Tmavě červená

Argentovi se nedá popřít silné vizuální cítění. Všechny ty pestré barvy, hry světel a stínů a neobvyklé úhly kamery jsou prostě působivé, hold režisérův trademark. Daria Nicolodi typicky skvělá, vražd je sice málo, ale jsou alespoň malinovitě efektní. Ale ta stopáž...!! Dvě hodiny jsou zkrátka moc, díky slimáččímu tempu to nemá tu správnou sílu jako v excelentní Tenebre, která je podle mého názoru Argentovo nejlepší giallo. Závěrečné rozuzlení překvapí, ale celkově to zdejší nadšení moc nesdílím. (28.10.2011)

Divák (ev. divačka) hledající v Profondo rosso kvalitní giallo, nebude IMHO odcházet zklamán(a). Atmosféru to má za mě ucházející (v podhoubí dříme funkční detektivka), pointu ne úplně dementní (u těchhle "pulpových" filmů mám laťku proklatě nízko, ke štěstí mně úplně stačí, že vrahem nebyl zahradník), mordy relativně slušné řemeslné úrovně (přesvědčit se možno zde) a herecky to taktéž není vůbec průser, rozuměj, pakliže už nic jiného, tak jsou aspoň Italové a Italky pěkní lidé. ;-) Stín (3* a méně) navzdory opatrné chvále nepřekročen, páč Argentova tvorba je z těch tvoreb (btw. hrozné slovo), které si zasluhují být hierarchizovány, můj nehynoucí obdiv (a něco blízkého akademismu, totiž snaha porozumět, ne být pouze baven) patří výhradně trilogii "Tři matek", resp. prvním dvěma snímkům této trilogie (Suspiria, Inferno) a Phenomeně, zbytek z toho, co jsem viděl byl sice solidní, ale opakovaná zhlédnutí by mohla vést zřejmě pouze k hledání much. 65 % (29.10.2021)

Argento v PROFONDO ROSSO dokázal skloubit zřejmě své nejlepší klasické giallo (psychicky narušení maniak zabíjející různými zajímavými kousky lidi, jehož akci zpravidla předchází dětská písnička; trocha té krve, decentní brutality a padajících hlav) s hodně povedenými komediálními scénami (policejní komisař; novinářka a její autíčko) u kterých jsem se dost nasmál a trochou toho strachu (oko v šatníku bylo fakt strašidelné). Hlavně dokázal utáhnout celých cca 125 minut tak, že to nikde skoro nenudilo. To vše za doprovodu tradičně skvělých Goblin a s tradičně výbornou kamerou. Ani mi moc nevadilo, že vrahovy pohnutky nebyly nějak moc odhaleny... (19.08.2009)

Hezká práce s detaily, promyšlená kamera a slušná atmosféra. Moc jsem ale neporozumněl rockovému hudebnímu doprovodu, který mi prakticky pokaždé přišel mimo mísu a napětí tak srážel. Údajně se má jednat o jeden z nejúspěšnějších giallů od Daria Argenta a nějak tápu nad tím proč. Trochu protahované a jaksi nemastné neslané celkově. (08.03.2014)

Druhý nebo prvý, je třeba vymalovat kvartýr krví. Ať je to jak chce, Profondo rosso je neuvěřiteně rozvleklé giallo, kterému se nepokoušejte přijít na kloub, protože jakmile to uděláte, stane se z děje ještě stupidnější fraška, než jakou doopravdy je. Psychiologie postav prakticky neexistuje, vše je p(r)odáváno s naprostou samozřejmostí (někde znepokojivou, jinde komickou) a to i v případě, kdy si už po několikátý opakujete "No co ten se do toho sakra plete?". Jenže proti tomu stojí skvělá kamera, vedení záběru tak, jak by to dneska už téměř nikdo neudělal, nadhledy, pohledy, průhledy, dotažené kompozice, důraz na detail. A hlavně muzika od Goblin, hysterická sedmdesátková psychedelie, kapela, bez které by kouzlo nezaměnitelnosti těchhle filmů nebylo úplné. Dario Argento pracuje s obrazy, ke kterým postrádáte vodítko a samotná pointa (kterou téměř není možné odpozorovat předčasně) není samospasná. Přesto je tu něco, co chybí spoustě dnešních, scénáristicky mnohem propracovanějších produkcí - těkavá atmosféra. O 40 minut míň a dýchalo by se líp (!!!) [final rate: 75%] (22.05.2013)