Hrozná hnevu

HROZNY, film, jehož nadprůměrnost je bezdiskusní, vyjdeme-li ze současných měřítek, se mění v geniální dílo, zasadíme-li toto srovnání do kontextu filmové tvorby Hollywoodu let třicátých. Tato skutečnost se nezmění ani poté, vtáhneme-li do tohoto srovnávání jiná klasická díla té doby. Bezbřehý, konzumismem maloměšťáctví a nekroceného spekulativního kapitálu prožraný blahobyt dvacátých let skončil proslulým černým pátkem na newyorské burze. Byl-li kdy tzv. americký způsob života ohrožen ve svých kořenech, bylo to právě tehdy. Hrůza a beznaděj nepostihly jen chudinské, ale i střední vrstvy a nemalou část horních amerických statisíc. Mezi normálními smrtelníky, farmáři a jejich čeledí, zoufalství dosáhlo maxima. Prudká levicová reakce, ve svých důsledcích předstihující i tu z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pramenila právě z této existenciální frustrace. Steinbeck a Ford "jen" zachytili to, co bylo součástí všeobecného veřejného povědomí té doby. Skutečnost, že většina hvězd filmů z "továrny na sny" jsou vynikající osobnosti své profese, která je tak trochu i posláním, je známa. Henry Fonda ji - nikoliv poprvé a nikoliv naposled - naplnil beze zbytku. Nebyl na to sám. Bylo by dobře, kdyby toto porozumění hercům bylo i dnes vztažitelné na plné pochopení závažného, nadčasového tématu filmu, který sám o sobě rovněž překonává meze a měřítka své doby. (29.04.2008)

Bez mučení přiznám, že knihu jsem ještě nečetla (do důchodu mám ale daleko a co není, může být), tak jsem zatím vlítla aspoň na filmovou adaptaci a dostala jsem své. Je mi upřímně líto těch, kterým se ty dvě hodiny vlečou (někteří tu uvádějí slovo 'nuda' :-o) a černobílá hmota je do sebe nepohltila tak, jako mě. Děj je celkem přímočarý, farmářskou rodinu Joadů jsem hned soukromě překřtila na joudy, ale hned po tom křtu mi přirostli k srdci a už se ho nepustili. Velká hospodářská krize je zde vylíčena tak, že si co pět minut říkáte- a tohle je Amerika?? Země nekonečných možností s nekonečným obzorem? Co se mi líbilo asi nejvíc, byl rozhovor syna (Henry Fonda) s matkou (Jane Darwell) v závěru snímku, někdo by mohl namítnout, že tu dýchla červená knihovna (nebo šed..ehm), ale pozor, vážení, za tohle dílo dostal Steinbeck nobelovku, takže vsadím boty, že rozhovor je převzat doslovně. (12.02.2015)

Film ťaží hlavne z realistického Steinbeckovho románu, filmový prínos je menší, aj keď Ford to podstatné vystihol. Ani herci na čele z ešte mladými hercami ako Fonda a Carradine nie sú žiadni veľkí ťahači (a už vôbec nie bratia, ako sa to píše v obsahu). To, čo prikuje k obrazovke, sú sociálna divočina a road movie atmosféra (až sa divím, že nie je medzi žánrami), ako aj ľudský hyenizmus. Občas sa tlačí na sociálnu pílu, troška citového vydierania síce neuškodí, ale komunistická agitka v závere bolo myslím už cez. (07.04.2021)

Stejnojmenný román od Johna Steinbecka jsem četl a patří mezi ty nejlepší, které mi přišly pod ruku. Film se drží velice věrně knižní předlohy, dokonce i atmosféra se podařila vytvořit. Henry Fonda jedinečným způsobem zahrál Toma Joada - podle mě jedna z jeho nejlepších rolí. Škoda, že film končí o něco dříve než kniha, která má nádherný závěr. Ale i tak John Ford natočil snímek bezvadně a nemám proti němu výhrad. (10.12.2007)

Hrozná mám rád a hlavne tie bez hnevu. A tie hrozná oproti knižke až tak hnevlivé neboli, román je trpkejší, film trochu pozitívnejší. Ale stále dobre stvárňuje, ako v skutočnosti vyzerá ten americký sen a že snívať je povolené len určitej užšej skupinke. V roku 1940 veľký problém, dnes ale stále nie vymazaný, možno aj prehĺbený. A z tohto roku je to iste jeden z najlepších filmov, ktoré som videl. Možno aj preto, že zvyšok je väčšinou s Hitlerom. (03.07.2024)