Oblivion: Nevedomí

Tahle stále spolehlivá star z Top Gunu a hollywoodský dříč, který zas a znovu cení zuby a mhouří oči, si zase jednou narcistně krade celý film pro sebe. A pořád na to bezpečně má. Nevědomí nechce být jen popcornovou jednohubkou, chce se svézt na aktuální vlně komplikovaných sci-fi příběhů á la Počátek, Zdrojový kód, Moon, Prometheus (každý s rozličnou kvalitou). Částečně se mu to daří, jindy mu jde důrazně po krku vlastní scénář. Země to má spočítané, lidstvo se přesunulo na stanici Titan. Vetřelci nejprve rozsekali Měsíc a pak následovala jejich invaze na modrou planetu. Na zdevastované Zemi přesto zůstává několik Homo sapiens (samozřejmě tu nejsou sami), mezi nimi jsou dva technici Jack a Victoria. Přes den mu ona vaří kafe, u počítače mu pak coby svému poslání oddaná profesionálka kryje záda, zatímco on rozdává široké úsměvy a v terénu dá víc na instinkt než na předpisy, aby si večer mohli vyměnit pár dojmů a skončit nazí v bazénu. Zbývá jim čtrnáct dní služby, a je jasné, že se něco musí přihodit – do cesty chladné Victorie se postaví něžná Julia, kterou zná Jack ze svých snů. A samozřejmě přibude efektních explozí a rozmáchlých záběrů poletující kamery. Výsledek sebou přináší několik snaživých dějových zvratů, takřka žádný ale nedokáže ohromit nebo strhnout. Navíc se tvůrci bojí osobitějších variací. Vypadne tak z toho poměrně chladná látka s opravdu výbornou výpravou a kamerou. A strhující hudbou podobně jako u režisérovy prvotiny Tron: Legacy. Znovu elektronický doprovod (tentokrát od uskupení M83) sice na samostatný poslech nevidím, ale do filmu zapadá náramně. Stejně jako předchozí „přelomové“ použití elektronického techno doprovodu od Daft Punk. Škoda, že se režisér Joseph Kosinski bojí emocí. Pevně věřím, že by sice dokázal jen s pomocí obyčejného plechu, kusu dřeva a skleněných střepů vyhrát nějakou prestižní designérskou soutěž, ale jeho vyhlazené obrazy bohužel nemyslí na postavy z masa a kostí. Dál točí podivně sterilním způsobem, kdy je fascinovaný audiovizuálním pojetím své látky až zapomíná na podporu příběhu a jednotlivých vztahů mezi postavami. Zvlášť když má na plátně nejen Cruise nebo Morgana Freemana, ale i duo Andrea Riseborough se sexy britským přízvukem a Olga Kurylenko se sexy ukrajinským výrazem. Naleštěné a nedotažené, přesto pořád slušné. (20.04.2013)

Dvouhodinová reklama na O2, kde místo Röyksopp burácí M83. Zajímalo by mě, jestli Joseph Kosinski používá taky kondomy od Applu (i když možná raději ne!). Oblivion vládne po designové a hudební stránce, ale jakmile dojde na něco tak nepodstatného jako je příběh, tak tam selhává snad úplně ve všem! Slepenec všeho možného, který v podstatě nedává smysl s jednoduchým poselstvím - nikdy se na nic neptej a jen slepě následuj rozkazy své milované korporace, ona tě za to překvapivě odmění. (19.04.2013)

Audiovizuálny námrd aký sa v hollywoodskej produkcii objaví raz za pár rokov. Mimoriadne nedocenený film, ktorý nie je vôbec tak hlúpy ako sa tu zase raz snaží naznačiť naša elita. Samozrejme, že sme všetky zložky už niekde videli a v jednotlivostiach môžme vymenovať kde, ide tu ale o to ako chutí výsledný koktail, no a mne teda Kosinskeho výtvarné a dizajnové cítenie a bez preháňania geniálny OST dua Gonzalez (M83) + Trapanese a v princípe tragický (!) horkosladký záver sadli ako málo čo za poslednú dobu. 10/10 Fuck you, Sally, best electronic music is french. (28.09.2017)

Estét tiše vrní, laskavý hnidopich promine.. Díky francouzskému kulometu M83 a Kosinskeho vizionářství je Oblivion jeden velký audiovizuální banket, co by bez velkého plátna ztratil 49 procent své účinnosti, možná i 52.. Je fakt, že když Mad Max Freeman začal vysvětlovat, přál jsem si zůstat v nevědomí, neboť od tohoto momentu se páka překlopila z celkem inteligentně působícího sci-fi do sezónního blockbusteru plného plotholes, ale čert je vem - plivačům na Promethea to alespoň omezilo tvorbu slin, Darth Sally z Jehlanu smrti dostala přes prsty a co oceňuji úplně nejvíc, neskončilo to odpovědí: „Daddy“.. Apropo, přízvuk A.Riseborough mě rozpaloval víc než drony palivový článek.. (03.05.2013)

Kosinski si po tronovském vypravěčském failu vzal na pomoc scénáristickou příručku a světe div se, ono to funguje. Při tom všem žehrání na dějovou neoriginalitu se zapomíná, jak precizně je ta kopie všeho možného vystavěná (v souladu s geometricky přesně vykrouženými kompozicemi) a jak důsledně jsou tu jednotlivé prvky motivované. V rovině významů mi je to sympatické, protože hlavní záporák má tvář falešně pozitivní operátorky call centra. (19.04.2013)