Vrchárka

Na čo som sa tešil,je umelecké herecké umenie a krása ženy s menom Sophia Loren,ktorá hrá citovo vypätú ženu,emociálne rozladenú,s materským inštinktom,ktorá má starosti,čo bude robiť ďalej,ale najmä sa bojí o svoju predčasne vyspelú dcéru... Sophia Loren nie je len nádherná krásna herečka,ktorej snímky nemám napozerané,čo sa chystám zmeniť,ale zvláda s prehľadom zahrať ženu,ktorej aktuálna doba neprospieva,lebo momentálne jej bydlisko je Rím,ktorý je bombardovaný z vrchu lietadiel,že„ Duce” má svojich obyvateľov na „saláme”,preto Cesira(Sophia) zbalí švestky,zoberie so sebou dcéru Rosettu a hor sa do bezpečia do hôr,kde to nebude mať tiež na ružiach ustlané... Išiel som si oči vyočiť zo Sophie v precíznej réžii Vittoria de Sicu a v maximálne kontrastnej kamere,ktorá mi umožnila si užívať jej pôvaby,herectvo,výpravu,Jean-Paul Belmondo ako obyvateľ malej dedinky sa snaží pomáhať,kde sa dá,ale veci sa začnú vyostrovať do spletitej situácie... Bol som napätý„chcel som im pômocť”,len som sa prizeral útrapám dvoch žien v neľahkých časoch,ktoré sa všemožne snažili sa mať lepšie,ale doba im to nedovoľovala,a tak som sa kochal príbehom,ktorý vďaka Sophie Loren a jej nadaniu,som mohol plnými dúškami sa vžiť do ich situácie,ktorá vyvoláva kopec otáznikov? (21.04.2014)

Musim tvurce pochvalit, skoro padesat let starej cernobilej italskej film a presto me to nenudilo, to je skoro zazrak. Na druhou stranu nechapu, proc ho tu kazdej tak vychvaluje, v dobe vzniku to mozna bylo neco extra, ale dneska je podobnej pribeh uz hodne provarenej. Ale co, ja si stejne film pustil kuli Belmondovi a ten je tu takovej nakej divnej. Sice me potesilo, ze ma docela velkou roli, na druhou stranu, proste mi sem jeho postava nak nesedla. Vsude litaj ztrapeny vesnicani a do toho usmevavej Belmondo s brejlickama. Ale hraje slusne, to zase jo. Film ale stoji na Sophii Loren, ktera si strihla takovou raznou matku, co se s nicim moc nesere a tahle role ji fakt sedla, nevidel bych to primo na oskara, ale fakt byla perfektni. Jinak je skoda, ze tu zasadni scenu si tvurci nechali az nekdy deset minut pred koncem, ta by totiz celej film perfektne nakopla, ze by bylo na cem stavet, jenze kdyz to je prakticky uz konec, tak je to vicemene k nicemu. Ale celkove docela povedeny a hlavne nenudny valecny drama. (04.04.2009)

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod. (13.07.2008)

Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4* (21.04.2022)

Drásavě realistický pohled na to, co válka dělá s osudy obyčejných lidí. Krásná vdova Cesira se z bombardovaného Říma vydá zpět do rodné vísky, kde, jak doufá, dokáže lépe ochránit svou dceru před nebezpečím. Rodinná náruč a společnost starých přátel ale přinese jen chvilkovou úlevu. Obyvatelé venkova sice nejsou tak často vystaveni náletům, zato je jejich denní realitou hlad a tvrdá práce pro zajištění alespoň základní obživy. A nebezpečí je tu stále, jen už nemá podobu letících bomb, ale konkrétních lidí. Pozvolna plynoucí příběh neúprosně graduje k tragickému konci... Životní výkon Sophie Loren v archetypální postavě matky, kterou Vittorio De Sica místy staví do až biblických póz. Mě ale nejvíc dojal křehký idealista Michele (netradiční poloha Jean-Paula Belmonda) a také potvrzení toho, o čem jsem se nedávno bolestně přesvědčila, že své blízké někdy nedokážeme uchránit toho nejhoršího, ani když se moc snažíme. (01.10.2012)