Válečná generace

Byl jsem příliš malý, když mi děda vyprávěl, jak bojoval za wehrmacht...Nedobrovolně, prostě musel...Škoda, že dnes už nemám možnost ptát se na podrobnosti, ale vzpomínám, že prožíval normální obavy devatenáctiletého kluka, který musel bojovat o svůj holý život..,To.ať už bojoval za kohokoli...Chápu (možná právem) ale mrzí mne, že právě filmy raději ukazují dramaturgicky spíše tu "vítěznou" stranu...Nechci obhajovat co se stalo, co lidé dělali, zlí lidé byli na všech stranách a co dělal Němec, klidně mohl dělat i Polák, Čech...Však to známe z naší historie moc dobře...Co se týká technické stránky a příběhové, jsem rád za takovou to mini TV sérii...Mně to nutí nejenom k přemýšlení, ale formuje to především moje vnitřní postoje...Nevím, jak bych se zachoval já, možná jinak, možná stejně, ale vím, že se zlem musím bojovat i já...Ano, Bůh existuje, musí, protože v opačném případě by Hitler (a jemu podobní) měl pouze jiný názor...Musím dát pět hvězd, pravdivý a drsný pohled z druhé strany... (10.11.2014)

I když pominu to místy příliš okaté prolínání osudů ústřední pětice protagonistů a pár nedotažených dějových nitek v pozadí (kolaborující zpěvačka, dezertující důstojník, polští partizáni), pořád mi z toho vychází jedno z nejuhrančivějších válečných dramat posledních let. Na televizní minisérii dobrý. (25.01.2017)

Poutavé a vtahující. Příběhu však škodí množství "cliffhangerů" a jiného zneužívání nepravděpodobných náhod, takže divák časem hrdinům hrozící nebezpečí přestane brát vážně. A ani míra nenakaženosti hlavních postav nacismem nepůsobí věrohodně: že by Němka, která celé dospívání prožila v Hitlerově stínu, chodila bez mrknutí oka s Židem se mi jeví za vlasy přitažené. Takové skutečnosti žádají vysvětlení, jinak totiž působí jako pouhá úlitba (jistě správné) myšlence, že "nebyli všichni stejní". (18.06.2014)

Válečné panoptikum, ke kterému nebylo nic přidáno a kterému také nic nechybí. Na první pohled mistrovský válečný film, ale skoro v každé sekvenci se ozývají jakési falešné tóny. Nechme je ale zatím znít, a podívejme se, jak si 2. válku zobrazují Němci v 21. století, tedy skoro po 70. letech – a proč... Nejdříve proč: Německo se stalo v rámci a díky EU největší evropskou mocností, ekonomickou cestou dosáhli v podstatě (až na to nejžádoucnější: Ukrajinu) toho, co chtěli dosáhnout válkou, i když získat něco hospodářskými prostředky má menší hodnotu, než když je to získáno vojensky - při nejmenším nelze tak snadno děli lidi na pod- a nad-. A tak je třeba tuto válku konečně dějinně zakotvit, vklínit do učebních osnov a paměti lidí, protože žádní pamětníci už nežijí... A nyní jak: Především každý měl své chyby - Židy nenáviděli nejvíc Poláci, Rusové stříleli nemocné a znásilňovali ošetřovatelky, a Němci samozřejmě (i přes četné snahy o soucit s druhými) také občas šlápli vedle (ty největší šlápoty - např. SS-Einsatzgruppen - film pomíjí) Ovšem podobně jako v 1. válce (viz Remarque) je tu proslulé německé kamarádství, které mnohé omlouvá, a které jiné národy v tak vyhraněné formě (Kameradenschaft) zřejmě vůbec neznají.... Gudaulin mluví o tom, že je na tuto válku třeba hledět jako nikoli na porážku Německa, ale na "osvobození země od fašistické diktatury". Toto tvrzení film akcentuje především, ovšem je to sporné tvrzení, které evokuje otázku, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce. Zda si Hitler vymyslel Německo nebo Německo Hitlera. Mně vedou veškeré indicie k druhé variantě. (21.03.2015)

Tak jsem se k té sérii německého "Bratrstva neohrožených" konečně probojoval. :-) Sice by to ve výsledku stačilo smrsknout do 1 dlouhého filmu a "kladný" německý pohled mi dost vadil, ale je pravda, že Američané nejsou ve svých filmech o invazích o moc méně alibističtí... Zručně natočené válečné psychologické drama. 70% (01.11.2013)