Blondýnka

Televizní pocitovka. Mozaika “zážitků” utrápené holky, hledající vlastní identitu a místo ve světě. Atmosférou vtahující, ale na to, jak málo informativní, tak zbytečně dlouhá. Neustálé nelogické střídání obrazových formátů a barevných scén s černobílými odpovídá zmatené psychice protagonistky. Jednoduchý, ale neotřelý a docela fungující fígl. Ana de Armas excelentní, odevzdaná a procítěná. Až je toliké její snahy pro natolik širším publikem nedocenitelný film škoda. Andrew Dominik má jako autorský umělec něco do sebe, ale NENÍ to Terrence Malick. (29.09.2022)

Ne, není to klasický životopisný film. A stejně tak „roztříštěná“ forma plná halucinací, metafor a symboliky rozhodně nesedne každému. To bude zřejmě důvod, proč jsou ohlasy slabší nebo rozporuplné. Pokud ovšem berete film spíš jako psychologickou sondu, kterou je, je to vlastně výborný počin – drama, které si volí pohled „zevnitř“, skrze pravděpodobné vnímání samotné Marilyn, tedy skrze její depresemi a traumaty sužovanou psychiku, která se zmítá v rozporu mezi vlastním přirozeným já (Norma Jeane) a fasádou mediální hvězdy a sex symbolu (Marilyn Monroe). Osobně jsem nečekala až tak temný pohled do života této hollywoodské legendy, ale bylo to intenzivní a znepokojivé až na půdu, a to od samého počátku až do konce. Film přechází mezi realitou a sny/vizemi a místy je těžké rozlišit, kde končí skutečnost a začíná iluze. Jako pohled do pošramocené psychiky Marilyn je to vlastně neskutečně smutné – vše se stupňuje až do pocitu hlubokého smutku, odevzdanosti a bezvýchodnosti. Konec velmi silný právě svým vyzněním do ztracena. Za mě tedy nečekaným způsobem pohlcující filmový zážitek, v jehož středu září Ana de Armas. Ta podala emočně tak intenzivní výkon, že by byl hodný ocenění, avšak přestože šlo o tak náročnou roli plnou těžkých emocí, žádného ocenění se očividně nedočkala. Už jen díky jejímu výkonu je nutné film hodnotit nadprůměrně. Pokud by však filmu jako celku něco prospělo, určitě by to bylo sestříhání na kratší délku. Stopáž je až příliš dlouhá a myslím si, že zkrátit pár vleklejších scén by filmu rozhodně na jeho intenzitě a kladném dojmu neubralo, právě naopak. ~(4,3★)~ (18.09.2024)

Andrew Dominik jeden z nejlepších filmů všech dob nenatočil, na to je jeho Blondýnka v jistých momentech vypravěčsky až příliš nepřehledná a především dohromady dvakrát nefunguje jako celek a potřebovala i zásadnější zápis. Audiovizuálně vyšperkovaná podívaná se skvělým hlavním hereckým výkonem to ovšem je a minimálně za neobvykle pojatý biopic se Dominikovi klobouček sklonit musí. Koho bude Blondýnka urážet kvůli tomu, že Monroe potencionálně dehumanizuje, ten jen jaksi pořád nepochopil význam slov „historická fikce“ a význam „inspirováno životem“, Blondýnka přitom především zůstává filmem, ve kterém se dá hezky nimrat v jeho detailech. Nevybízí sice k opětovnému zhlédnutí, minimálně ovšem v paměti zůstane ještě hodně dlouho.... (28.09.2022)

Ten film má vynikající jednotlivé scény a i velmi originální filmařský přístup, ale způsob vyprávění je na přes držku, opravdu neuvěřitelně zprasený zážitek a přitom při takové stopáži stačilo jediný - koncepční vyprávění a bylo to za 5. Ana de Armas je ovšem nehorázná bohyně za to jak Marylin ztvárnila, absolutní top ženský herecký výkon. (02.01.2024)

Docela mě baví představa netflixáků, kteří týdně hltají hodiny a hodiny spotřebního contentu, a nyní budou chtít to samé od Blondýnky. Jak to, že se pod heslem „životopis Marilyn Monroe“ neskrývá feel-good biografie s trochou povinné povrchní depky? Inu, Andrew Dominik natočil film, jenž spousta lidí vypne do patnácti minut, jelikož ten psychický nápor jednoduše nedají (a je to naprosto v pořádku). Já jsem ale byl připravený a dostal jsem přesně to, co jsem čekal – tedy dvouapůlhodinovou převážně černobílou artovku, která ukazuje odvrácenou tvář života Marylin Monroe a vlastně i Hollywoodu jako takového. Ano, občas je to zbytečně nesourodé a natahované. Celou dobu se však jedná o špičkovou filmařinu, která servíruje jednu působivou scénu za druhou (fiktivní komprimace jednoznačně prospívá) a ždíme herecký talent Any de Armas na trýznivé maximum. Často mi nebylo úplně dobře a vítal jsem to. Příběhů, jež zarývají nehty do černého svědomí továrny na sny, totiž nikdy není dost – a tahle vyčerpávající festivalovka se snad zařadí mezi ty nejslavnější. (29.09.2022)