Prelet nad kukučím hniezdom

Formanova režie je velice klidná. Prakticky nehybnou kamerou naznačuje uzavřenost vztahů hlavních postav. Prostor jednání je jasně daný. Vše je skoro vždy ohraničeno čtyři stěnami, které fungují jako hranice mezi dvěma světy. A to mezi světem bláznů a tím normálním světem. Režisér ukazuje, že oba světy si jsou velice podobné. Ne-li stejné. Vykreslení hlavního ženského charakteru vrchní sestry Ratched ukazuje, že lidé z normálního světa nejsou o nic větší blázni než pacienti zdejšího oddělení. Slečna Ratched je až pedantsky upnutá na svůj čepec, protože to je její uniforma, která jí dává moc. V normálním životě se může chovat jinak, ale jí právě uniforma rozlišuje od bláznů a je pro ní symbolem kontroly. Je perfekcionistka, chladná ve svém jednání, vždy dbalá pravidel, proto se jí Randall tolik hnusí. Randall je totiž pravým opakem. Je svobodomyslný, impulsivní, ale je to i člověk s dobrým srdcem. Vše šlo podle představ slečny Ratched dokud do jejího oddělení nevnesl Randall svůj optimismus. Randall všem ukáže ,že nejsou takoví blázni za které jsou považováni. Pacienti jsou ustrašení a uzavření před okolním světem, protože v něm byli označeni za nenormální. Oni to pokorně přijali a nechali se zahnat za plot, který funguje jako symbol svobody. Mohlo by se zdát, že pacienti izolovaní od okolního světa jsou morálně čistí, ale trpí lidskými hříchy jako lidé za plotem. Přes plot pozorují lidi a závidí jim, i když nemají odvahu přidat se na jejich stranu. Je až ironické sledovat situaci, když pacienti sledují v televizi debatu o pádu berlínské zdi, která tvoří snad ještě silnější hranici než jejich plot a je tu větší šance na prolomení oné hranice. Představa, že se západní a východní svět spojí ,ale oni zůstanou izolovaní na trochu jiné hranici je až nemyslitelná. Režisérův ústup do pozadí vytváří plochu pro neuvěřitelné herecké výkony. Ať už energický výkon Jacka Nicholsona, nebo Louise Fletcherové, která představuje dokonale ztělesnělé zlo v rouchu beránčím. Všechny tyto složky, citlivou režií začínaje a hereckými výkony konče vytvářejí úžasnou optimistickou podívanou z nepříliš veselého prostředí. (25.11.2006)

Film se malinko liší od knížky, ale vůbec to ve výsledku nedělá škodu. Nehci hodnotit, zda lepší je knížka či film. Obojí mi dalo hodně. Nicholsonův výkon je tu nepopsatelně úžasný, o tom se již napsalo mnoho a mnoho. Rád bych vyzdvihl roli, která mě osobně seděla nejvíc. Martini Dannyho DeVita je bezkonkurenční. Jeho hra basketbalu mě spolu se scénou, kdy si kormidelník začne zpívat I am Pepey the sailorman vzala z celého filmu nejvíc. Nenacházím mínus. Snad jen u toho závěrečného útěku mi hudba malinko připoměla melodii z "Plyn už syčí z trouby ven", ale to je moje vadná hlava. (30.04.2008)

Jeden z MNOHA důvodů, proč nejen češi na Miloše Formana nikdy nezapomenou. Veškeré filmařské aspekty tu daly vzniknout v prvotřídní jedinečný umělecký snímek, pod který by se rády podepsaly nejedny režisérské elity. Čas od času se zkrátka zrodí nějaké dílo, které udělá díru do světa a nesmazatelným způsobem obohatí světovou kinematografii. Tohle je jedno z nich! (20.07.2020)

