Avatar: Cesta vody

Avatar: The Way of Water je jedná velká emocionální jízda nejen díky nostalgii a radosti z návratu na Pandoru. James Cameron opět představuje Pandoru v naprosto perfektním světle, kdy nutné není radovat se pouze z audiovizuální opulence a skutečného posunutí možností ještě o kus dál, ale i ze šikovného vyprávění, které vyvolává snadný pocit, že mají Cameronovi plány pro (minimálně) pětidílnou ságu smysl. Už v rámci druhého pokračování totiž Cameron servíruje splněný sen. Poctivou práci, která ukazuje jak dělat správný velkolepý blockbuster (především vymykáním se moderním standardům) a přitom servírovat nějaký přesah. Obavy, že Cameron po 13 letech naservíruje jen slabší odvar jedničky byli naprosto zbytečné.... (Viděno v kině: 3x) (13.12.2022)

V prvním díle James Cameron zachraňoval pralesy, ve druhém velryby. Z počátku jsem měl pocit, že se dívám na akční videohru v nádherném kabátě, ale postupem času si mě druhý Avatar získával čím dál víc a dokonale upoutal můj zájem. Je tady víc emocí, než v původním snímku, což samozřejmě velmi cením, jinak je to prakticky jeho věrná kopie, která se z džungle přesunula do moře. Hodnotím maximálně, protože co víc od současného blockbusteru chtít? Zároveň však jedním dechem dodávám, že starší Cameronova díla, jako např. Terminátor (1 i 2) či Vetřelci, jsou pro mě osobně lepší filmy, než oba Avatary dohromady. (29.04.2023)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)

Méně té vody, chlapče, méně té vody! Jsem stále velký fanda jedničky, která skrze jednoduchou narativní strukturu o hrdinovi-outsiderovi, spasiteli ušlechtilých divochů, fungovala jako euforický průlet jiným světem. Dvojka je v zásadě natahovaná a děravá soap opera o rodině řízené militantním otcem, která se stěhuje do nového hoodu a nemůže si tam zvyknout. Ponechme stranou, že dramatickým motivacím věnoval Cameron podstatně méně pozornosti než poslední rybě pod hladinou. I tak působí tři třetiny filmu nesourodě a dialogy, které nikdy nebyly silou Avatara, ještě víc škrábou v uších tezovitostí. Jako epický technologický reel to ovšem vyráží dech a ten podmořský National Geographic jsem si v HFR užíval opravdu královsky. V té plynulosti a tekutosti je něco skutečně opojného. Bohužel 192 minut si pro sebe emocionálně ukradne zmrzačený keporkak, který má tu podstatnou výhodu, že nekecá (a ani jeho retrospektiva není odvyprávěná zrovna hladce). Ano, Cameron je skvělý řemeslník a iluzionista, nicméně jako vypravěč tu pro mě výrazně nakročil k failu. Nedá se mluvit o rozvoji mytologie, všechno je jen variací, metafora přírody jako láskyplné jednoty je čím dál tím naivnější a popravdě čekat na trojku a ohňový lid se mi po téhle akvaterapii chce zas o něco méně. Těžko jsem během projekce odháněl myšlenku, že v tomhle zpracování bych si rád vychutnal top sci-fi. Avatar to bezpečně není! (02.01.2023)

Kdo jiný by měl zařídit technické posunutí filmového média, než James Cameron? A opět se mu to povedlo. Tak jako před těžko uvěřitelnými třinácti roky jsem na to dokonalé 3D nestačil zírat. Ano, jistě, možná by to chtělo nějakých těch dvacet, třicet minut ubrat, a třeba vymyslet něco trochu složitějšího než ekologickou agitku s prvky rodinného dojáku a solidní military akcí... ale když on je to zase takový vizuální nátěr, že mu není rovno, a u Titanicu vám to (skoro) nikomu nevadilo:P Ne, budu se chovat dospěle, nádech, výdech... prostě jenom o parník napřed jsoucí vizuál stačit nebude, i famózní Gravitaci jsem kdysi dal čtyři hvězdy. Takže to bude spokojených 80%, a chci vědět, jak se rozehraje ta linka s Kiri. Mám tušení, že to bude naprosto velkolepé;) (28.12.2023)