Liberace

Michael Douglas je frajer. Matt Damon nezaostáva, ale frajer je Michael Douglas! Naviac je celý film veľmi pohodovo natočený aj čo sa homosexuality týka; intímne scény sú snímané rafinovane (na rozdiel od Milk alebo Skrotenej hory - kde ale istá explicitnosť mala svoje miesto), vďaka čomu mnou ani raz netrklo a dokázal som si celý príbeh naplno vychutnávať (napriek tomu, že homo je dnes na môj vkus príliš v móde). Bavilo ma to, skvelí boli! (22.11.2013)

Matt Damon je jedným z mojich troch najobľúbenejších hercov. Podľa obsahu filmu som tušil do čoho idem. Po 20 minútach, prvých dvoch scénach som si uvedomil (nech my všetci gay-ovia odpustia), že na dopozeranie tohto filmu nie som a ani nebudem pripravený. Nedokážem ani posúdiť herecké výkony oboch hlavných „hrdinov“. Navzdory tomu, že ma mimo mnohopočetných bozkávacích či sexuálnych scén, film bavil, nedokázal som ho dopozerať a musel som ho vypnúť. Prišlo mi totiž (nech my všetci gay-ovia OPÄŤ odpustia ), zle. (16.11.2013)

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)

Soderbergovo vyobrazenie slávnej hviezdy showbiznisu Liberaceho lavíruje medzi kritikou jeho egomaniactva a zmierlivým pochopením pre osamelosť campovej celebrity. Pocit prirodzenosti navodzuje režisér nevyhroteným rozprávaním, keď sa neustanovujú žiadne deadliny ani plány a následnosť obrazov nie je striktne podriadená pravidlu nevyhnutnosti. Postavy sa nedostávajú pod tlak, čo poskytuje priestor pre psychologickú drobnokresbu a to sú najvtipnejšie momenty celého filmu. Herci dodávajú plastičnosť svojím postavám precíznymi detailami správania v súkromnom obývačkovom živote, grotesknými mimickými gestami. Žánrovo to nie je biopic, nejedná sa o klasické predstavenie kanonizovaných udalostí v živote osobnosti. Na pozadí finálnej etapy života Liberaceho režíruje Soderberg skôr psychologickú drámu, kde vlastne nie je hlavným hrdinom Liberace ale jeden z jeho milencov - obetí Scott Thorston. Práve cez neho máme možnosť spoznať všetky príjemné aj nepríjemné stránky božského Liberaceho. Zobrazenie gajov vo filme je na začiatku mierne stereotypné a dalo by sa mu vytýkať, že ich ukazuje optikou heterosexuálneho publika ako zženštilých afektovaných kenov. Na druhú stranu film ale vystihuje pokrytectvo showbiznisu, keď hviezdy vynakladali milióny dolárov, aby sa nikto nedozvedel, že sú gay. (18.07.2013)

Poprosil bych oscarovou nominaci za kostýmy, masky a pro Michaela Douglase!! Steven Soderbergh válí. Nesmírně zajímavý tvůrce dokáže točit/měnit žánry jako málokdo. Jeho (reálného) hrdinu zná v našich končinách jen hrstka lidí. Perfekcionista Soderbergh tak velmi svižně a svým způsobem přitažlivě představuje slavného pianistu s líbivým repertoárem, který si potrpěl na bizarní nablýskané kostýmy, masivní šperky, plastické operace a mladé zajíčky. Sledujeme jeho soužití s posledním mazlíkem Scottem, což vyvolává řadu dramatických situací, Soderbergha přesto nejvíc zajímá ztráta identity. Snaha vyhýbat se veřejnosti a tutlat homosexuální sklony, šlechtit falešný obraz (pleš, plastiky), nezpochybnit romantický ideál pro tisíce fanynek, „překopat“ obličej nové hračky ku podobě/představě své. Právě po bouřlivém rozchodu s (už troskou) Scottem vznikla i vzpomínková kniha, která se stala základem filmu. Výsledek je milostný gay kýč, který je nesmírně umně stylizovaný, že musí mít divák obrovskou radost z každého detailu. Soderbergh až překvapivě snadno vystihl energii města zasvěceného hazardu. Samozřejmě se dívá pod pokličku i jeho odvrácené straně, tedy kolotoče plného alkoholu, drog i nastupující hrozby pohlavních chorob. Film, který, pokud selhává, tak místy na emociální úrovni, zdobí herci. Matt Damon to měl obtížnější, přesto je jeho pošetilé naivní ucho dokonalé. Jeho přerod k zoufalému zhrzenému milenci je výtečný, až divák rychle zapomene na všechny ty hercovy chlapácké role. U Michaela Douglase je přeměna ještě razantnější – chlapík, který vždycky představoval mužnost (nikoli chlapáckost akčního hrdiny) je v roli ješitného stárnoucího homosexuála výborný. Liberace mu nabídl jednu ze tří nejlepších hereckých možností kariéry. Ovace kritiků si plně zaslouží!! (07.08.2013)