Vnútri Llewyna Davisa

Podívaná, která v mých očích dojíždí na to, že o nepříjemných životních situacích vypráví až moc příjemně. Rovnoměrné tempo epizodní narace tentokrát nenarušuje (v pozitivním slova smyslu) žádná výjimečná vedlejší postava ani žádný okouzlující filmařský nápad, kterým by Coenovci rozčísli povrchnost a dostalo se až na jejich typický atmosférický poetismus. Isaac fajn a hudba hezká, i když ji ocení především folkoví nadšenci nad cca 80 let :) 70% (06.02.2017)

Neviem si predstaviť týchto pozoruhodných bratov Coenovcov,aby podľahli vábeniu natočiť nejaký Blokbaster typu komiks,či sci-fi,a to je z cela správne,že sú samými sebou a nepodliehajú súčasným trendom rýchleho zbohatnutia pri veľkých rozpočtoch sa vyžadujú aj veľké tržby,čo niekdy sa tak nedeje... A to z nich robí filmárov,ktorí sú zaujímaví preto,aké snímky vytvárajú,ktoré sú povinnosťou nájdenia si času na nový počin Joela a Ethana Coenovcov. Prednedávnom som chcel takto učiniť,ale prebehlo niekoľko dní pokiaľ sa tak stalo a je to dobrá voľba venovať im svoj čas.Prečo? 1.Llewyn Davis je outsiderom,ktorý ale má talent byť muzikantom,t.j spieva v baroch folk a túži mať manažéra,aby sa posunul vpred,a tak sa vypraví do Chicaga,kde chce splniť do bodky svoju túžbu... Nemá stále bývanie,nemá pomaly kde spávať,tak prespáva u kamarátov,alebo u priateľky,ktorá je tehotná s ním? Jean s nesmierne ostrým jazykom ako je u Coenovcov zvykom s predstaviteľkou Carey Mulligan,ktorá sa zbavila prebytočného mejkapu,odfarbila si vlasy,nahodila melancholicko-depresívny výraz,vlastne takto nejako pôsobia všetky postavy aj samotný Llewyn s neopozeranou tvárou herca Oscara Isaaca,ktorý sa prediera životom aj napriek veľa prekážkam,ktoré sa mu pomerne často stavajú do cesty.Justin zaspieva pár songov,nemá veľa priestoru,to isté ako John Goodman,s ktorým chvíľu cestuje v aute cestou do Chicaga,ale sú to postavy,ktoré tu majú svoje miesto. Klasická kamera ich dvorného spolupracovníka Rogera Deakinsa sa tentokrát obišla bez neho,ale nepociťujem,že by bol tým snímok ochudobnený,práve naopak Bruno Delbonnel výborne zaskakuje za Rogera. 2.Výborný spev hlavných protagonistov a celková melancholická nálada ešte viac zdôrazňuje beznádej hlavného hrdinu,ktorý sa stále prepadáva čoraz hlbšie do zeme a sledovať to môže spôsobiť traumu ľuďom,ktorí sa nachádzajú tiež v depresívnejšom období. Nevyžívam sa v tom,takisto som chcel,aby si našiel konečne manažéra,ale či sa tak stane,nebudem prezrádzať dopredu,to nechávam na každom,aby zhodnotil ako prebiehala cesta tohoto chlapíka,ktorý toho šťastia veľa nemal? (03.05.2014)

Na Coeny je to slabsi, filmy o techhle outsiderech sice umi, ale driv jim to slo nejak lip. Tady se dej posouva nebo spis neposouva od nikud nikam, hlavni hrdina je sice relativne sympatak, ale moc duvodu mu fandit neni, je tu par hluchejch mist, par forku, sem tam prijemna pisnicka, ktera da vzpomenout na Bratricku, kde jsi? a celkove melancholicka atmosfera. To vse samozrejme jak se da od Coenu cekat hezky natoceny a s fajn vizualni strankou. Isaac je sice fajn, ale vlastne nema moc co hrat. Takze ve vysledku tak nejak prumer, respektive jeden z mala filmu od Coenu, kterej nemam duvod videt znovu. (10.11.2021)

A zase nezklamali! Ti Coeni jsou pěkně vykutálení braši. V nitru Llewyna Davise je parádně melancholická záležitost, která dokáže vyvolat úsměv, smích i chvíle napjatého ticha plného jemných emocí. To vše za doprovodu výborného soundtracku, s perfektními herci a s neskutečně skvělou pasáží cesty do Chicaga, v níž září především John Goodman a která patří k tomu nejlepšímu, co Coeni kdy napsali a zrežírovali. Celou dobu jsem jen čekal, kdy se ve filmu objeví Bob Dylan, a ono pořád nic... Až pak na konci... Nebo vlastně na začátku? No, podívejte se sami. (26.03.2014)

Cesta odnikud nikam vroubená kouzelným panoptikem v čele s jízlivým Johnem Goodmanem má zvláštní náladu, slova včetně bizarní poezie "Ó, posteli" ztrácejí klíčový význam - ne náhodou je snímek nominován na Oscara za zvuk a kameru. Z deště, sněhu, šedi, chladu a klidu kouzlí Coenovi osobitý typ krásy, aniž by jím pěstovali plané iluze či naděje. Ovšem musel jsem překonat pár bariér: jednak očekávanou soukromou výpravu do nitra hrdiny včetně jeho minulosti, jednak hudební výlet dotýkající se občas stylu, jejž v trefném překladu titulků vyznávají "kotlíkáři". Publiku to Coenovi tentokrát neusnadňují, i smích posouvají od černé grotesky k intimnější hořkosti. Ale pořád účinkuje. (26.05.2020)