Studená ryba

Když nám bude dělat někdo potíže, jako třeba pan Yošida, tak ho prostě uděláme neviditelným... a bude to! :o) Šion Sono mě zatím po třech filmech nesmírně baví svými bizarními náměty, snad pokaždé velice originálně a funkčně propracovanými včetně neočekávaných žánrových a stylových kombinací. Základní premisa Studené ryby o luxusním obchodu s rybičkama, za jehož poťouchle svérázným šéfem se skrývá úchylný zabiják a většina jeho zaměstnanců je pak nucena k asistenci i mimo veřejný provoz obchodu, je tak správně děsivá a zároveň i v nejedné scéně černohumorná, že mě film zvláštním způsobem hodně bavilo sledovat. Sono se i na poli delší stopáži ukazuje jako velký mistr napětí, který diváka jen tak nepustí, pokud ho úspěšně lapí do svého vyprávění. Také oceňuji, že když už má někdy potřebu natáčet úchylné scény, že diváka slabší povahy na ně připraví velmi pečlivě, neodpudí ho na začátku – pomalu rozehrává civilní děj, přítomné úchylnosti graduje od decentnějších znepokojení, dlouhou dobu vynechává explicitnější záběry... Když ale došlo v poslední půlhodině na zásadní (postupně i očekávaný) uzemňující zvrat a celý děj se k závěru překlopil v tomto směru k tak šíleně přehnanému finále s ne úplně dopracovanými motivy (např. příchozí policajt a jeho zásah-nezásah?), na můj vkus šlo o příliš samoúčelné šokování ve víru sexu, brutality a krve, kdy jsem (byť pořád často s velkým napětím) byl svědkem něčeho, co jsem sledovat asi vážně nepotřeboval. Tohle už nebyl horror ani černý humor, jenom čirá přehnaná brutalita. Nadále oceňuji Sona jako nezaměnitelného „svérázného“ filmaře s osobitou tvorbou, ale vzhledem k vyústění mu tady nedokážu dát dlouho zamýšlených 4–5 hvězdiček a příště si možná více rozmyslím, na co se od pana režiséra ještě podívám. [70%] (23.06.2023)

Bizarné, a pritom absolútne uveriteľné. Sú tu naozaj zaujímavé a v niektorých prípadoch až skvelé herecké výkony (Micuru Fukikoši, Denden), vďaka ktorým si užívate to neustále prekračovanie takmer všetkých mysliteľných hraníc. A to príbeh začínal sledovaním rodiny, ktorá má obchod s akváriovými rybičkami. O čom je vlastne Studená ryba? O ľudoch berúcich čo chcú a o ľudoch nikdy nemajúcich to čo chcú. O netradičnom a neslušnom spôsobe, ako si otvoriť oči. Studená ryba mi poskytla skvelo vyskladanú porciu dojmov s 5* puncom. (29.08.2021)

Těžce černohumernej návod pro přisposránky, který si chtěj udělat doma pořádek... Ten úhel pohledu vyprávění skrze pasivní a manipulovanou postavu je vynikající, závěrečný twisty překvapující, hlavní herecký trio výborný... Jestli si někdo stěžoval na nic nedělajícího hrdinu ve "12 let v řetězech", ať se podívá na tohle. (26.08.2014)

Sion Sono mi opět s naprostým přehledem dokázal svoji geniální režisérskou grandioznost!! Ten chlap je prostě mistr, každej film od něj naprostá bomba... Ve filmu se opět prolínají plynule různé žánry od komedie po exploitační horor. Je to jedna šííílená jízda, která nemá skoro žádné hluché místo. Děj a tlak na diváka, a hlavního hrdinu, se valí tak strašně intenzivním způsobem a v tak rychlém tempu, že je to fakt někdy až k zešílení. ještě že zde funguje ten humor a divák se může občas zasmát a ulevit si. Na druhou stranu je to celé naprosto tragické a více než vypovídající o mnoha sociálních tématech a problémech. Poslední půlhodina je pak tak nehorázný masakr, že jsem to vůbec nečekal... Vygradováno ad absurdum nejméně třikrát "dokola", člověk jen kroutí hlavou ... BRAVO!! BRAVO!! BRAVO ... (03.07.2011)

Syamoto žije po smrti manželky spolu so svojou dcérou Mitsuko po boku mladej partnerky. Vlastní rodinný obchod na predaj akvarijných rýb a jeho záľubou je vesmír. Jedného dňa je spolu s družkou privolaný do hypermarketu kde bola Mitsuko prichytená pri krádeži. Ochrankár jednoznačne trvá na ohlásení skutku polícii. Nečakane sa jej však zastane práve svedok udalosti, pán Murata. Nakoľko taktiež disponuje obchodom na predaj rýb, rýchlo sa spriatelia. Murata pôsobí veľmi dobrým dojmom a dokonca zamestná Syamotovú dcéru, aby sa naučila rešpektu a úcte. O jeho dobrosrdečnom charaktere teda niet pochýb. Pravda je však krutejšia ako sa na prvý pohľad môže zdať. Zvrátená myšlienka tohto príbehu ja základným pilierom snímku. Kto očakáva spŕšku gore, je na omyle. Aj keď sem-tam sa "čosik" predsa len mihne. Pointa v samom závere je ukážkou Šonovej výnimočnosti vo vyobrazení zmeny charakteru osobnosti. Režisér si dal (ako je to už u neho zvykom) záležať najmä na vyobrazení chorobného myslenia takmer 80% postáv v tomto snímku. Rovnako ako pri filmoch Vinou Lásky, Suicide Circle či Strange Circus. Sono nie je mojim obľúbeným tvorcom, no má môj obrovský rešpekt. Jeho filmy vždy majú veľkú hĺbku. Podľa mňa to však má v hlave "prejebané". Zdravý človek predsa takéto filmy nemôže točiť - 70 %. (21.10.2013)