Působilo to na mě tak trochu, jako když dívce se zdánlivě perfektníma kozama konečně rozepnete pušapku a směrem k otylému pupíku se nekompromisně vyvalí páreček nevzhledných, vydojených vemen. Vy to však nevzdáváte a v honbě za estetikou odhodlaně postupujete níž, kde na vás k vašemu velkému zklamání vybafne čerstvě vykuchaný netopýr. Ti otrlejší si třeba i zamrdají, avšak za umělecký dojem pak musí nutně udělit hodně špatnou trojku. (19.05.2015)