Drak sa vracia

Dokázat plout na stejné vlnové délce po celou dobu s filmem je velmi náročné, možná dokonce nemožné. Divák bývá často ponechán, aby si domyslel. Možná až příliš často. Tak trochu Godardovské kašlání na diváka. Samostatnou kapitolou je ovšem audio složka filmu, nejen samotná hudba, ale celá zvuková kompozice je naprosto úchvatná. Tolik nápadů a hravosti se jen tak neslyší. Kdyby existovalo něco jako šarmantní zvuková stopa filmu, tak já tady mám svého vítěze této pomyslné soutěže. (25.10.2018)

“Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“ – Karel Čapek. Další skrytá perla slovenské kinematografie. Film postavený na kontrastech. Postavy, které by měly co říct, téměř mlčí. Ti, kdo by měli mlčet, mají řečí spousta, ale jsou tak prázdné. V mlčení je neuvěřitelná síla. Stejně jako v činech. Ale činy samy o sobě přesto nedokážou zvítězit nad hloupostí a tmářstvím. Film se odehrává v neurčité době a nejasně vymezeném prostoru. Jako by chtěly říct, že některé věci jsou věčné. A nemají řešení… Jediným východiskem je samota… (25.05.2015)

Šílenost. Pohanský western, ve kterém se podřezávají beránci, Vašáryová ani necekne a Lukavský celou dobu jede McQueena řízlého Davidem Carradinem. Skoro desetiminutová scéna z hořícího lesa plná kravského bučení a úderů bičem svou intenzitou ve slovenské kinematografii zřejmě nemá obdoby. Ten, kdo Grečnera za normalizace zatíp, by si zasloužil Bory. (23.03.2016)

„Ty tomu nechápeš. Sú ľudia, ktorí aj keď žijú s ostatnými, zostanú sami.“ Dedinčania zo svojho spoločenstva vyštvú hrnčiara, prezývaného Drak. Po rokoch sa vracia - starší a s páskou cez oko. Väčšina miestnych si myslí, že má niečo za lubom. Niečo zlé, vraj mu to našepkáva pomsta. Keď však treba zachrániť ich stáda dobytka z požiaru, je to nakoniec práve on, kto sa na samovražednú misiu dobrovoľne podujme. Žiada jediné: aby mohol vo svojom dome pokojne dožiť. Lenže, čo ak mu skutočne ide o niečo viac? Drak sa vracia je povinné školské čítanie, z čoho vyplýva, že ste sa mu pravdepodobne vyhli. Novelu Dobroslova Chrobáka v roku 1967 sfilmovalo slovenské štúdio Koliba, staviac na podmanivú, čierno-bielu kameru. Príbeh sa miestami až prehnane potápa do ticha (niekedy nezaznie jedno jediné slovo snáď 10 minút), čo spočiatku pôsobivé, ale potom to začne otravovať a týmto chladným neosobným prístupom, si to film môže pohnojiť u niektorých typov divákov, ktorí by mu aj dali šancu, ale toto ich znechutí. Nepomáha ani jednoduchý scenár, ktorý sa miestami príliš otrocky pridŕža hlavných zásad „slovenskej dedinskej literatúry“ (bezmocnosť človeka voči krásnej, ale drsnej prírode, predsudky davu voči jedincovi, tvrdá každodenná robota, alkoholizmus). Knižku som čítal, páčila sa mi. Film nudil, ale inak šlo o solídne, poctivé remeslo. (01.06.2009)

Mimo-řád-ný film. Spíš zajímavý,než silný. Dlouhé pasáže s dobytkem jsou úplně průměrné. Zakázka Zeljenkovi zněla "napiš to ve stylu Pendereckého" - k bačovskému dramatu je to fest příkrá kombinace. Kamera je výrazná až k manýře. Obojí způsobuje k tématu podivný distanc. Naprosto ojedinělé a fest působivé byly ale němé scény. Valach je neskutečný, on je hlavní postavou. (12.03.2024)