Lásky jednej plavovlásky

V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec (15.04.2018)

V poradí druhý, z celkovo - troch celovečerných československých filmov, ktoré Forman nakrútil, sa vyznačuje, najprv t-r-a-d-e-m-a-r-k-o-m spočívajúcim so scénou s tancovačkou v davových scénach, kde sa len menia postavy a lokácia, ešte k tým postavám, opäť stretávam - Vladimíra Pucholta, ALIAS ČENDU z Černého Petra, t.j - predchádzajúci film. Tentokrát poplietol hlavu, krásnej blondíne, Hane Brejchovej, ktorá sa neskôr odhodlá navštíviť rodičov sukničkára / pianistu, čiže Milda ( Pucholt ), s ktorým sa zoznámila na akcii, kde ju zvádzal, tesne pred tým bola Andula ( Brejchová ) s dvomi kamarátkami v spoločnosti troch vojakov na čele s p. Menšíkom, ktorí sa dvorili týmto naivným slečnám. Charakterizoval by som to jednoducho, Brejchová - predstavuje plavovlásku a jej lásky, t.j - napočítal som, okrem Mildu, ešte jedného motorkára, ktorého poslala k vode, vojakov, nie, lebo aj tak k ničomu nedošlo. Opäť som sa kochal vynikajúcou, autentickou brilantnosťou v scéne po príchode k Mildovým rodičom, ktorí absolútne nechápu, čo sa deje. Najprv sa z nej, jeho matka snaží vypáčiť, čo je zač, že otec, je o niečo zhovievavejší. Najlepšie vidieť, keď ráno príde Milda domov, a uvidí cudziu ženu vo svojej posteli, tak začne na vôkol seba trúsiť uštipačné hlášky a poznámky... Excelentná domáca scéna. Vidím mierny posun vpred v zobrazení svojej témy. Príliš veľa žien na meter štvorcový... Taktiež všetká česť spracovaniu pomocou obrazu, cez dvorného kameramana, p. Ondříčeka, či a najmä, trefný scenár, najsvätejšej trojice - Forman, Papoušek a Passer. Krása ! (27.06.2016)

Všední den zavedeného komunistického režimu. Den mimo fráze, den mimo deklamace, v žádném případě ne den-blbec. I tak je toho dost. Až husto. Bototovárna plná mladých strádajících žen, o něž se nemá kdo ucházet. Z maloměstské selanky vylézá postupně - krok za krokem - věcný, neiluzívní a také nijak lichotivý obraz toho, co střední i starší generace stále uchovává - pokud neztratila příčetnost - ve své paměti. Milostné scény pražské, v nichž "exceluje" (slovo exhibuje by bylo výstižnější) starší i mladá generace zhruba stejně a ukazuje "hloupku" (nejde o můj překlep, ale o záměr) tehdejšího duchovna. V něčem tu je předvídána Papouškova homolkovská volná trilogie, další živočichopis němé většiny té doby. Zprostředkovaná hořkost, nepředpojatá věcnost, šeď, z níž není úniku. I to může být - a také je - klasikou. V tomto případě formanovskou. (12.09.2007)

Menšík v nové vlně? Kdybych neviděl, neuvěřím. A kupodivu to funguje. Scénka s objednáváním vína mě úplně odbourala. Pokud jde o vše ostatní, naprostá dokonalost. A (ne)herecké orgie s guru Šebánkem, bábou Ježovou, jejich synátorem Pucholtem, ke slovu se dostanou i pánové Vostrčil a Kolb. Chudák holka, tohle je na.jednu plavovlásku s briliantovým prstenem za pět korun opravdu příliš. (02.07.2011)

I když mi to přijde jako skvělá komedie, u které se vždy hodně nasměju, stejně je mi u toho současně i trpko, protože mi je strašně líto Anduly. Její život objektivně za moc nestojí, má příšerné ubytování a ještě příšernější práci, a všichni se k ní chovají strašně - nejdřív nadržení záložáci, pro něž nacházím jen krajní opovržení (scéna se zakutáleným prstýnkem je top), pak pianista-děvkař, jehož nepřiznaně sexuální loudění hloubí absolutní dno trapnosti, a nakonec pianistova matka, jejíž zaslepená prudérnost a necitlivost je takřka fascinující. Svět hlavní postavy v tomto filmu mi zkrátka přijde jako velmi nehostinné místo, a nutí mě trochu krotit moji odvěké nadšení pro 60. léta, protože je zde hezky ukázáno, že zas tak růžové vše nebylo. Btw. název filmu mi přijde poněkud hloupý, ale je to asi moje jediná výtka. (25.06.2023)