Let

Chlast je svině. Tyhle řádky píšu zrovna v době, kdy mě bolí hlava po včerejší oslavě. Jenže zatímco u mě bude další podobně laděná akce až třeba za několik měsíců, pilot Whip Whitaker je ožralej dennodenně. A flašku v ruce nedokáže pojmenovat jako flašku v ruce. Je moc fajn vidět u hraného filmu po dlouhých letech jméno Roberta Zemeckise, který poslední roky platit za technologického inovátora. U silných dramat (Trosečník, Forrest Gump) ho přesto vidím mnohem raději. Flight přesně takový je, to „divácky“ zásadní si navíc odehraje hned v úvodu. Zběsilým manévrem totiž zachrání v porouchaném letadle na devět desítek lidí, jenže hrdinou je jen částečně, protože v krvi měl známky chlastu a koksu. A to úřady přehlížet nebudou. Výsledek se velkým gestům a zásadním americkým poselstvím docela brání. Alespoň v první polovině určitě. Jenže scénář (mimochodem si ho všimli i filmoví kritici) nejprve namixoval solidní drámo, kdy pilotovo charisma a jistota v kokpitu jsou v protikladu s jeho mizerným charakterem a kdy narkomanka-pilotova nová láska ještě chce vidět světlo v tunelu, pak ovšem ubral na rytmu. Velká výzva před Whipem teprve visí, pro ostatní toho ale scénář moc nevymyslel. Boj narkomanky Nicole se závislostí tak prakticky „neexistuje“, Whipova rodina je v ději téměř zbytečná, kámoš John Goodman mi do příběhu navíc moc nesedl. Přesto tu máme sympaticky civilní film, který před kamerou jednoznačně táhne Denzel Washington a za ní spolehlivý Zemeckis. Sice to moc neustál s délkou a s několikerým poplácáváním po ramenou, a pevné místo v mé filmotéce mít zřejmě nebude, přesto tu máme nezpochybnitelně silný film, řemeslně a herecky precizní, kterému kvality nikdo neupře!! (15.09.2013)

LET je bohužel od určité chvíle tím, co by se dalo označit za film-argument: alkohol a alkoholismus jsou zlo, protože okrádají o důležité hodnoty, ničí život váš i životy lidí kolem, potlačují vůli a nutí lhát, a to jak jiným, tak především alkoholika sobě samotnému. Zásadní úskalí filmů-argumentů tkví nicméně v tom, že jsou významově poněkud jednorozměrné a aby se vyhnuly případnému rozmělnění ústřední teze, obětují obvykle ty strategie rozvíjení dějové akce, které by je mohly činit poutavými příběhy. Tuto skutečnost se pak snaží maskovat svéráznými stylistickými postupy (REKVIEM ZA SEN), případně systematicky rozvíjenými hereckými výkony (MUŽ SE ZLATOU PAŽÍ). Pro LET platí oboje (detailněji v Poznámkách). (24.03.2020)

Přestože velmi kvituji, že Robert Zemeckis přestal točit reklamy na motion capture technologii, jsem z jeho prvního dospělého filmu z tohoto století trochu zklamán. Samotná scéna kritického letu je špičková, ale většina zbytku filmu, místo aby se soustředila na to nejdůležitější (vyšetřování), tak se utápí v odbočkách. (01.01.2013)

"Who brought you bananas...? " "YOU...!"....."I´m BACK !". Denzel jede naplno a drží celý film nad vodou. V originálním znění a v jeho podání je to perfektní záležitost. Whip si vybral. Má vybráno, nakoupeno a letí. Je čas přistát, jak se strojem, tak sám se sebou. Whip přistává. (25.07.2014)

Pili, jsme a budem. Denzel v krásné alkoholové romanci se vyznává se ke své nejmilejší lásce. Pasáž je přepálená a některé scény s Kelly Reilly bych vystříhal. Vlastně možná celou její postavu bych vyhodil. Nepřišlo mě že by měla pro příběh nějakou podstatnou roli. Nejlepší scéna je samozřejmě na začátku (zřícení letadla). Já si ovšem náležitě vychutnal i závěrečné vyšetřování, kde dává Denzel velmi pádnou odpověď na otázku proč je tolik ceněným hercem. (11.02.2013)