Veľká nádhera

Veľká nádhera je vizuálne skutočne nádherná. Krásne zábery, ktoré vaše oči hltajú od prvého momentu a stále sa nevedia dostatočne nabažiť. Luxusné veľkolepé párty prázdnych duší tiež pobavia vďaka dobrej hudbe a žiarivému prostrediu, ktoré aspoň na prvý pohľad zatieni nekonečnú pustotu derúcu sa z každého zúčastneného von. V skratke, Sorrentino obrazovo ponúka až až, no po obsahovej stránke som toho neobjavila tak veľa nového, možno po ďalších vzhliadnutiach. (26.07.2015)

Nevím proč, ale tenhle film na mě působí mrtvě, neživotně. Přitom já ulítávám na metafilmech, které se obracejí do minulosti a historie kinematografie, když mi přijdou povedené. Navíc Fellinoho mám moc rád a Dolce Vita od něj úplně nejradši. Ale tohle je jenom zastydlá, řemeslně slušná z nouze ctnost, co se mi snaží vetřít do přízně líbivými obrázky. Fakt že ne, po hodině už to jenom nudí. Navíc se Sorrentino, stejně jako v minulém Tady to musí být, snaží dát velmi okázale "návod na život", což mi přišlo svou polopatičností až trapné. (A Fellini to nikdy nedělal - vůbec si, a můžete to nazvat mojí namyšleností, myslím, že Sorrentino Felliniho moc nepochopil. Fellini nebyl artový kýčař, co záměrně natahuje filmy a utápí se v jejich sebou nabízené kráse.) (30.12.2013)

Grande Paolo. Velká nádhera ve Velkém sále. Nemá to sice živelnost a dravost Božského (až na tu neskutečnou úvodní diskopárty, u které jsem se myslím i udělal), ale vykouzlit z tak jednoduchých obrazů takovou nádheru, to dovede jen Sorrentino. Velký souhlas s Rob Royem, že hlavní postava není tak zajímavá jako v Il Divo. Proto ne za plnej. (06.07.2013)

Mistrně natočeno. Plné vysoce estetických záběrů snímané dynamickou kamerou. Vizuálně opravdu velká nádhera. Bohužel je to film o znuděných důchodcích z římské smetánky, jejichž problémy jsou mi cizí. Zahrané je to perfektně a hlavní hrdina je i docela cool, přesto mě to po celou stopáž nedokázalo zaujmout a bylo mi pak už jedno jestli na něj v sebedokonalejším záběru vykoukne padesátiletá striptérka, žirafa, polozombie jeptiška, nebo snad panenka Maria. Sdělení, že je všechno trik nebo co, šlo opravdu mimo mě a vždycky bych si radši vybral tématicky spřízněné La Dolce Vita. Už jen kvůli faktu, že tam jsou alespoň hezké ženy a nejmladšímu herci není padesát. (09.08.2014)

Sorrentino začíná snímek opulentní taneční sekvencí, kterou perfektně nasnímal jeho dvorní kameraman Luca Bigazzi. Akční střih a skvěle vybraný remix Far L'Amore na vás okamžitě přenesou energii z místa, kde postavy „živočišně“ paří. Podkres k filmu je díky geniální kombinací taneční (italské a španělské dance mixy!), orchestrální a sakrální hudby nejnabitějším soundtrackem posledních let./// Velká nádhera je o všem i ničem a o nic v ní nejde, pokud se vážněji zamyslíme. Sorrentino nabízí život s nádechem snů či magického realismu (žirafa, ptáci). Slovní přestřelky v hbité italštině přestárlé smetánky v čele s bohémem Jepem nelze z titulků během jednoho zhlédnutí učíst, film však jako kdyby tím signalizoval, že život je rychlý, pomíjivý a mnoho z něj mineme a nestihneme. Režisérovi se podařilo zachytit fotogeničnost Říma, jeho noční atmosféru a okouzlující památky, radost ze života, jiskřivost dialogů, pozérství. A hlavně vše propojil skutečně vtipnými vtipy, jimž vévodí 104letá jeptiška, která ujíždí jen na koříncích. [MFF KV, Oko] (13.04.2015)