The Last Voyage of the Demeter

Kdyz mate upira na palube, je velka pravdepodobnost, ze bude mizet jeden clen posadky za druhym. Tento goticky klaustrofobicky horor ma pekne efekty z nalicenych postav, zvireciho Drakulu. Je naladovy , vystylizovany a celkem zajimavy. Postupne se mi ale zdalo, ze se cela produkce ztraci v morim. Par peknych scen je odmena za trpelivost. Ve vsech adaptacich Drakuly jeste nebylo zamereni na lodni plavbu. (26.10.2023)

The Last Voyage of the Demeter bol jeden z mojich najočakávanejších tohtoročných hororov. Režisér slušného The Troll Hunter, vďačný námet, aj slušný trailer. Bohužiaľ, nórsky režisér nakoniec nepriniesol do žánru žiaden nový vietor a prakticky natočil iba tuctovú hollywoodsku žánrovku. Demeter síce má fajn dobovú atmosféru, pútavé prostredie lode, aj pár slušných lakačiek (nie som síce ich fanúšikom, ale v tomto filme väčšina z nich aspoň funguje tak ako má), no všetko ostatné je iba obyčajná rutina. Ako tu v komentároch už niekto spomínal, ten film sa mohol vydať rôznymi cestami. Buď na štýl Votrelca budovať dusnú atmosféru stiesneného prostredia lode, kde pomaly mizne jeho posádka alebo v štýle 30 Days of Night sprostredkovať poriadnu adrenalínovú jazdu. Nakoniec však nerobí poriadne ani jedno, ani druhé, pretože postava titulného monštra (Drákulu) sa tu ukazuje až nezdravo často, navyše neraz v pomerne hnusných CGI záberoch, ktoré vôbec neladia s dobovým prostredím a film by vyzeral omnoho lepšie keby sa zameral na používanie iba praktických efektov a masiek; a neponúka ani tú adrenalínovú jazdu, keďže napätie ubíja pomerne prestrelená dĺžka, ktorá chce pár strán knihy natiahnuť na dvojhodinový film (zdraví, Hobbit), navyše s pomerne neuspokojivým záverom. Vo výsledku tak síce neškodná jednohubka, pri ktorej najviac zamrzí pomerne premrhaný potenciál a fakt, že z toho vznikol nakoniec iba takto absolútne obyčajný, neškodný horor. CELKOVO: 5/10 (01.09.2023)

Sera Davose budu stanovat navždy, ale v případě Poslední cesty Demeter se mé srdce nepohlo. Tvůrci nepřišli s ničím, co by překročilo jednu či dvě věty, kterými se dá příběh/celý projekt popsat. Film si nenechal/nevymyslel žádné tajemství, kterým by diváka překvapil, a samotné provedení není na takové úrovni, aby existenci filmu ospravedlnilo. Proč to nefunguje jako malý atmosférický horůrek podle mě tkví zejména ve slabém soundtracku a špatném přidělování času jednotlivým záběrům a událostem. Nikdy nepřijde žádný zvrat. Na důležitých záběrech (poslední oheň na moři například) oko kamery setrvá jen chvíli a moment tak nemá šanci se stát opravdu působivým a srdceryvným, zato nic neříkajících záběrů tmy je tam subjektivně tak půlka stopáže. Škoda. Očekávání jsem sice neměla velká, ale i tak je film bohužel nedokázal naplnit. (13.09.2023)

Přestože se nejedná o slovenský road trip z Luníku IX, námět filmu se mi zamlouval. Bohužel jsem brzy pochopil, že výrazný hororový zážitek nedostanu ale promarněný potenciál určitě. Po všech směrech nevytěžený a hloupý horor, který mohl být upíří verzí původního Vetřelce, ale vznikl pouze film, který nemá jediný, vyloženě dobrý moment a už si ani nepamatuji jak skončil. (26.09.2023)

Zábavní plavba do Anglie je dle mého ješitného mínění jedna z nejlepších a nejpůsobivějších částí Doktorova varlete, kterou měl Bram pořádně nafouknout například na úkor sáhodlouhých anemických mindráků Míny Hárkrové, a ne ji nechat na okraji v podobě několika kapitol lodního deníku vysávaného kapitána. Když se o filmu, který by pořádně a temně rozmazal krev po palubě lodi Mižigar v dokonalé atmosféře na moři bezradného škuneru ve spárech krvesaje, začalo zhruba před pěti lety mluvit, nakoupil jsem masturbační ubrousky a těšil se víc než Drákula na krkavici. Inu, a dočkal jsem se. Satanžel jsem však ubrousky akorát tak posmrkal, plačíc nad promr(d/h)aným potenciálem, protože jsem se místo brutálního, děsivého a mrazivého gotiku dočkal sice řemeslně poměrně solidního, lepšího než drátem do oka a s docela sympatickým Vláďou Opíchavačem, ovšem skoro nestrašidelného, klišovitého, bezatmosférického a sterilního instadigitálního driftování z Rumunska, opět pilně doplněného o nucenou demagogickou neomarxistickou negrofikaci. Pan Stoker se prokazatelně nesnažil ve svém dobovém románu o Blejda, a ač to má dle manipulativního zkreslovacího manuálu vypadat, že pro ně nebylo díky odvěké dokonalé asimilaci už od 13. stolení na evropských univerzitách kam plivnout, do roku 1900 promovalo na Kenbrydži i přes všeobecný rasistický odpor přesně 5 mouřenínů, vesměs koloniálních prominentů, a notabene ani jeden medik, který by se s takto prestižním titulem mohl úspěšně ucházet i o tak lukrativní pozici, jakou bezesporu je pytlonoš na zaplivané ruské lodi, a yntelechtuálně se tam povyšovat nad bandou bílých dezolátských lopat! Tudíž toho filantropického čokogénia a dozajista budoucího Negrohama van Helsinga považují za velké, hnědé a nestoudné bolševicko revizionistické hovno na Bramův hrob a ty tři dávám jen proto, že to mohlo dopadnout ještě daleko hůř, kdyby nemrtvý středověký valašský kníže vyhnil do ebenova a střihnul si jej třeba Jonatán Majer, Valach jako poleno. (03.09.2023)