Chlapčenstvo

"Look at the stars, look how they shine for you, and everything you do, yeah, they were all yellow." [==] Je zábavné sledovat, jak každého v dětském věku a následném dospívání formuje něco jiného. Pro někoho, kdo vyrůstal v 90. letech a dospěl na přelomu nového tisíciletí, bylo strašně cool předříkávat dialogy z Pulp Fiction nebo Forresta Gumpa, bylo pro něj určující vidět filmy i mnohdy "starší" (O psu, který ukončil válku, Stůj při mně), které se do televize dostaly až za mnohem delší dobu, než je tomu nyní. Tedy pro Masona bylo asi zásadní vidět Temného rytíře, Avatar nebo zažít jako dítě šílenství kolem Harryho Pottera a zpětně na ně vzpomínat jako na filmy svého dětství. Pro někoho jiného, kdo už mezitím dospěl, jen jako na kvalitní filmy, které byly natočeny (mimo HP) někdy před 5 a více lety (sám jsem si musel dohledat, jaké kvalitní počiny vznikly v letech 2008-9). Jinými slovy pro dospívajícího jedince, jenž vnímá svět okolo sebe mnohem intenzivněji a tok času se pro něho jeví jako zpomalený, je důležitý "každy prd", kdežto pro dospělého člověka jde jen o dalších 12 měsíců (pokud neplánoval svatbu, potomka či něco podstatného), kdy byl povětšinou v práci, v lepším případě měl letní dovolenou u moře a zimní na horách - prostě klasický životní stereotyp. Samozřejmě, každý to tak nějak vnitřně ví, když to ale pak vidí na vlasní oči a trochu nad tím přemýšlí, je tím přinejmenším překvapen. (17.08.2014)

Poměrně jednoduché, i tak nesmírně silné, plynulé a komplexní. Nezávislý filmař Richard Linklater přichází s dalším originálním kouskem, ostatně jeho dokonalá setkávací trilogie Před.. je konverzační romantickou vlnou tsunami par excellence. Dvanáct let točené Chlapectví je časosběrným pohlazením po duši, je trpělivé, osobní a netriviální. Jeden kluk z Texasu, jeho sestra, matka a otec, který s nimi nebydlí. A matčin první násilnický partner, druhý, klukova první láska, druhá. Zklamání, naděje, pády, stěhování, nové školy, noví lidé. Vše přirozené a přesvědčivé, protože herci a tvůrci se každoročně vždy na pár dní sešli před kamerou a přidali několik desítek minut do nevšedního projektu, ve kterém se sahá po tom podstatném. Trpělivá časosběrná metoda není žádnou novinkou, tedy pokud jsme u dokumentu, v případě hraného filmu je to jiná káva. Herci jsou výteční, od neznámého Ellara Coltranea, režisérovy dcery Lorelei nebo jeho oblíbence Ethana Hawkeho (jejich osmá spolupráce!!). Jen na Patricii Arquette jsem si docela dlouho zvykal. A asi ani nezvykl. Diváka kupředu tlačí zvědavost, kam se hrdinové dostanou (roztomilý kluk, puberta, emoepizoda, zrání a smysluplné plány do budoucna). Silnější vzruchy a emoce chybí, to ano, i tak film získává sympatie z obyčejných momentů. Těším se tak na další „linklaterovinu“. (20.09.2014)

Dvanáct let natáčený film o životě jednoho obyčejného kluka se nezaměřuje na zlomové okamžiky, ale naopak jen na drobné epizody, které se důležitých momentů pouze dotýkají. Některé segmenty jsou pak i zcela „nedůležité“ pasáže, drobné rozhovory o ničem. Možná v tom tkví největší síla a největší slabina filmu, kdy si dovedu představit, že pro některé diváky bude Boyhood naprosto nesledovatelný. Zatímco trilogie „Before...“ byla ohraničená dvěma postavami a setkáváním po letech, zde se postavy objevují a mizí takřka bez vysvětlování, protože se ocitáme vždy v „náhodných“ okamžicích Masona života. Navíc univerzální milostný příběh je nahrazen ještě univerzálnějším (a o to víc problematickým) procesem stárnutí. Ukazování banality a všednosti života je ale ve své jednoduchosti alespoň pro mě naprosto fascinující. Netýká se to jen při sledování fyzické proměny, ale hlavně proměny názorů a postojů, k čemuž dochází vždy velmi nenásilně. Plynutí času zprostředkovává i skvěle vybraná hudba (diegetická i nediegetická) a občasné zmíňky o důležitých událostech posledních několika let (Harry Potter, Obama). Boyhood je zřejmě první časosběrný fikční film, ale rozhodně to není nějaký podivný experiment. Vše nějakou záhadou funguje, a to včetně takřka tříhodinové stopáže. Každopádně je to spíše festivalová věc a v běžné kinodistribuci si to moc představit nedokážu. (21.02.2014)