Názov filmu pochádza z detskej riekanky, ktorá končí slovami: „One flew east, one flew west, one flew over the cuckoo's nest” (Jeden letel na východ, druhý na západ, tretí preletel kukučie hniezdo). Anglické slovo kukučka tu odkazuje k šialenstvu a „prelet nad kukučím hniezdom” potom k procesu „zbláznenia sa” . V podstate by sa to dalo zhrnúť aj jednou vetou: „Duševne, psychicky ochorieť kľudne môže i naprosto zdravý človek, ktorý iba predstiera(l) nepríčetnosť” . Narážam na zrovna 38-ročného, problémového - Randlea Patricka McMurphyho, ktorý sa radšej nechal zavrieť do oregonskej štátnej, mentálnej nemocnice v Saleme, konkrétne na oddelenie s duševnými poruchami, než by povedzme otročil v ťažkej práci, a to je vôbec len jeden z dôvodov, prečo si ho vlastne (ne)chce nechať Dr. John Spivey na pozorovaní, pokým sa teda nerozhodne, čo s ním ďalej... ? Predtým, ako natrafí na mimoriadne-nemilosrdnú, vrchnú sestru (Mildred) Ratchedovú, spoznáva najprv niekoľkých pacientov, medzi ktorými by som spozoroval aj „hluchonemého” Náčelníka Bromdena, či koktajúceho mladíka Billyho Bibbita, ktorých ešte dopĺňajú aj títo, trebárs Martini a Bancini, skrátka všetci trpia nejakou tou diagnózou, a dokonca niektorí sem prišli dobrovoľne, bez nátlaku, (do)liečiť sa, o čom sa taktiež neskôr presvedčí i sám "Mc" . Je jasné, ako facka, že Randle zapadne do kolektívu, postupne si získava ich sympatie, ale tým sa zároveň vytvára i hlboká priepasť medzi ním a Ratchedovou, čím vzniká obojstranné pohŕdanie a nenávisť, vo všeobecnosti v ústave prevláda zvláštna odmeranosť zo strany personálu, pričom práve Ratchedová má do príchodu McMurphyho nad pacientmi absolútnu kontrolu, má ich obmotaných okolo prsta, používa presne také metódy, ktoré už hraničia s krutým ponižovaním. Zasadla si najmä na Bibbitovi, ktorého si Randle zase obľúbil, a tým sa presúvam do zlomovej časti, kedy doslova „vybuchla sopka Popocatépetl” , čo je už malé finále. To záverečné ešte len príde, s určitou satisfakciou pre zúčastneného diváka, ktorý bol počas projekcie, ako v nemom úžase. / Na to, že sa počas nakrúcania na filme vystriedali až traja, špičkoví kameramani, t. j. Haskell Wexler, Bill Butler a William A. Fraker, nie je to na ňom poznať, a k tomu film strihali dvaja hlavní a piati vedľajší strihači, a i napriek tomu všetko do seba zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, a to ani nehovoriac o hereckom ansámbli, ktorý je priam fenomenálny ! Nielen majstrovskí (oscaroví) Jack Nicholson s Louise Fletcher, ale aj „vedľajšie postavy” Brad Dourif, Will Sampson, či Scatman Crothers, s ktorým si protagonista mimochodom zahral i v legendárnom - Osvietení. Summa Summarum: Rodák z Čáslavi - Miloš Forman, v 48. ročníku udeľovania cien Akadémie zo dňa 29. marca 1976, vypálil rybník slavným kolegom Stanleymu Kubrickovi, Federicovi Fellinimu, Sidneymu Lumetovi a Robertovi Altmanovi, a podarilo sa mu to, čo sa dovtedy podarilo iba Frankovi Caprovi, a potom Jonathanovi Demmemu. Kto ich niekedy prekoná ? (22.03.2021)

Forman a Nicholson spojili své síly a natočili silný příběh, který musí dostat naprosto každého. Jeden z vrcholů kinematografie a kdo to neviděl nemůže se považovat za filmového fandu. Naprosto úžasný a nezapomenutelný film s výbornými herci. (09.06.2007)

Skvělý herci, parádní příběh.. nemám nic co bych vytkl.. snad jen ten konec mohl být lepší. Rozhodně stojí za to vidět. (10.04.2014)

těžko byste v historii filmu narazili na významější drama,než je přelet nad kukačím hnízdem.mám takovej svůj seznam,10 filmů,co by měl prostě aspoň jednou v životě vidět každej,přelet je na prvním místě.tohohle filmu,si opravdu moc cením. (23.12.2010)

Předlohu filmu, knihu K. Keseyho, jsem četla jako puberťačka. Tenkrát se to jmenovalo "Bol som dlho preč". Kniha byla na mne těžká. Posléze jsem viděla film a ten byl prostě úžasný. Někdy vezmu knihu do ruky a říkám si, že si ji přečtu, že už jsem starší atd. ... Ale pak mi ruka sklouzne na polici s DVD a je vymalováno. :-) Přece se nenechám knížkou ochudit o takový režijní a herecký koncert! Pyšná na to nejsem, ale když člověk miluje- není co řešit. (21.01.2011)

