Réžia:
Benoît JacquotKamera:
Romain WindingHudba:
Bruno CoulaisHrajú:
Diane Kruger, Léa Seydoux, Virginie Ledoyen, Xavier Beauvois, Noémie Lvovsky, Michel Robin, Julie-Marie Parmentier, Dominique Reymond, Aladin Reibel (viac)Obsahy(1)
Píše sa rok 1789. V podvečer Francúzskej revolúcie pokračuje na zámku Versailles zvrátený a bezstarostný život, ako keby nikto netušil, ako to v centre Paríža vrie. Keď správa o dobití Bastily dorazí na kráľovský dvor, šľachtici a služobníci neváhajú a rýchlo odchádzajú. Mladá a skromná služobníčka Agathe-Sidonie Labordeová (Léa Seydouxová) je celkom oddaná svojej kráľovnej, ktorej predčíta romány, a odmieta veriť správam zvonka. Myslí si, že pod ochranou Márie Antoinetty (Diane Krugerová) sa jej nič nemôže stať. Netuší, že po boku kráľovnej jej zostávajú už len tri dni doterajšieho života v prepychu Versailles. (TV JOJ)
(viac)Videá (1)
Recenzie (69)
Z filmu mám rozporuplné pocity, ale líbila se mi jednoduchost, jakým bylo dané téma pojato a syrovost, s kterou ukazoval život ve Versailles, jako prostředí zcela odtrhuté od okolního světa. Plakát tohoto filmu, na němž jsou dvě nádherné ženy, které spojovalo velice silné pouto a přátelství, to byl jeden z nejlepších a hlavně nejitenzivnějších momentů filmu. Čekala jsem co se stane ;) Pocity a myšlenky, které se odehrávaly v nitru Marie Antoinetty poslední dny jejího života (aniž by to věděla), jsou nám utajeny, ale její příprava na odjezd ze zámku mi připadala v určitém směru absurdní :D :D Ovšem pro lásku je člověk schopen čehokoliv, třeba se převléci do jiných šatů... ()
Co to bylo? Co se nám autoři snažili říct? Já si dlooouho nemoh o tom filmu udělat dojem, a když jsem si ho udělal, jaký byl? Že Marie Antoinetta byla tak trochu lesba, která svoje touhy musela potlačit kvůli dobytí Bastily? No to snad ne, takový dojem to snad vyvolat nemělo... Dvě * za kostýmy, interiéry a táááákhle malinko za zbytek, protože to byl takový nevýrazný guláš téměř bez děje, který mi přišel jako sekvence vytržená z nějakého seriálu. ()
Konečně kvalitní artový snímek o ženách, který je ovšem vtipný tím, že je natočen ryze mužským pohledem, takže takřka v každém pohledu je nějaký ten velmi hluboký výstřih. Trochu rozpačitá jsem z lesbických motivů, ale co už - obě dámy jsou alespoň krásné. Každopádně je tam příjemně roztěkaná kamera a vůbec hysterická atmosféra Versailles. Tam kde končí Marie Antoinette, začíná Sbohem královno. Berlinale 2012 – Haus der Berliner Festspiele ()
V poslednej dobe mám pocit, že pomaly do každého druhého filmu nasilu tlačia nejakú tú lesbickú story. Nie že by mi to nejak extra vadilo, pokiaľ to nie je robené prvoplánovo. Či mala alebo nemala Mária Antoinetta viac než priateľský vzťah s Gabrielle de Polignac sa už aj tak nedozvieme, takže dajme tomu, že mala, ale v tom prípade mohli tento príbeh vo filme aspoň rozvinúť. Takto to nebola ani ryba ani rak. A len taká perlička k tomu, že Mária Antionetta hovorí Gabrielle de Polignac aká je mladá a krásna..to síce sedí vo filme, ale v skutočnosti bola Gabrielle de Polignac od kráľovnej staršia o 6 rokov. Aspoň že tu boli krásne dámy s hereckým výkonom v (mojom osobnom) poradí Diane Kruger, Léa Seydoux, Virginie Ledoyen. ()
Mé znalosti dějepisu vypadají jako mé ruční práce: spousta děr a sem tam nějaký šmodrchanec. Nepřesnosti v historických filmech mě tedy příliš neruší a od tohoto jsem očekávala jen nákladné kostýmy a natupírované paruky navlečené na Diane Kruger. Jenomže vzhledem k té drobnosti, že film nemá prakticky žádný děj, má člověk ve výsledku pocit, jako kdyby si ty šaty a paruky prohlížel na ramínkách v zatuchlé skříni, na jejímž křídle je vylepený plakát s Dianou. A navíc mu přes rameno neustále zírala ošklivá lesbická čtečka s pohledem vycpané veverky. ()
Reklama