Arrietty ze světa půjčovníčků

Pidilidi jsou čórky, jež poctivým spolumajitelům Samsungu berou to málo, co si ve fabrice vydělají (zejména odcizují jednu kostku cukru či jeden kolík do vlasů dle aktuálního trendu). Půvabným faktorem je náctiletý JOKOoNo, jež nejspíše pojde, a proto se nebojí zčuchnout se s jednou z čórek, aby naštval svou domácí, jež zprznila ten nonšalatně francouzsky nazvaný kyš. A když se mu podaří dostat tetku do cvokhauzu, tak se nějak nepochopitelně může sladká patnáctka s rodinou nalodit do konve a hurá po proudu! 95% Celosvětový výdělek k 21. 7. 2014: $145,570,827, což je 6,34 násobek budgetu (21.07.2014)

Japonské uspávající anime vysvětlení toho, proč se vám doma ztrácejí věci. Záležitost o malých lidičkách, která je bohužel určena výhradně malým lidičkám. Pro krásné, sexy a inteligentní odborníky na této databázi, tahle nuda určená bohužel moc není. Obrovsky jsem zde postrádal nějaké poselství, které by se autor snažil předat. Slušná přehlídka audiovizuální stránky života pod zemí, ale pod povrchem filmu bylo naopak pusto a prázdno. Snímek mnou projel zcela bez toho, aniž by vyvolal jakýkoli náznak jakékoli emoce. Slabší 2 kousky. Zřejmě záležitost pouze pro ty, kteří denně onanují nad Mijazakiho obrazem. (22.08.2019)

Každý bychom asi chtěli takového kamaráda, jako je Šó... někoho, kdo by se o nás zajímal, ochraňoval nás a byl by ochoten pro nás obětovat i své vlastní zdraví. Někdo, pro něhož bychom se stali navždy jeho součástí a on zase naší... někdo na koho se nezapomíná. Mijazaki má neuvěřitelnou schopnost přesně taková pevná přátelství zobrazovat, což je sice strašně hezká emotivní záležitost, ale člověk potom častokrát trpí pocity méněcennosti, protože něco takového nezažívá ve svém reálném životě. Není to fér, já chci taky svého Šó! (27.08.2014)

Svým prvním režijním počinem se kmenový animátor Studia Ghibli Hiromasa Jonebajaši ukázal jako nadějnější pokračovatel odkazu svých mentorů než Mijazakiho syn Goró (který měl před tím prospívající kariéru v jiném oboru a jeho příchod na pole animace vyznívá příliš jako befel od tatíka, aby firma měla pokrevního následovníka). "Arrietty ze světa půjčovníčků" dokonale publikum vtáhne do světa plného úžasných detailů a bravurně nám předá hledisko svých postav, obzvláště pak titulní hrdinky. Sekvence, kdy se poprvé vydává do světa lidí si půjčovat představují vrchol filmu a bravurně přenášejí hrdinčin úžas na diváky. Co do vyprávění film postrádá obšírnost a epičnost filmů mistra Mijazakiho, což může současně být vnímáno jako nedostatek, ale i přednost. Ostatně je to právě pohled malinkých půjčovníčků, navíc jen jedné hrdinky a jejích rodičů, kterým je vše nahlíženo. Otevřený konec pak adekvátně značí veliké přísliby světa, který právě při změně měřítka může najednou být tak veliký a nedozírný. Navzdory řadě dobrodružných i komických eskapád zastřešujícím motivem snímku zůstává melancholie. Poznání krás a fascinujících drobností světa střídá sladký zármutek nad jejich prchavostí, kde nás může hřát víra, že i když se skrývají našemu zraku, přesto v našem bezprostředním okolí přetrvávají. Jak ale hořce pozná dospívající mladík Šó krása je příliš křehká a mnohdy žije svým vlastním životem, do kterého by lidé navzdory dobrým úmyslům neměli zasahovat. Na rozdíl od rozšafných fresek Hajaa Mijazakiho, které doslova povznáší motivy vázané k létání a nespoutaná fantazie, "Arrietty" přináší v zásadě komorní vyprávění rozměrů miniatury, kde naopak žasneme nad drobnými detaily. (18.05.2014)

Na filmech studia Ghibli jsem vždy obdivoval téměř nekonečnou fantazii, která se projevovala ať v nádherném vykreselní nereálně krásné krajiny, či v různých fantastických postavách. U tohoto snímku fantazie ubylo a až na to, že hlavními postavami jsou maličcí lidé, se vlastně tvůrci drží zcela při zemi. A vzhledem k tomu, že nijak zvlášť neohromí ani příběh jsem byl mírně zklamán- Zůstává ale naprosto dokonalé technické zpracování, ať již u aimace, či kresby pozadí. Jen film už prostě nemá takovou sílu, jakou měly ty Miyazakiho. (21.03.2012)