Čarodejník z krajiny Oz

V roku 1900 napísal americký spisovateľ Frank Lyman Baum titul "Čarodejník zo zeme Oz" (The Wonderful Wizard of Oz). V Spojených štátoch amerických sa táto rozprávka dodnes teší obrovskej popularite. Ja som však Slovák a prečítal som si ju len nedávno, vo veku štyridsať šesť rokov. Takže zrejme preto vo mne nevzbudilo toto dielo nijak nadšené reakcie. No povedal som si, že si pozriem niektorú jej staršiu filmovú adaptáciu. Siahol som muzikálovej verzii z roku 1939. Avšak ani filmové putovanie Dorotky z Kansasu a jej troch podivných kamarátov po fantasmagorickej krajine Oz ma neohúrilo. V mnohých detailoch sa to aj dosť odkláňalo od literárnej predlohy. Technicky to bolo na svoju dobu kvalitne spracované a i niektoré piesne boli dobré, no ako celok to na mňa pôsobilo rozpačitým dojmom. *** (20.08.2023)

Hollywoodská technicolorová pohádka nezklame ani v novém století, přítomnost hned pěti režijních velikánů se zkrátka na celkové vizuální estetice a svěží výpravnosti zapřít nedá. Obraz vypadá opravdu krásně, byť na takhle ostré a křiklavé zabarvení nejsme moc zvyklí, titulní postavičky se vydařily herecky i charakterně (zbabělý lev je skvělý) a primitivní obsah podpořený do zblbnutí se opakující ústřední melodií plní svůj účel coby zprostředkovatel formálně kreativní výpravy a chytré situační komiky také na jedničku. A co se týče toho humoru, chvílemi je to pochopitelně dětinské, ale například závěr u čaroděje mě svými nadčasovými satirickými myšlenkami vyloženě srazil do kolen. 85% (09.12.2015)

Čaroděj ze země Oz spadá do období let 1936-1943, kterými jsou ohraničeny roky, ve kterých si mladistvá Judy Garland budovala kariéru v celovečerních muzikálech na základě své dětské průpravy. Teprve, když se přiblížily její 21. narozeniny, bylo jí dovoleno pozvolna se přehrát do dospělých rolí (nejprve v Presenting Lily Mars). Problém byl ale ten, že vypadala dospěle už velice brzy a skutečné žabce jí nebylo možné věřit prakticky nikdy. Konečně, když se zaposlouchám do Over the Rainbow, slyším všechno možné, jen ne malou Dorotku. Bizarně absurdní svět sépiově tónového Kansasu a Ozu v Technicoloru je pak už zážitek sám o sobě, bez toho, aby mu chyběla uvěřitelná herečka v hlavní roli. #LFŠ (12.05.2012)

Shlédnutí Čaroděje jsem neustále odkládal, jelikož jsem si pod tím představoval něco jako filmy Tima Burtona, což opravdu není můj šálek kávy. Sice se ukázalo, že Burton z Čaroděje ze země Oz hodně čerpá (Mlaskaly převlekl do latexu a hle, máme Umpa Lumpy, jak zvrhlé), ale na rozdíl od jeho filmů je tahle nesmrtelná klasika přes svou přestřelenou vizualizaci snesitelná, a co víc - dokonce docela příjemná a zábavná. Vadil mi snad jedině nejpodivnější lev v dějinách kinematografie, na druhou stranu alespoň není glorifikován jako král zvířat a pán tvorstva, jak je ve 20. století zvykem, což je pro mne další plus tohoto filmu :). (20.11.2012)

Muzikálovou adaptaci pohádky amerického spisovatele L. Franka Bauma lze v mnoha ohledech srovnat s českou "Pyšnou princeznou" (1952). Oba snímky ve své zemi platí za nehynoucí klasiku, přičemž jejich chytlavé dialogy a písně přešly z filmového plátna do každodenního života. Zároveň však kvality filmů kalí obsažené ideologické významy a fakt, že většina chvály pochází především z nostalgického uctívání snímků a nezakládá se na reálných kvalitách. O mnohé prvky očesaný příběh Dorotky zde slouží jako pouhá kostra pro rozverná muzikálová čísla a scénky založené na komickém pitvoření. Hlavní odlišnost však spočívá v tom, že zatímco v knize Dorotka dobrodružství v zemi Oz reálně prožívá, v klasickém filmu představují pouhý sen. Tento posun souvisí s obludně konzervativní ideologií filmu, která s americkým úsměvem divákům vštěpuje buranský postoj vůči všemu, co leží za hranicí jejich zápraží. (16.10.2010)