Ako sa budia princezné

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)

Pěkná tradiční česká pohádka tak, jak jsme na ni byli od padesátých let zvyklí. Dobré herecké výkony v čele s hereckými veličinami Menšíkem či Sovákem, mladičký a tak trochu neustále rozmrzelý Hrušínský a až úsměvná snaha o překonání prokletí. Je až s podivem, že se podařilo na celovečerní stopáž roztáhnout tak jednoduchou pohádku jakou je právě tato o Šípkové Růžence. Hudba: Karel Svoboda (10.06.2011)

Jedna z těch nej pohádek. Dva princové jeden starší trouba J.Kraus a druhý pohledný J.Hrušínský.Jedou na námluvy do sousedního království ,kde je kletbou postižená princezna a musí se nejdřív provdat ,ale jak už to bývá ,kterého ho jí dávají toho nechce J.Kraus (ani se jí nedivím). Nakonec se kletba naplní ,ale ještě je tu druhý princ ,který je sice bojácný ,ale přesto má dobré srdce a s pomocí věčně hladového sluhy a příležitostného medvěda v podání výtečného V.Menšíka vše dobře dopadne. ps:"Princi vy nemáte srdce" "ale mám" " Tak nemáte žaludek" (18.12.2007)

(7/10). Stará, dobrá a známá pohádka plná vtipných scén. Hlavním plusem je jako u většiny filmů Vladimír Menšík, který tady vytvořil legendární hlášku. "Osobo?? Jakto, že tady nespíš??" A scéna s dobýváním se do hradu skrz trní je prostě parádní a napínavá. (30.12.2020)

Bývaly doby, kdy se mi tato pohádka zase tak moc nelíbila a trochu jsem se u ní nudil. Ale s přibývajícími roky ji mám čím dál raději. Kromě hezky zpracovaného příběhu o Šípkové Růžence musím zmínit také nádhernou Svobodovu hudbu, jemný humor (i krapet nechtěný v případě hry na loutnu) a komické postavy jako sluhu Matěje, který se chudák nikdy pořádně nenajedl, "udatného" prince Jiřího (skvělý Kraus!), který v mládí prožil snad všechny těžké nemoci včetně kašle a rýmy, a nesmím samozřejmě opomenout jeho bratra Jaroslava, který mi dříve připomínal zvadlou blumu, ale stále víc oceňuju, že je to lidský princ, který má strach! (boření klišé, že musí jít takřka vždy o neohroženého hrdinu) a přitom poháněný láskou překonává všechny obtíže. Slabší, avšak plný počet hvězd. „Práce? To je možná víc než odvaha!“ (18.12.2007)