Jestliže bychom přijali premisu, že každý člověk je individuálním vědomím, jež je opatřeno svébytnými genetickými predispozicemi, jehož psyché se vyvíjí v neopakovatelné kombinaci časoprostorových podmínek a osobních zkušeností, takže nakonec se z každého z nás stává zcela nezaměnitelný originál, pak je zde opravdu podstatná otázka – existuje skutečně něco, jako normalita? A jestliže ano, kdo ji určuje? Disponuje například většinová společnost natolik přesným "vnitřním" kompasem, aby dokázala určit parametry toho, co je skutečně normální a co ne? Pokud na tuto otázku odpovíte bez rozmyslu ano, vzpomeňte si, co se stalo například v Německu v třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století a co zde většina lidí považovala za normu a co za odchylku od ní. Myslím, že Přelet nad kukaččím hnízdem je velkým výpadem proti abstrakci člověka a jeho chování na základě nějakých předem určených parametrů. Forman jednak ukazuje, že vlastně všichni jsme tak trochu cvoci. A pak také sděluje divákům to, že jestliže existuje cesta k opravdové toleranci, pak je to nikoliv snaha o „narovnávání“ druhých k obrazu svému, ale snaha o to jim pozorně naslouchat a vžít se do jejich situace. Všimněte si základního rozdílu mezi McMurphym a sestrou Ratchedovou. Tento rozdíl není pouze ve volnomyšlenkářství McMurphyho. Tato postava nedělá jen rozruch, ale vždy se snaží komunikovat s ostatními - respektovat je jako svébytné jedince, jež jsou mu naroveň, ačkoliv jsou odlišní. Jednoduše proto, že mají jako všichni lidi své silné a slabé stránky, své strasti i radosti a proto nikdy neztrácí v McMurphyho očích důstojnost. Naopak sestra Ratchedová je symbolem toho, co je netoleranci nejvlastnější - ona ve skutečnosti neposlouchá nikdy nikoho, všichni musí poslouchat ji. Nikdy se nesnaží zamyslet se, vžít se do situace svých pacientů nebo změnit svůj pohled na lidi kolem sebe - jediné co dělá je, že se pokouší upravit lidi kolem sebe a kdo neodpovídá jejímu omezenému vidění světa, musí takříkajíc z kola ven - jako podřadná a "vadná" součástka v jinak dobře promazaném institucionálním stroji. To je velmi zásadní lekce pro každého člověka v tomto velmi důležitém humanistickém díle. (31.03.2018)

5 Oscarů = 5 hvězd :o)). (29.01.2006)

Podle mého Formanův nejlepší film. Fanatická vrchní sestra, ze které jde fakt strach, perfektní Jack Nicholson a pár vynikajících bláznů. Nenápadná, ale skvěle napsaná role pro Dannyho DeVita, prostě film, ketrý se dát vidět znova a znova. (05.01.2007)

Kdo by kdy věřil, že film z roku 1975 může nadchnout tak obrovské publikum a po více než 35 letech být stále na špici. Ale když se nad tím zamyslím, tak není důvod pochybovat. Perfektní Jack Nicholson, Danny DeVito a další. Miloš Forman zpracoval krásný snímek z prostředí psychologického ústavu, který si zaslouží chválu. A já osobně jsem hrdý na to, že i režisér narozený v Čechách se může zařadit mezi americkou extratřídu. Jediná drobnost, co bych vytknul tomuto filmu je hudba, která mi tam moc nesedí. Jinak ale super a krásných 95%. (14.04.2009)

