Bedári

V případě některých muzikálů nesouhlasím s tvrzením, že to je pokleslý žánr, který nikdy neměl vzniknout. (Ivana Chýlková kdysi použila termín písničkál pro ty různé paskvily, čímž rozdíl vyjádřila tak, že jí to závidím). Už na začátku vidíme odchylku od knihy, Proč asi Hugo psal několikastránkové pojednání o tom, že galejníkům se říkalo galejníci, i když na galérách dávno nesloužili. Ale zas to vypadá dobře, ta voda, to tahání za provazy, no burlaci na Volze hadr (v daném případě vlajka). Russell Crowe se konečně oblíkl a někde sehnal i lepší boty než sandály, což mu výrazně prospělo. Vůbec to, že není hrdinný hrdina, ale zarputilá zrůdka, ze které se stává lidská bytost, mu jde k duhu. Nebo prostě k něčemu. Navíc tedy má hlas jak ďas, škoda, že coby gladiátor aspoň to "ave caesar" nezazpíval. Jean Valjean v Jackmanovi získal ve filmu druhého představitele, kterému to jde věřit od začátku do konce; včetně toho zpěvu. Annina Fantine byla dojemná, zoufalá, nádherná. Kdo při pohledu na ty zoufalé oči při I Dreamed a Dream neuronil slzu, je okoralý cynik a měl by se nechat mlátit obuchem, aby ze sebe tu slzu vymáčkl aspoň dodatečně. Scéna v hospodě v Montfermeil se snaží odlehčit tísnivý pocit po předchozím dramatu a rázem se ocitáme v jiném filmu, jako by divák propadl podlahou do Sweeneyho Todda. Ten pocit není vyvolán jen tím, že Thénardiérovou hraje (velmi dobře) Helena Bonham Carter a jejího práskaného manžela Kohnovic Saša. A vzápětí jsme zas v Bídnících a blížíme se k barikádě, tedy přes krátkou zastávku lásky na první pohled. Při pohledu na rakev na barikádě jsem asi nebyla jediná, koho napadlo, že pokud to byla ta Lamarqeova, tak se to těžko dá považovat za zrovna živý symbol. Ještě mě tak napadá, proč je prakticky vždy představitel Enjolrase hezčí než Marius. Stejné srovnání se nabízí u dospělé Cossetty a Eponiny. Tady je tedy Cossette líbezná, mám docela slabost pro Amandin ksichtík a trochu vyvalené oči, ale Eponina je ve tváři hezčí. Zas figurálně představuje záhadu, při té až směšné vyzáblosti člověk uvažuje, kam dala střeva. Co se někde stáhne, jinde se vyvalí, kam se to vyvalilo u Eponiny je jasné při pohledu do jejího výstřihu. No jo, ale když se omotá onucí a převlíkne za kluka? Koukala jsem marně, nepřišla jsem na to. Ale že je proporčně divná jsem si nevšimla sama, celkové záběry za světla jsou na ni asi tři a pak buď detaily na obličej, nebo se skrývá v polostínu. Škoda, že se nikdy neskrývá ve stínu trojského slona (no já si to nevymyslela, že by připomenutí slavného vítězství egyptského?). Na barikádě si zapláčeme a to hned dvakrát (znovu opakuji poznámku o okoralém cynikovi). Z barikády odcházíme stokou, k čemuž je ještě vtipně řečeno, že Valjean Maria přivedl znovu na svět jako matka. Jo, člověk se rodí mezi močí a stolicí. Při svatbě se díky Thénardierovým opět na chvilku ocitáme v Ďábelském holiči, nebo možná v Alence v říši divů. Ty kostýmy jsou prostě přes čáru. A samotný závěr ... paráda. Místy trošku tlačili na pilu, ti Ténardierovi jsou příliš za každou cenu vtipní, nebýt tak dobře zahraní a zazpívaní, byl by to průšvih, zbytečné efekty (odvanutí útržků žlutého průkazu vězně, auvajs, vypadnutí Enjorlase z okna po popravě, no to už opravdu ... ), ale i když jsem u těchhle míst na sedačce poskakovala, celkový dojem to pro filmovou podobu mé oblíbené knihy i muzikálu setřít nemohlo. (04.01.2013) (menej) (viac)

