Réžia:
Benoît JacquotKamera:
Romain WindingHudba:
Bruno CoulaisHrajú:
Diane Kruger, Léa Seydoux, Virginie Ledoyen, Xavier Beauvois, Noémie Lvovsky, Michel Robin, Julie-Marie Parmentier, Dominique Reymond, Aladin Reibel (viac)Obsahy(1)
Píše sa rok 1789. V podvečer Francúzskej revolúcie pokračuje na zámku Versailles zvrátený a bezstarostný život, ako keby nikto netušil, ako to v centre Paríža vrie. Keď správa o dobití Bastily dorazí na kráľovský dvor, šľachtici a služobníci neváhajú a rýchlo odchádzajú. Mladá a skromná služobníčka Agathe-Sidonie Labordeová (Léa Seydouxová) je celkom oddaná svojej kráľovnej, ktorej predčíta romány, a odmieta veriť správam zvonka. Myslí si, že pod ochranou Márie Antoinetty (Diane Krugerová) sa jej nič nemôže stať. Netuší, že po boku kráľovnej jej zostávajú už len tri dni doterajšieho života v prepychu Versailles. (TV JOJ)
(viac)Videá (1)
Recenzie (69)
Příjemné překvapení, zatím je to tady docela podhodnocené, řekl bych. Jedná se po formální stránce o naprosto výtečně natočený film, vyniká zejména svěže realistické pojetí kamery. Co se týče děje, tak se film neustále odehrává v jakémsi vakuu a velmi sugestivně tak pomocí kusých informací "zvenčí" evokuje atmosféru Versailles jako izolovaného města ve městě. Herecké výkony jsou velmi dobré, zejména Diane Kruger byla Jacquotem dobře režírována a svou neurotickou královnu plnou strachu z věcí budoucích zahrála až překvapivě přesvědčivě. Všechnu pozornost ale na sebe strhává v prvé řadě nádherná Léa Seydoux a především její výstřih, na kterém si kameraman až nápadně často pochutnával :). Docela mě rušila akorát zvláštně zvolená hudba, tedy hudba - spíše takové to nenápadně dunění a probublávání v pozadí, hodící se spíše do thrilleru. Nedočkal jsem se ani jednoho tónu klasiky, což trochu zamrzí. ()
Musím říct, že z filmu jsem měla pocit, že ho natočila žena, Benoit Jacquot mě tedy překvapil. Vztahy mezi Marií Antoinettou, její předčítačkou (předčítání je tááák sexy, že tohle byl druhý film během pár let, kdy předčítačka zcela ovládla smysly svého posluchače. Co takhle natočit film o chlapovi, co je předčítač?) a jednou šlechtičnou. Splývání snu a skutečnosti, všudypřítomné erotické dusno, nádherné kostýmy a zejména výborné herecké výkony tří hereček dělají z tohohle filmu něco víc, než jen další z filmů o posledních dnech Marie Antoinetty. ()
"Bože, tady se nikdy nedalo žít !! Je to mauzoleum Ludvíka XVI. !!" Takový Můj týden s Marií Antoinettou, který se však bohužel v rukou Benoita Jacquota stává spíš takovou nadšenou onanií nad vlastní režijní invencí než čímkoliv jiným, když se nakonec skřípění zubů pod tíhou historické nepřesnosti zdá vlastně jako čirá zbytečnost.. ()
Mé znalosti dějepisu vypadají jako mé ruční práce: spousta děr a sem tam nějaký šmodrchanec. Nepřesnosti v historických filmech mě tedy příliš neruší a od tohoto jsem očekávala jen nákladné kostýmy a natupírované paruky navlečené na Diane Kruger. Jenomže vzhledem k té drobnosti, že film nemá prakticky žádný děj, má člověk ve výsledku pocit, jako kdyby si ty šaty a paruky prohlížel na ramínkách v zatuchlé skříni, na jejímž křídle je vylepený plakát s Dianou. A navíc mu přes rameno neustále zírala ošklivá lesbická čtečka s pohledem vycpané veverky. ()
Ulice duní pochodem tisíců. „Sidonie, kde máš ty zlaté hodiny, co jsem ti půjčila?“ Bastila padla v úterý v odpoledních hodinách. „Louison mi je ukradla z pokoje, paní. Utekla s nimi.“ První zmatené zprávy hovoří o tom, že její velitel byl bestiálně popraven pouhým nožem. „Nevadí, strhnu ti to z platu.“ Následně byla jeho hlava nabodnuta na kopí a nesena ulicemi Paříže. „Paní, víte přece, že bych je splácela do konce života.“ Při obléhání přišla o život téměř stovka lidí. „Inu, máš pravdu. Nakonec kdo by se za těchto okolností staral o nějaké hodiny.“ ()
Galéria (42)
Fotka © Ad Vitam Distribution
Reklama