"Přelet" vnímám jako krajně rozporuplný film. Na jedné straně je to skutečně svrchovaně natočený opus plný skvělých hereckých výkonů, na druhé straně se jednoduše nejsem sto ztotožnit s poselstvím filmu (a knihy). Ten příběh je nejen poněkud nepravděpodobný (to bych mu i odpustil), ale hlavně je ve svém základním poselství o jedinci, který se vzepře despotickému systému nepravdivý, i když velmi sugestivně podaný a plný opravdu silných momentů. Svoboda totiž neznamená nezodpovědnost... Právě naopak, svoboda je možná jedině v případě, že z ní vyvodíme také zodpovědnost za své vlastní činy... McMurphy mi nepřipadá jako hrdina, jako bojovník s nesvobodou a zvůlí, ale spíš jako malé nevychované děcko, které lékařům i personálu poměrně výrazně komplikuje práci a maří jejich dobře míněnou snahu. Svoboda v tomhle podání je podle mého mínění prachsprostým alibismem a prázdnou nefunkční ideou... Jestliže tohle všechno filmu odpouštím, je to jedině pro fenomenální režii a herectví, pro nic jiného... Forman je totiž geniální lhář. Umí lhát tak dovedně, že mu to vždycky znova zbaštím a prominu... Na druhou stranu, Formanovo lhaní v Amadeovi mě dostává přecejen o poznání víc do kolen. 90% (09.08.2009)

Co více říci k tomuto kinematografickému skvostu, když už prakticky vše bylo řečeno. Tento film stojí zejména na hereckých výkonech mnoha zúčastněných - od bohémského Jacka Nicholsona, přes ďábelskou Louise Fletcher, až k dobráckému Willu Sampsonovi, či uťáplému Bradu Dourifovi. Zejména tito jmenovaní předvedli neuvěřitelné divy, a právě díky nim a také díky tísnivému prostředí psychiatrické léčebny, které funguje téměř vždy, je tento snímek našeho nejvěhlasnějšího tuzemského režiséra filmovým klenotem té nejvyšší kvality. Zkrátka pěkně natočený film, za který můžeme být Formanovi opravdu vděční. (17.09.2011)

Amadea prostě zbožňuji víc (05.07.2007)

Á jediný jsem se nenechal nachytat. Kukačka přece žádné hnízdo nemá, proto taky svoje potomky cpe sousedům... Teď jsem to vystihl a přesně trefil hlavičkou o hřebíček, hřebíčkem hlavičku, hlavičku hřebíčka...no prostě tak nějak, jak je to předříkadlo. (29.03.2012)

Smutný film, který je překvapivě velmi vtipný, ale jeho obsah už mi tak úžasný nepřišel, patrně to má být o boji za svobodu, ale obzvlášť konec je hodně dinvý. Je to pěkný film, ale nějak se mě to vůbec nedotklo, možná časem s dalším zhlédnutím zěmním názor... (19.06.2005)

Geniální kombinace vysokého umění (jak formálního, tak obsahového) a humanistického příběhu pro široké vrstvy diváku všech národností, vzdělání, barev a jiných podobných stejností. (04.05.2008)

Tomuhle filmu jsem nikdy nepřišel na chuť. Miloš Forman - jak ve svých československých filmech dodržoval námětově jistou rozmanitost - v Americe točí filmy na jedno téma - o svobodě jedince. A mám pocit, že za touto tezí jde tak tvrdě, až je z toho proklamace a teze. Té je schopen obětovat psychologii postav, realitu i morálku. Příběhy lidí z blázince jsou zajímavé a dojemné, příběh Randlea, který sám vlastně neví, co chce, mi přijde přitažený sem tam za vlasy. Zajímalo by mne, kdyby podobní týpci, které Forman ve svých filmech oslavuje, mu vykradli jeho vilu, zda by odstoupil od jejich stíhání poukazem na jejich nezávislost a svobodomyslnost. (27.07.2013)

Filmařský skvost, který neztrácí na lesku ani hodnotě. Formanova katarze osobní zkušenosti z normalizace, jinak by dílo nebylo tím čím je, nadčasové, unikátní, vrcholné, klasické, alegorické. Nicholsonova životní role bez diskuzí, jedině on umí zahrát dvě tváře a polohy najednou - šílenou i normální a to tak, že jeden neví, kdo je kdo! Teď už jen heslovitě s přívlastkem vynikající: forma - režie, scénář, herci, kostýmy, hudba, kamera, střih; obsah - figury, kultovní hlášky, napětí, dynamika, záměr, dosah, odkaz a taky zábava. "Teď nejseš žádný blbý pako, teď seš rybář." Aparát totalitní moci má nekonečný rozsah a sílu, postavit se mu nelze, jednou zlomí každého. Ale nemůže vzít svobodu, ať už absolutní v případě Randlea nebo svobodu ptačích křídel v případě náčelníka, magického symbolu spirituality věčného života. (14.02.2012)