James Bond: Špión, ktorý ma miloval

"Nikdy jste neviděl, jak se major sprchuje?" Mne tedy nikdy nezajímalo, jak vypadá major ve sprše, ale pak se vše změnilo. Poznal jsem major Amasovou a hned mi ta otázka začala dávat smysl. Major Amasová alias XXX je totiž tou nejkrásnější z bondgirl. Pokud s tím Honey Ryder, Stacey Sutton nebo Mary Goodnight nesouhlasí, tak se mohou dostavit ke mně do ložnice každý úterý v 11:40 h. Tak to bylo to důležitý a teď k filmu. Bond je tradičně skvělej lyžař, akrobat i parašutista, ale tohle je Zubův film. On baví tím, co všechno ukousne, rozkousne nebo překousne, ale třeba taky roztrháním dodávky. To byla prostě nádhera stejně jako raketovej útok sajdkárou nebo poklidnej výjezd z moře autem na pláž. Tak je to spravne, tak to ma byt. (10.11.2021)

Další žánrově čistá bondovka se vším co k tomu patří... ale kromě toho že postrádá originalitu a tudíž je pro člověka který viděl předchozí díly velmi repetivní, nemá ani pořádný zajímavý děj který by ji dokázal utáhnout celé dvě hodiny. Vysoce explozivní akční scény sice výpravou konečně začínají vypadat k světu i podle dnešních měřítek, ale chybí jim dravost a dynamika... a těžko říct jestli je to chybou režiséra, či Rogera Moora. 7/10 (03.10.2006)

Změna režiséra prospěla a posun blíže k osmdesátkám rovněž. Bond přestal hloupě hláškovat, ale začal hrát opravdového agenta, ženy se oblékají mnohem odvážněji než kdy dříve, technikou je to nabité na každém kroku a nechybí vycizelované záběry na západy Slunce. Z komorního špionážního thrilleru studeného jak psí čumák se stal plnohodnotný eye-candy spektákl, který však neztratil nic ze svých tradičních hodnot a atributů, které dělají Bonda Bondem. Do této doby jednoznačně nejlepší Moorovka. (03.05.2014)

Bond č. 10 – Akční sekvence už dnes působí lehce úsměvně a než dá (už lehce dýchavičný) James nebo jeho protivník ránu, uběhne vteřina dvě navíc, šarm a půvab ale Bond neztrácí ani na svahu, kde to celé odstartuje, ani pod vodou, kde to celé završí. Navíc má po boku skutečně jednu z nejpřitažlivější Bondgirl, proti sobě pak Richarda Kiela (exkluzivní záporák Jaws). Navíc je třeba ocenit Bondův nadhled a výtečný smysl pro sebeironii v plné síle. Pořád dobré, ale akční sekvence přeci jenom potřebovaly větší péči!! (22.02.2014)

Tříletá pauza tomu rapidně pomohla a ačkoli je tentokrát scénář, trpící asi tuctem přepisů, řádný kripl, z The Spy Who Loved me se pro mě stává zástupce TOP3 dosavadní trojice bondů. Dělící se o druhé až třetí místo s Majesty's Secret Service ve chvostu za Goldfingerem. Může za to zejména úcta produkčního týmu k práci scénografa Kena Adama, jež dostal po usilovné a neustávající práci na všech předchozích dílech bianco šek na tvorbu exteriérů i interiérů a mohl se tak vyřádit jak kreativně, tak ve vší velkoleposti. Ať už pak Ejzenštějnem inspirovaná kancelář generála KGB, tajná základna britské tajné služby pod Abú Simbelem, monstrózní tankér-ponorkolap či famózní stavba podmořského Atlantis v sobě uchovávají přesně ten kreativní dobový esprit technologického pokroku kombinovaného s novátorskými designy, jakým jsou bondovky proslulé. Navíc závěrečný ponorkový šmajchlkabinet je jedno z nejútulnějších míst filmového plátna, ve kterém bych se dokázal pohupovat celé dny. Tentokrát opravdu můžete vesele ignorovat toho trapnýho dědka v saku a tu gumovou pannu, která se vás snaží přesvědčit o něčem, co nedokáže ani vyslovit. Zde si jde totiž naplno užít hlavně to prostředí, kde se to odehrává i trnout u divokých akčních scén, na kterých se nešetřilo. Své o tom ví Leicesterské kino, kde se film promítal v premiéře i za asistence prince Charlese a během úvodního seskoku z hory se nevědomky celé osazenstvo v tichosti strnule postavilo. (18.08.2019)