Vyrobené v Dagenhame

Na Vyrobeno v Dagenhamu jsem se podíval jen kvůli Sally Hawkins, která mě zaujala ve Tváři vody a následně přímo uhranula v Maudie. Za jiných okolností by mě film na téma boj o ženskou rovnoprávnost v UK, nechal v klidu. Ne, že bych se zrovnoprávněním nesouhlasil, ale dramatizace na toto téma mi příjdou příliš populistické a nezáživné. A tento film to potvrdil. Jakkoliv mi byly hrdinky sympatické, tak ta zřejmá snaha přizpůsobit skutečnost filmovému formátu, celý příběh "ztuctovatěla". Šablonovitý scénář neumožnil jít trochu víc do hloubky postav, takže Sally byla v roli Rity nevyužita. Jako historický film, mi Vyrobeno v Dagenhamu nic moc nedal a s výjímkou pár úsměvných momentů, jsem se ani nebavil. Komedie to jistě nebyla. Takže jsem spíš zklamaný. (15.03.2018)

Milujem Sally Hawkins. Ja viem, že to hovorím vždy, ale ona neni ani mladá, ani pekná, ani sexi, a aj tak vždy keď ju vidím chcem, aby ma zabalila do deky a spravila mi horúci čaj ❤️. Jo a tiež som feminista. Vždycky som bol. Lebo ak tomuto svetu urýchlene nezačnú vládnuť ženy, čoskoro skončíme v prdeli, niekde naspäť v 30.tych rokoch. A ten film je tiež dobrý, také milé retro. Celý čas som sa usmieval. Robilo mi to radosť, ten film mi robil radosť. 85% (18.11.2019)

V tomto příběhu se podíváme na konec šedesátých let do anglického vidláckého městečka Dagenham, které se nachází nedaleko Londýna a ve kterém je místním buranům ještě vidět sláma zpoza uší a kde na svých botech nosí velké množství voňavého hnoje. Ale i do tohoto města přišla průmyslová revoluce a to v podobě nadnárodní společnosti Ford, jehož zakladatel modrooký fešák Henry Ford byl věrným milovníkem a podporovatelem knírkatého pána ze srdce Evropy, který byl všeobecně znám jako milovník všeho lidského pokolení. Příběh začíná v továrně, kde veselé a usměvavé paničky dagenhamské šijí sedadla a různé doplňky do aut pro toto korporátní monstrum. Jsou to ženy všech věkových kategorií a jelikož jim je asi trochu vedro v té nevětrané kobce, tak si vždy sundávají svrchní oblečení, že jim pak zůstávají jen podprsenky a další nezbytné artefakty, aby nezůstaly v podobě, jak je pán Bůh stvořil, což se zajisté líbí mnoha deviantům, kteří tyto filmy vyhledávají, což zajisté není můj případ. Jelikož jsou tyto ženy nespokojeny s pracovními podmínkami a s polovičními platy, které jsou okecávany vedením již zmiňovaného korporátu tím, že je jejich práce nekvalifikovaná. Tímto mužským šovinistickým gestem udeří hřebíček na hlavičku a tím okamžikem se tyto mírumilovné ženy vzbouří a začnou stávku, která přihlížející diváky u televizních obrazovek nejenže pobaví, ale i poučí a to hlavně v tom, že když si myslíš, že s tebou tvůj zaměstnavatel zametá jako s koštětem, tak si to nenech líbit a vem do ruky krumpáč a vraž mu ho do hlavy. samozřejmě to myslím obrazně a určitě nikoho nenabádám, aby to takto udělal, ale i když si může zdát, že tento snímek je feministicky zaměřen, tak opak je pravdou, protože jak v tomto snímku uslyšíme, tak takzvaná britská generace Swinging Sixties uspořádala v šedesátých letech neskutečných 26000 stávek zejména proti nezaměstnanosti a znárodňováním podniků. Jak to asi dopadlo je každému jasné, ale jak k tomu došlo a že skoro nikdo z mužského pokolení mimo pár vyjímek je nebral vážně a to je vážně zarážející a dalo by se říct, že až do nebe volající. Na jejich stranu se nakonec přidala i tehdejší ministryně zahraničí Barbara Castle, která teda měla pěkně proříznutou pusu a která tím pantem, když něco zavelela, tak padala omítka ve všech okolních místnostech a o které jsem slyšel fakt poprvé a už vůbec jsem netušil, že byla jedna z nejdéle sloužících poslankyň britského impéria. Poučný a zároveň zábavný film, který některé z nás donutí přemýšlet o věcech, které hýbou tímto světem a které se dají změnit zábavnou formou, jak nám to předvedly tyto dámy z anglického venkova a proto dávám zasloužených 70%. (13.08.2022)

Niektoré veci na tomto svete by mali byť pravidlom a nie výsadou. Toto je asi najpodstatnejšia myšlienka ultrafeministického filmu, ktorý je tak príťažlivo natočený, že vzbudzuje dojem komercie aj napriek závažnosti zdelenia. Pre mňa je dôkazom, že aj film so silným posolstvom môže byť zábavný, môže byť aj trochu (niekedy aj viac) klišé a postavy nemusia byť nutne ambivalentné podľa historických reálií (chudák šovinista Henry Ford). Bál som sa, že sa začnú riešiť problémy typu "bez teba si neoperiem ani košeľu", čo reálne hrozilo, našťastie sa režisér včas spamätal a pokračoval smerom, ktorým si to všetky zúčastnené ženy zaslúžili. Za vzniknutú situáciu počas štrajku môže primárne firma Ford, avšak obyvateľstvo si zlosť búri na ženách, ktoré štrajkujú. Toto je ďalšia zaujímavá sociálna otázka, ktorú film nastoluje a Cole na ňu aj nekompromisne odpovedá. Ja mu dávam za pravdu, asi som idealista. Sme vo filmovom svete, kde je všetko dovolené a našťastie v tomto prípade aj do celkom vysokej miery v realite. (08.08.2013)

Představte si ten paradox. V roce 1968 nám do země vtrhnou ruské armádní síly a v Anglii to nejdůležitější, co tam řeší, je rovnoprávnost žen v jejich zemi. Neřikám, že je to málo, ale v porovnání s naší zemí je to pořád docela dost podstatný rozdíl. O to více mě štve, že Angláni tenhle film vzali s noblesou a komediální grácií jim bližší, takže to vlastně v onom filmu tak hrůzně, jak to vypadá v nadpisu zde na čsfd, nevypadá. Sexuální diskriminace pak vypadá tak, že šičky šijí a aby se jim líp šilo, tak si prostě rozepnou blůzy a jednou za čas jim tam někdo skočí s nějakou zprávou a oni se z toho můžou potrhat. Tak oni tam řeší takovou sexuální diskriminaci a u nás se řeší otázka cti, nacionality a přežití? No prostě mě to zarazilo, protože jsem si uvědomil, jaké problémy ten rok jednotlivé země měly a docela by mě zajímalo, jak by Angláni prožívali to, co se v těch letech dělo u nás. (20.12.2011)