Je to dosť dobrá dráma od Richarda Linklatera. Má zaujímavý príbeh o chlapcovi, ktorý žije so svojou sestrou a rozvedenou matkou a chystajú sa odsťahovať do iného mesta, aby si matka mohla urobiť školu, čo sa deťom ale moc nepáči, keďže chcú čo najviac času tráviť aj so svojim skutočným otcom. No aj tak sa tým moc nezmení a tak chlapec v priebehu rokov dospieva a prežíva všetko dôležité, čo aj jeho rovesníci. Spracovanie sa mi páči, určite musím pochváliť tento originálny a skvelý nápad na točenie filmu v priebehu dlhých rokov, kedy herci prirodzene starnú, ako aj ich postavy, takže to celé pôsobí nielen realistickejšie, ale aj tak osobnejšie, kvôli čomu ma to vtiahlo a všetko som im to veril. Jedine ma trochu mrzí, že film neobsahuje ani jednu zásadnú scénu, skôr to pôsobí tak vyrovnajšie a paradoxne ani hlavný hrdina mi nesadol až tak moc, ako by som chcel, jeho postava síce bola celkom dobre zvládnutá, no viac mi sadli všetky výraznejšie okolo neho. Ale aj tak sa je rozhodne na čo pozerať, dej pôsobí po celý čas dostatočne zaujímavo, aj keď je vlastne len zo života a tak si v tom každý nájde aj viacero svojich vlastných skúseností, má to výbornú atmosféru, plno zaujímavých postáv, pričom ma bavili hlavne všetky tie rozhovory s otcom a tá dĺžka nie je ani najmenším problémom, tie necelé tri hodiny prejdú ako nič. Takže ma to skutočne bavilo od začiatku až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, ako som spomínal, jedine ten hlavný hrdina mi až tak dobre nesedel, ale Ethan Hawke ako otec je tu perfektný, k tomu Patricia Arquette ako matka, získala si ma aj postava sestry a k tomu ešte plno výborných menších postáv. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Richard Linklater toto ovláda bezchybne, takže tu mu nemám čo vytknúť. Na tento film som sa veľmi tešil, nielen kvôli tomu nápadu, ale hlavne preto, že Linklater je talent a síce sa neubránim čiastočnému sklamaniu, hlavne po jeho perfektnom Pred polnocou, z ktorého som bol úplne nadšený som už čakal zbytočne mnoho, ale aj tak je to stále vydarený film, ktorý by si mal pozrieť každý filmový fanúšik. 77% (06.09.2014)

Životný príbeh bez jediného momentu, kvôli ktorému by trebalo ho sfilmovať. Všetky tie životné čriepky sme už videli inde, kde boli prísadou vyššieho scénáristického cieľu. Alebo ich prežívame doma, takže sú tým posledným, čo chceme vidieť v kine. Môže byť vôbec šťastný človek s takto banálnym životom bez pádov a vrcholov, keď nepoznal bolesť zo straty najbližšej osoby či pocit absolútneho zamilovania sa? Celý čas som čakal, ako Linklater zamieša postavám karty osudu - keď už 12 rokov tvorí ultimátny "film zo života". A ono nič. Mimochodom, trilógiu Before Sunrise/Sunset/Midnight, ktorá sa uvedomelo a zároveň hravo koncentruje na konkrétnu tému a niekam sa v jej podaní vyvíja, zbožňujem. (23.07.2014)