Noví Bedári na boli na mňa vo forme filmu až príliš muzikálový, čakal som skôr niečo v štýle Schumacherovho Fantóma opery (ktorého ešte spomeniem), keďže je tu až na pár slov skutočne všetko len a len spievané. To je najväčším problémom ale zároveň aj esom filmu, keďže z rukáva klopí jednu fantastickú pieseň za druhou rôznych štýlov, melódií a citovej podmaľby. Keďže je ich však také množstvo a zároveň sú texty komplikované a každý sa nám snaží nejakým spôsobom vysvetliť danú situáciu, posunúť nás v deji, vyjadriť city postáv či ťažké životné podmienky vo Francúzsku 19. storočia, nenachádza sa tu bohužiaľ, oproti napr. práve Fantómovi opery, jediná zapamätateľná pieseň. Pochmúrnu a depresívnu atmosféru, ktorú divák silne pocíti aj v samotnom Paríži, vriacom kotle hnevu francúzskeho ľudu. Tu sa dostávame k ďalšiemu bodu filmu, a to jeho časové roviny a dejové linky. Zatiaľ čo úvodná galejnícka a trestanecká časť je prudko pesimistická, a jedná sa o čistú drámu a súboj dvoch ľudí stelesňujúcich vyššie hodnoty, ktorý sa prenáša aj do nemenej smutnej doby, kedy je z Valjeana pod novým menom starosta. Vtedy znovu stretáva svojho soka a zároveň sa stáva svedkom krutých okolností vedúcich až k smrti robotníčky Fanine. Ujíma sa teda jej dcéry Cosette a spoločne utekajú do Paríža, kde sa schyľuje k revolúcii. Tu sa, znovu o niekoľko rokov starší, dostávajú Veljean a Cosette do víru udalostí, v ktorých sa objavuje láska medzi Cosette a Mariom, rozpoltenosť Mariusa ako člena odboja, obraz podradných parížskych podvodníkov a zlodejov (ktorých skvele zahralo duo Cohen - Carterová), využívajúcich nestálej situácie, začiatok revolúcie a opätovné stretnutie dávnych nepriateľov Valjeana a Javerta, ktoré tentoraz smeruje k nevyhnutnému pádu jedného z nich. Toľko k príbehu a teraz k hlavným predstaviteľom. Jackman a Crowe sú v rámci filmu po stránke spevu prakticky bezkonkurenčný a z rukávov vyťahujú zbrane najväčšieho kalibru. Oproti Croweovi však predsa len Jackman so svojou prílišnou teatrálnosťou prehráva a nič mu pri tom nepridáva jeho skôr komicky než operne trasúci sa hlas. Napriek tomu však stále spieva vynikajúco. !!!SPOLIER ALERT!!!SPOLIER ALERT!!! Na druhej strane Crowe vkladá do svojich vystúpení toľko sily a energie, že náhla samovražda jeho postavy pôsobí pomerne rozporuplne a podivne, čo rozhodne filmu dobré body nepridá. A umieranie Valjeana je naopak podané zdĺhavo a teatrálne, pričom z neho klišé priam vypadáva ako výplň z deravého vankúša. Výprava je skvelá a kostýmy úžasné, no niektoré efekty priam bijú do očí a vadia, menovite hneď prvá scéna na galejách, kde je vidno že bol film primárne točený pre 3D a loď je zjavne vytvorená počítačom. Zvyšok je však vynikajúci, aj minimalistická, no účelná dvojdňová bitka medzi odbojom a armádou, ktorá je až prekvapivo krvavá pri pohľade na zvolený štýl spracovania. Keď sa teraz ohliadnem späť, bol to po všetkých stránkach výborný film, len keby sa tvorcovia nesnažili z neho mať muzikál za každú cenu a radšej pilovali scenár a detaily. 80% (04.01.2013) (menej) (viac)