Orol Eddie

Já to říkám furt. V čem má prsty Matthew Vaughn (tentokrat jako hlavní producent), to je pokaždé bomba. A Orel Eddie je prostě další supr filmík. Tentokrát je to sice tuctový a prvoplánový, ale někdy to tak sám život napíše. Režisér film famózně hudebně podbarvil a celá stopáž uteče jako voda. Slabší povahy jako jsem já uroní i nějakou tu slzu, když vidí tu čirou prostou radost ze skoků, jakou má Eddie. Jsem rád za sportovní film, který si budu chtít pustit znovu. 90% (01.11.2016)

Není to Vaugn, ale klidně by mohl být. Kdyby se trochu krotil. Jeho jméno mezi producenty ale určitě nepřekvapilo. Někdy život píše opravdu neuvěřitelné příběhy. Většinou ale nejsou tak neuvěřitelné jako tento. Protože dříve nebo později ve všech odvětvích jakéhokoliv průmyslu přijdou byrokrati a různí kravaťáci a zakážou všechnu zábavu a jedinečnost (nutno říct mají k tomu často dobré důvody, ale přesto, něco krásného se tím postupně vytrácí - konec poetického zamyšlení). Než se však cokoliv nového dotáhne a ustálí, mohou se vždy objevit takovéto úžasné příběhy. Aneb jak jeden mladík jenom málo sportovně nadaný, ale velmi nadaný v umění snít sílou vůle a díky správné konstelaci hvězd ke prchavému, ale přesto ohromně sladkému štěstí přišel a mohl zažít svých 5 minut slávy. Má to opravdu velkou dávku pozitivní energie, má to šmrnc a kreativitu, má to jednoduché poselství, má to Vaughnův střih a stavbu scén, má to dostatečné produkční hodnoty. A má to skvělé herce v obou hlavních rolích, kteří hrají tak, jak je potřeba. Jackman nijak nepřekvapuje, ale mladý Taron Egerton v obtížnější roli exceluje. Jsem zvědav, kam všude se ještě v kariéře dostane, ale musím říct, že se mi typově hodí nejvíce právě do rolí tohoto typu - průměrný britský kluk z ulice, který má skrytý talent, eleganci apod. Tedy abych to shrnul, premisa o outsiderovi kdovíjak originální není, ale konkrétní příběh je opravdu podivuhodný. A velmi tomu pomáhá i způsob, jakým je příběh vyprávěn. 8/10 (26.05.2022)

Jít si za svým, neotáčet se za neúspěchy. Vzít si z nich jen to dobré a pospíchat za další výzvou. Nevyšlo to už mnohokrát, na skokanském můstku nicméně nějaká šance na vysněnou olympijskou účast je. Zvlášť když Velká Británie pamatuje ve své olympijské historii jediného (neúspěšného) skokana. Postrach můstku přichází na scénu. Velkým plusem je to, že nejde o typickou životopisnou nudu, kterou nás tvůrci každoročně několikrát zásobují. Ano, tenhle neúnavný optimista skutečně „skákal“, ale je radost sledovat, jak se drápe nahoru. Celé je to stylové, velmi sehrané a má to (alespoň v první hodince) velmi slušné tempo. Omlouvám se, obrýleného Tarona Egertona jsem jaksi nepoznal, jeho bezprostřednost je nicméně kouzelná. Stejně jako zprvu neochotného a chlastajícího kouče (a hlavně Australana, který sníh asi moc nezná) Hugh Jackmana. Chemie mezi nimi funguje, navíc jim nahrávají vděčné vedlejší postavy. Zhruba v polovině se to ovšem přehoupne do předvídatelných vod (už předtím to přitom bylo na hraně), kdy jen sledujeme, kdy, kde a s jakou pompou skočí, kdo mu hodí nějaký ten klacík pod nohy a jak bude nakonec i taťulda u televize slzet dojetím. Je fajn snít, páč se to dnes trochu vytrácí. Ale tři hvězdy jsou tak akorát. Na mě prostě až moc šablon. (02.05.2017)

Wolveri... starý ožrala, reflektující svůj promarněný talent do klasického outsidera s nezlomnou vůlí. Ano, zapšklý mentor versus podceňovaný otloukánek, už zase. Pointa je tentokrát trochu jiná a správně sportovní, klišé je tu ale stejně přítomno v obludné míře (a tradičně je hlavní hrdina zhmotněné dobré srdce, zatímco doslova všichni kolem něj jsou kruté, nepřející a zákeřné svině). Naštěstí se odehrává docela energická podívaná a postava Eddieho je napsána výborně - skvěle odkazuje na všechny ty autisticky zanícené fanatiky, kteří za svůj sen schovají i vlastní antitalent. Přeju jim to a trochu závidím. P.S. Se skutečným příběhem má film společné prakticky jen jméno svého hrdiny a celkovou pointu, takže slovo "životopisný" bych bral s velkou rezervou. (03.01.2021)

Zimné olympijské hry v Calgary, v Kanade z roku 1988 boli strhujúce z viacerých príčín, jednak sem prišli športovci, ktorí išli automaticky po medaily, ale boli aj takí, ktorým stačilo zúčastniť sa a bolo po debate. Už, keď prišli chlapci z Jamajky súťažiť v boboch, vzbudili okolo seba pozornosť i smiech, zároveň, ale to nie je nič v porovnaní s britským skokanom na lyžiach, Eddie Edwardsom, okolo ktorého sa rozpútal mediálny cirkus, bol to mladý chalan, ktorý si uzmyslel, že pôjde lámať REKORDY, aspoň, čo sa týka domáceho frontu, a tvorcovia s Taronom Egertonom, Hughom Jackmanom, či producentom, Matthewom Vaughnom, o tom nakrútili film, teraz sa fakt nakrúcajú filmy o všeličom... ( Jedného pekného dňa, nakrútia film o mne, režírovať by mohol González Iňárritu, hrať ma bude, Leo DiCaprio, a samozrejme, za kamerou, nechcem nikoho iného, len Chiva Lubezkého !!!, smiech. ) Zaujímavá poloha Tarona, ktorý sa zhostil okuliarnatého ťuťmáka s nadmieru realistickou odozvou, že mám reálny dojem, že sa pozerám na skutočného Orola Eddieho, vynikajúci výkon, ktorý nemá nič spoločné s obľúbeným Kingsmanom, vypadá to tak, že bude z neho - všestranný herec ? Určite mladý talent na obzore. Hugh Jackman si zahral alkoholika, bývalého vynikajúceho športovca, ktorý pomôže outsiderovi Edwardsovi, zároveň i sám sebe. Úplne stačí, že tu je. Film je to - parádny. Čo mi vadí, je plytká a jednoduchá, naivná réžia, prečo nezvýšim na 80 %. Perfektne sa na to pozerá, nenudí to, ale, skrátka, čosi tomu chýba, aby viac upútalo moju pozornosť. Na jedno pozretie dosýta - stačí. Sympatický film o nezlomnom človeku, ktorému veril zo začiatku, len málokto, asi iba jeho mama, postupne sa miska váh, obrátila, a začali ho brať vážne, nikdy netreba podceňovať súpera... Vidieť tu velikánsky zápal odhodlaných tvorcov, ktorí tomu udávajú správny smer, ale zároveň to stroskotáva na sľabučkej réžii a strihu ! (09.06.2016)