Král z ostrova Bastøy

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)

Po vsech strankach poctive natoceny a zahrany film, ktery je umocneny faktem, ze je inspirovan skutecnymi udalostmi. Skarsgard v roli reditele napravneho zarizeni vyborny jako snad vzdy. Atmosfera neobydleneho ostrova taky dobra. Filmu ale chybi nejaka ta pridana hodnota, ktera by tento film odlisila od nametem podobnych filmu. (08.01.2016)

Bez zbytečného sentimentu si plyne takový standardně seversky chladný film, až na něj přijde sentimentální závěr. Škoda, protože atmosféra byla skvělá, režisér příliš netlačil na pilu, herci hráli výborně a scénář byl zajímavý. Nebýt těch melodramatických pohledů do očí na ledu, film by vyzněl mnohem lépe. (16.06.2019)

Zatím asi nejlepší film jaký jsem v roce 2012 viděl a hlavně film, kde nemám vytknout vůbec, ale vůbec nic. Stellan Skarsgard si svým fantastickým hereckým výkonem hlasitě řekl o práci v Holywoodu. Dechberoucí herecký výkon. Ani ostatní herci však nezůstali pozadu. Hlavně chovanci zahráli přesvědčivě. Když navíc připočtu parádní scénař, který šlape jak švýcarské hodinky, dobrý soundtrack, kameru a vlastně všechno je dokonalé a vážne nemám co kritizovat. (12.05.2012)

Kongen av Bastoy (Král Ďáblova ostrova) je určitě dobrý film. Máme tu nějakou nosnou historickou událost, studené lokace zimního ostrova, herce jako Skarsgard nebo Joner, smutnou hudbu a uzurpovaní kluci versus zlý "house father", toť téma vždy vděčné. Ne dlouho předtím jsem viděla Ondskan, kde sice příběh byl trochu jiný, ale vesměs šlo taky o správný hochy vzdorující bezpráví uvnitř nefungujícího výchovného systému. Ale zatímco Ondskan působí na diváka tak, jako by byl taky kamarád hlavního hrdiny, všechno s ním prožíval a tajně mu držel palce, u Kongen av Bastoy to divák pozoruje zpovzdálí. Sice taky fandí, ale jako by koukal na zápas dvou mužstev. Přitom i tady je hlavní hrdina sympaťák co najde v ústavu nejlepšího přítele, ale jejich vztah je nadhozen zkratkovitě. Prostě spolu kamarádí. Proč? Proto. A celou dobu filmu se Erlingovi nemůžeme dostat pod kůži. Proč jako jediný má sílu vzdorovat a něco proti bezpráví podnikat? Protože proto. Film má skoro dvě hodiny a tentokrát to je opravdu cítit. Konec je sice silné kafe, ale chybí lepší vztah diváka k postavám, tak nemůže víc strhnout. A ještě k hercům - Skarsgard hraje ředitele polepšovny, člověka ovládaného ne zcela správným žebříčkem hodnot, a nedalo by se říct, že je to vyloženě padouch. O Kristofferu Jonerovi, co hraje dozorce, se to už říct dá (a o jeho kníru taky) a člověk má fakt chuť mu zakroutit krkem. Adolescenti sympatičtí, přirození. Přesné 4* (29.10.2011)