Cyntoryn zvieratiek

S adaptacemi Kingových děl se vskutku roztrhl pytel a mám radost, že, ačkoliv jsem moc nečekal, jsem byl i jakožto fanoušek-nečtenář s druhou adaptací Hřbitova domácích zvířátek poměrně spokojen. Nejen zdejší hodnocení o filmu vypovídá, že se nijak extra do hororových análů nezapíše (bůh ví, jestli vůbec bude sequel, 22 X 112 mil.), ovšem poměrně dobře na mě fungovala atmosféra i obsazení (napůl pro mne neznámé), dokonce i Jason Clarke, u kterého se pořád nemohu rozhodnout, jestli je to dobrý herec či nikoliv, byl fajn..i když ti šílenci mu jdou zdaleka nejlépe. Ničím nevyčnívající kousek, jež pravděpodobně nejvíce potěší diváky nepolíbené touto literární látkou. (22.07.2019)

Trailery dokázaly slušně nalákat, ale samotnej film toho moc nenabízí. Oproti starší filmové verzi se toho moc nezměnilo. Ve staré filmové verzi se oživoval mladší syn kdežto v nové verzi zažila zmrtvýchvstání starší dcera. Změnu doznal i konec filmu. Nový " Řbitov zvířátek " je prostě nuda. Mdlé výkony herců a totální absence napětí a atmosféry. Pochválit se tak dá jen pár scén a celkem povedenej a i lehce úsměvnej konec. Jinak opravdu žádná sláva. Kdybych neviděl starou verzi dám asi o hvězdu víc, ale takhle je to na 2 hvězdy. Starší verze je přece jenom o ( kočičí ) chlup lepší. (21.04.2019)

Předlohu jsem do sebe dostal pár měsíců před projekcí a z rostoucí hromady přečtených Kingovek se za mě rozhodně jedná o tu když ne nejstrašidelnější, tak rozhodně o tu nejvíce nepříjemnou, znepokojivou a způsobující táhlé noční můry. Adaptace si logicky spoustu linek zkracuje či zjednodušuje, což nevadí do té doby, dokud dokáže všechny motivy dovést dostatečně daleko a ústřední figury nechává rozejít se tam, kam patří. V tomto duchu pak bez problému akceptuji jak změnu ústředního zvratu, tak i následující zkratky ve prospěch napětí. Co už ale akceptovat nemůžu, je posledních přibližně deset minut, které sice umí vydatně děsit a lekat, ale jsou ve své doslovnosti přesně takové, jaká kniha nikdy nebyla. Tam stačil náznak, pár pohledů, činů a vět a byl na světě konec, jaký považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy mohl číst. Adaptace jde bohužel opačnou, "akčnější" cestou, ale snad protože chápu, že filmové médium je obzvlášť v tomto žánru úplně jiné než to knižní, jsem v hodnocení shovívavější. Právě ta nálada, která se mi po čtení na dlouhé měsíce usadila v duši, tedy Judovo poselství o mužských srdcích, která jsou zkrátka kamenitější, se tady nachází také, jakkoli jí divák musí jít výrazně naproti. (07.07.2019)

Štefan už má své nejlepší roky zjevně dávno za sebou a asi tak posledních 20 let jen králopustě vykrádá sám sebe, senilně vatí a grafomansky brakuje zcela bez kdysi geniálních point. A se základy postavenými na hovnech i audiovizualizace jeho posledních přečinů proti literatuře stojí za piču Enžely Lansbery (vyjma povídkové Mlhy, kterou ovšem zhustila hlavně genialita Darabontovic Františka). Tudíž zoufalým filmařům nezbývá, než z análů a kanálů exhumovat frackožravé klauny, nebo, jako v tomto případě, vykopávat zdechlé kočičky, jen z nich trochu oklepat červy, kapku vybarvičkovat, vypukat k tomu víc kukuřice a vše řádně ztupit poplatně nové degeneraci, pro níž jsou osmdesátkové a devadesátkové klasiky nudně složité, neboť je pramalá šance, že se v nich zjeví nějaký ten přiblble vykradený homoděj s bleskem na čele, nadržený krvesaj s ochrnutým xichtem, světospásná, předčasně dospělá pizda s lukem či oelasťákovaný bukvoid dělající „Vžžžžum“. Přičemž tyto nic inventivního nepřinášející povrchní předělávky sice mají více efixů a jsou mnohem přístupnější všem těm tolik sečtělým slabikovačům omalovánkových bublin u držky, nicméně veškerá atmosféra, patina a děsivost původních filmů i knih samotných končí v hajzlu plytké komerce a nové pohyblivé obrázky pak kvalitativně krouží zase jen kolem toho šeredně zteřelého přirození Džesyky Flečr. (05.06.2019)

Zrovna se přestěhovali z Bostonu na venkov, mají dvě malé děti, on je doktor, ona kdysi přišla o sestru, úplně se neshodnou v otázce posmrtného života a v tom, jak na nás mrtví dávají ze shora pozor, o což se po návštěvě hřbitova pro zvířátka zajímá jejich dcera, ale jinak se zdají být docela spokojenou rodinkou. Samozřejmě přijde jedno velké ale. Dům totiž sousedí s rušnou silnicí a hluboko v lesích je staré indiánské pohřebiště. Bacha, pokud by chtěl někdo narušovat přirozený řád smrti. Atmosféra marnosti je stejně jako několik lekaček fajn, v druhé polovině se ale mnohé začne rozpadat (paradoxně při přeřazení na vyšší rychlost), opakující se nočních můry se začnou zajídat a o funkčním příběhovém rámci nemůže být skoro řeč. A posledních dvacet minut bylo alespoň za mě vyloženě zklamáním. (15.08.2019)